D. Duka má sice pravdu, ale na potlesk to rozhodně není

29. 5. 2013 / Jiří Baťa

Je však pozoruhodné, že k tomuto rozšířenému nešvaru zaujal stanovisko a vyslovil svůj názor i Dominik Duka. Z jeho slov vyplynulo, že se jako dobrá rada nabízí jisté řešení: o nekalých praktikách informovat ve sdělovacích prostředcích a znovu a znovu poučovat možné budoucí oběti, jak se mají chovat, jak nemají věřit každému. Z jeho úst to zní tak nějak přesvědčivě, vážně a i soucitně, nicméně jeho slovům : "...kdyby církev dokázala přitáhnout slovem i příkladem ke slušnému chování..." nelze zcela věřit. Apropos, těch informací a varování v TV a tisku bylo již bezpočet, ale ani to zřejmě nestačí.

Od D. Duky slova o "slušném chování" zní poněkud nevěrohodně až farizejsky. Dáme-li totiž do souvislosti jeho proklamovaná slova s nedávno zinscenovanými církevními restitucemi a finančním vyrovnáním, pak o věrohodnosti slov o slušném chování nemůže být ani řeč. Pan Duka odsuzuje šejdíře a podvodníky, kteří se pro získání peněz neštítí používat nemorální praktiky, zneužívat staré, již méně se orientující a chápající lidi k podlým praktikám s přesvědčením, že oni přece dělají jen svou práci. Jak ale posuzovat postup a postoj církve, v jejímž čele stojí právě D. Duka, když se takřka shodným způsobem domáhali ( a domohli) tzv. navrácení majetku, který jim (prý) byl komunistickým režimem ukraden. To všechno bez řádného doložení a prokázání skutečností, že jde o jejich majetek, bez doložení seznamu majetku požadovaného k navrácení a celé řady dalších ne zcela poctivých praktik, které posloužili k tomu, že převážné části občanů-ateistů, byla způsobena mnohamiliardová škoda a zadlužení na desítky let. Je tedy otázka, zda lze věřit slovům D. Duky o snaze církve jít "slušným chováním" příkladem, notabene když pouze předesílá, že "kdyby" církev dokázala.... Právě to kdyby je značně problematické.

Všechno nasvědčuje tomu, že pan D. Duka "káže vodu a sám pije (mešní, možná i jiné) víno". To v tom lepším případě. Protože nelze nekonstatovat, že také hřeší, neboť neříká pravdu a vědomě okrádá své bližní, čímž se proviňuje vůči desateru. O slušném chování církve s D. Dukou včele, lze pochybovat ne jen v tomto případě. V roce 1990-91 bylo do vlastnictví církve, zejména církevních řádů a kongregací, zákonem převedeno cca 170 komplexů. Kardinál Tomášek za tento dar v srpnu 1991 veřejně poděkoval a doslova prohlásil: "To je poslední nárok, který církev vznáší"! Znevěrohodňovat či zpochybňovat prohlášení kardinála Tomáška, který tak dal najevo, že církev si na další majetky žádné požadavky neklade a klást nebude, je od D. Duky ostudné, ne-li opovržení hodné. To totiž zřejmě platilo jen do doby, kdy se (již také) kardinál Dominik Duka dostal do pozice, kdy se mu podařilo cestou "vzájemného pochopení a porozumění"(!) dosáhnout toho, že pravicová, koaliční vláda přistoupila na jednání o církevních restitucích a finančním vyrovnání, které de facto bylo iniciováno a podporováno z řad koaličních poslanců.

To vše pod záštitou známého sloganu (autorem snad Marek Benda nebo Petr Nečas? Nevím), že "co bylo komunisty ukradeno, musí být vráceno". Tak se stalo, že na jedné straně byly církvi "komunisty ukradené" majetky (přes protesty a nesouhlas většiny občanů a opozice) vráceny, aby stejným způsobem byly (tentokrát občanům) ukradeny a církvi neoprávněně majetky darovány. Tedy cestou, která má k legitimitě, poctivosti a spravedlnosti velmi daleko. Popisovat složitost průběhu jednání, schvalování, resp. problematiku realizace církevních restitucí a finančního vyrovnání by bylo nejspíš nošení dříví do lesa. Jedno je však jisté, že proces byl s největší pravděpodobností nezákonný o čemž svědčí fakt, že o platnosti aktu ještě stále jedná ÚS.

Není ovšem od věci tuto skutečnost zmínit, když D. Duka mluví o příkladném slušném chování a sám má, s prominutím, "máslo na hlavě". Je sice od něj velmi laskavé, že si všímá i věcí a událostí, které (relativně) nemají až tak mnoho společného s církví, nicméně v případě "slušného chování" ze strany církve by asi bylo pro D. Duku lepší se držet přísloví: "mlčeti zlato". No nic, konec konců je to on, který se před veřejností (když nic jiného) ztrapňuje. Zda to bylo naposled, je otázka.

Vytisknout