Zemřela hokynářova dcera

8. 4. 2013 / Jan Čulík

Pro mě jako dosud relativně vyjeveného mladíka z východního bloku byl vznik éry Margaret Thatcherové naprostým šokem. Do té doby jsem si totiž Západ z Prahy idealizoval a zastával jsem mylnou představu, že existují určité civilizační hodnoty, které prostě společnost neopustí. Například nedopustí, aby umírali důchodci na nedostatečnou či příliš drahou lékařskou péči. Nebo nebude zdaňovat knihy. Nebo nebude rušit univerzity.

Náhlý vznik éry Margaret Thatcherové byl jako příchod divošského světa do prostředí, které na to nebylo zvyklé. V jednu chvíli hrozilo, někdy začátkem roku 1981, že Thatcherová nechá deportovat ze země všechny cizince. Hovořil jsem o tom tehdy se svým předchůdcem na Glasgow University, dr.Lumírem Soukupem, někdejším ministerským tajemníkem Jana Masaryka na československém ministerstvu zahraničí před únorem 1948. Pane Soukupe, už se balíte? Měl skotskou manželku a i když ho československý komunistický režim zbavil občanství, nikdy - právě z loajality k Československu - nepřijal občanství britské. Byl bez státní příslušnosti. Vážně hrozilo, že ho Thatcherová z Británie deportuje. Kam? Netuším. "To není možné," odpověděl mi konsternovaný dr. Soukup, dnes už je taky dávno mrtvý. "To se přece v Británii dosud nikdy nedělo."

Ale - právě. Thatcherová začala dělat věci, které se nikdy předtím neděly.

Už první léta vlády Margaret Thacherové byla plná excesů. Vzpomínám, jak její ideologové jezdili po Británii šířit nové dogma. Účastnili jsme se někdy začátkem její vlády v glasgowské galerii Burrell Collection diskuse s jedním takovým ideologem, konzervativním poslancem Geraldem Howarthem. Zcela vážně nám vysvětloval, že v novém režimu se bude respektovat slušnost, a proto budou publikované věci podřizovány mravnostní kontrole a například obrazy nahých těl v galeriích bude nutno zakrýt. Už jsem to nevydržel a řekl jsem mu v diskusi, že jsem nedávno přijel do Británie z komunistického Československa a jsem šokován, že vystupuje přesně jako nejbigotnější komunistický aparátčík. Howarth začal koktat: "No, to,to - to se mi ještě nestalo. Slyšel jsem hodně, ale nikdo mě zatím ještě nesrovnal s komunistou..."

Britům by velmi prospělo, kdyby měli zkušenost z komunistického režimu. Pak by ho totiž maně nenapodobovali, jak to činí znovu velmi často dnes. Netolerance a autoritářství Margaret Thatcherové bylo chování feudálních aparátčíků v komunistickém systému velmi podobné.

S příchodem k moci mě Margaret Thatcherová připravila o zaměstnání. Jedním z prvních jejích politických "činů" byl totiž razantní útok proti univerzitám, které podrobila drsným škrtům, zrušila po celé Británii celou řadu kateder. Mimo jiné i vynikající středisko jugoslávských a československých studií na univerzitě v Lancasteru, které tam bylo založeno na počest někdejšího britského velvyslance v Československu a velkého šiřitele české kultury do světa, člověka, jaké Česká republika už dnes nemá, vynikajícího překladatele Švejka do angličtiny, Sira Cecila Parrotta.

Příchod Margaret Thatcherové k moci před téměř pětatřiceti lety znamenal první usilovný boj na záchranu středoevropských a českých studií na britských univerzitách. Byl to nerovný boj proti nesmyslným, primitivním škrtům. Thatcherová měla především spadeno na centra, šířící informace o středovýchodní Evropě. Vůbec netušila, co se tam děje, a jako paraoidní primitiv si zřejmě myslela, že jsou to jakési buňky "komunismu" - přitom to paradoxně byla jediná střediska, kde bylo možno se dovědět, co se skutečně děje ve středovýchodní Evropě. To však Thatcherovou nezajímalo.

Vzpomínám si, jak jsme se s jiným mým předchůdcem na Glasgow University, také dnes už mrtvým Igorem Hájkem, dívali v televizi na jakýsi film o Thatcherové, která se před kamerou rozplývala nad tím, jak údajně "krásné" jsou neuvěřitelně kýčovité kusy porcelánu, které měla vystavené na krbové římse. Igor Hájek se uštěpačně usmíval: "No, ta je primitivní." Byla to hokynářova dcera.

Vytisknout