Světové sociální fórum: zápas pokračuje

8. 4. 2013 / Immanuel Wallerstein

Míru jeho úspěchu můžeme posoudit tak, že si připomeneme, co se stalo v poslední den předchozího WSF roku 2011 v Dakaru. Toho dne byl Husní Mubarak donucen vzdát se úřadu egyptského prezidenta. Všichni účastníci WSF tleskali. Mnozí ale říkali, že právě tato událost dokazuje bezvýznamnost WSF. Inspiroval se jím vůbec nějaký revolucionář v Tunisku nebo Egyptě? Slyšel tam vůbec někdy někdo o WSF?

Po dvou letech se ale WSF sešlo v Tunisu na pozvání právě těch skupin, které zahájily tuniskou revoluci. Vycházely zřejmě z toho, že uspořádání WSF v Tunisu jim velmi pomůže v jejich domácím boji za zachování výdobytků revoluce proti těm, kdo se snaží zkrotit revoluci a nastolit novou formu utlačovatelského a antisekulárního vládnutí.

Dlouhodobé heslo WSF zní "jiný svět je možný". Tunisané trvali na tom, aby k němu bylo přidáno nové, prezentované na setkání se stejným důrazem. Bylo to slovo "důstojnost" -- uvedené v sedmi jazycích na účastnickém odznaku, který nosili všichni. Toto dodatečné heslo zdůrazňovalo mnoha způsoby základní myšlenku spojující organizace a jednotlivce přítomné na fóru -- hledání opravdové rovnosti respektující a utvrzující důstojnost všech lidí kdekoli na světě.

To neznamená, že na fóru vládl naprostý souhlas. Zdaleka ne! Rozdílnosti názorů lze analyzovat například tím způsobem, že je budeme nahlížet jako odraz protikladu mezi důrazem na naději a důrazem na obavy. Co do svého složení je fórum od začátku širokou a pluralistickou arénou sahající od krajní levice po levý střed. Po některé je právě to jeho silnou stránkou umožňující vzájemné vzdělávání různých tendencí a definování různých oblastí primární důležitosti -- přičemž vzájemné vzdělávání povede ve střednědobém výhledu ke společným akcím s cílem transformovat existující kapitalistický systém. Jiní to považují za cestu ke kooptaci těmi, kdo chtějí jen zmírňovat existující nerovnosti bez jakýchkoli zásadních změn. Naděje versus obavy.

Jiným zdrojem trvalých diskusí je role levicových politických stran v procesu transformace. Podle jedněch nelze dosáhnout žádné významné okamžité ani střednědobé změny, pokud nebudou levicové strany u moci. A jakmile získají moc, bude podle těchto lidí zásadní, aby si ji udržely. Jiní tuto myšlenku odmítají. Podle nich i v tom případě, že se levicovým stranám pomůže, aby získaly moc, mají sociální hnutí zůstat mimo jako kritická kontrola, protože tyto strany ve své skutečné praxi skoro určitě nedostojí svým slibům. Opět naděje versus obavy.

Dalším pramenem neshod je postoj k nově nastupujícím zemím, takzvaným BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) a dalším. Pro některé představují BRICS významnou protiváhu klasickému Severu -- Spojeným státům, západní Evropě a Japonsku. U jiných vyvolávají podezření, že se jedná o novou skupinu imperialistických mocností. Sporná je zejména dnešní role Číny v Asii, Africe a Latinské Americe. Naděje versus obavy.

Předmětem vnitřních debat je také současný program světové levice. Podle jedněch je WSF silné v negativním ohledu -- jako opozice imperialismu a neoliberalismu. Hrozně mu ale chybí schopnost navrhovat pozitivní alternativy. Tito lidé volají po vypracování konkrétních programových cílů světové levice. Podle jiných by ale taký pokus sloužil především k rozdělení a oslabení sil sdružených ve WSF. Naděje versus obavy.

Jiným stálým tématem diskusí je takzvaná dekolonizace WSF. Podle některých je WSF od samého začátku příliš v rukou lidí z panevropského světa, mužů, starších lidí a jiných typů osob definovaných svou příslušností k privilegovaným skupinám světového obyvatelstva. WSF se jako organizace snaží rozšířit za hranice své původní základny -- geograficky a snahou o to, aby jeho struktury stále víc odrážely požadavky přicházející ze základny. Je to trvalé úsilí a při pohledu na každé další fórum je vidět, že WSF je v tomto smyslu stále pluralističtější. Dokladem toho je přítomnost nejrůznějších "nových" organizací v Tunisu -- Occupy, Indignados atd. Podle jiných je ale ještě velmi daleko k naplnění tohoto cíle a dokonce se pochybuje o tom, že by vůbec existuje reálná snaha o jeho dosažení. Naděje versus obavy.

WSF bylo založeno jako prostor odporu a vzdoru. O dvanáct let později zůstává jediným místem, na němž se setkávají všechny strany těchto debat a pokračují v diskusi. Jsou někteří účastníci unaveni neustálým pokračováním stejných debat? Samozřejmě ano. Zdá se ale, že neustále přicházejí noví lidé a skupiny, které se chtějí účastnit a přispívat k budování efektivní světové levice. Světové sociální fórum žije a vede si dobře.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout