Vezměme si stát. Nikdo nám ho nedá zadarmo

8. 4. 2013 / Milan Daniel

Lidé, kteří se včera na Václaváku sešli, to však měli většinou v hlavě docela v pořádku. Jen už dávno přetekla míra jejich trpělivosti s vládou, která navzdrory sotva desetiprocentní podpoře využívá většiny jednoho či dvou hlasů k tomu, aby lidi nelegitimně válcovala. Legitimita není totéž co legalita, kterou se ohánějí Nečas, Kalousek & Schwarzenberg. Platná ústava vyztužovaná rozhodnutími Ústavního soudu má stejný zvuk, jako někdejší ústava komunistická zaručující bolševikovi vedoucí úlohu. Zpotvořený komunismus jen byl nahrazen zpotvořenou demokracií s pravidly nastavenými tak, aby veškerou moc ve státě držela neodvolatelná politická třída, která si k jejímu udržení osobuje užití patentovaných nástrojů.

Za posledních 23 let se nůžky mezi chudými a bohatými neuvěřitelně rozevřely. Neustále roste počet nezaměstnaných, exekuovaných, bezdomovců. Na spravedlnost lidé nevěří, protože ji vidí stejně často jako UFO. A po té loňské dubnové demonstraci, kdy se potenciál hněvu rozplynul v neschopnosti potřebu změny radikálně dotáhnout, se nelze divit tomu, že lidé už na supliky, petice a bezzubé demonstrace prostě nevěří.

Přesně tento mix zoufalství, nevíry a špatně potlačovaného hněvu přivedl včera na Václavák pár set zbylých věrných, kteří demonstrovali svou připravenost a odhodlanost. Ano: zvláštním vlakem, za který organizátoři zaplatili údajně tři sta tisíc korun, přijelo z Ostravy 16 lidí. Ano, čekaly se tisíce, byly stovky. Ano, organizátoři z Holešovské výzvy jsou nekritičtí velikáši, jsou organizačně neschopní, jsou zjevně neschopní prezentovat promyšlený program, který rozmělňují do desítek někdy protichůdných požadavků. Ano, sklouzávají k populismu; fingovaná poprava politika na pódiu vypovídá o tom, že i k primitivismu a vulgaritě.

Co však dělají jiná opoziční uskupení, strany, odbory, nezávislé iniciativy? Co dělají jiného, než to, že odpovědně klepou na dveře, které jim nikdo neotvírá, píší petice, na něž nikdo neodpovídá a křičí pod okny, za nimiž se jim "politici" bohorovně smějí?

Volby v příštím roce nepřinesou změnu systému. Nestane-li se zázrak, jen dají moc jiným bafuňářům, kteří teď budou mít čas na to, aby občanům vykreslili jak bude všechno růžové až oranžově červené, když jim to tam na ta příští čtyři léta hodí. To chceme?

Aleš Uhlíř zde nedávno psal o tom, že "vzdor je za určitých okolností legitimní a povinný". Britské listy referovaly i o sloupku George Monbiota z Guardianu, který se ptal "proč se slušná většina nechává terorizovat brutální, antisociální menšinou". Spisovatel v závěru říká, že změny může být dosaženo jen tehdy, když budeme mít "odvahu postavit se vládě, opozici, plutokracii, sdělovacím prostředkům, nedůvěře podezřívavých voličů." Dodává, že "bez návrhů tohoto typu je pokroková politika mrtvá."

Jsem přesvědčen, že většina lidí z Holešovské výzvy o změnu poměrů usiluje upřímně a rád bych, aby se poučila z chyb, které ji stály nejen zklamání, ale i nemalé peníze.

Ke skutečné změně je ale třeba široké podpory, která se neobejde bez drobné organizační práce od nejnižší úrovně. Hurá akce s podporou pochybných spojenců nic neřeší. Debatní kroužky, vzdělávání (s podporou materiálů dostupných na internetu), vysvětlování alternativních řešení a především aktivní spolupráce VŠECH lokálních subjektů -- to všechno je sto hloubit koryta místních potůčků, jež se organizačně slijí do řeky, který bude mít sílu. A potom je třeba se nebát tu sílu vhodným a poměrům přiměřeným způsobem použít.

Roman Smetana mi v jednom rozhovoru prozradil svůj jednoduchý recept na to, jak se vůči establishmentu postavit: "Nebát se vrchnosti, to je to celé". Je třeba mít odvahu. Je třeba, abychom se také uměli s odvážnými mezi námi solidarizovat, postavit se za ně, když je třeba chtějí vyhodit za jejich postoje z práce.

Najděme v sobě tu trpělivost, tu odvahu, tu sílu. Jinak nezměníme zhola nic.

Vytisknout