I sebevražední atentátníci mají odvahu - zabíjet, ničit, učinit svět ještě horším

8. 4. 2013 / Karel Dolejší

Jestliže se náhodou stane, že Karolína Peake prohlásí "Venku prší", nebudu za každou cenu trvat na tom, že padají ropuchy, jen proto, abych se od ní distancoval. Zejména v tom případě, jestliže doopravdy prší.

Na webu ultrapravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti její předseda Tomáš Vandas o včerejší protestní akci mimo jiné píše:

Jsou tomu asi tři týdny, co mi volal pan Slávek Popelka, organizátor této akce, a žádal mě o osobní setkání. Vyhověl jsem mu a on přišel spolu s dalšími kolegy ze spolku, který si říká Holešovská výzva (pomíjím skutečnost, že tento název má zaregistrováno nám blízké občanské sdružení). Na této schůzce přednesl svoje pozvání mojí osobě a členům a sympatizantům dělnické strany s tím, že chtějí oslovit všechny protivládní strany a občanská sdružení. Zároveň mi sdělil, že s projevem rovněž vystoupí senátor Okamura a poslanec Vít Bárta.

Informace o jednání s DSSS se objevila mnohokrát a Popelka ji nikdy nepopřel. Až do dalšího tedy přijímám verzi, podle níž ho teprve nátlak okolí přiměl, aby spojení s Vandasem přerušil.

Podotýkám, že DSSS mimo jiné vede kampaň za obnovení trestu smrti a že se včera na Václavském náměstí též symbolicky popravovalo.

A tak dále.

Omlouvám se Milanu Danielovi, jestli se ho to dotkne, ale svůj názor na Holešovskou výzvu v příštích čtyřistapadesáti letech absolutně měnit nebudu. Je pro mě za jakýchkoliv okolností nepřijatelné mít cokoliv společného s chorobnými malkontenty, kteří považují extrémistické subjekty jako DSSS za partnery, s nimiž vedou jednání o budoucnosti této země. Také já jsem býval lidskoprávním aktivistou jako pan Daniel, nikdy se nebudu počítat k establishmentu. Ale právě pro tuto minulost lidskoprávního aktivisty je mi nad slunce jasnější, že i deset Kalousků a třicet Drábků navrch je pořád ještě tisíckrát lepší než jeden Vandas.

A každému co nejdůrazněji radím, aby se neobdivoval pitomým poddůstojnickým ctnostem bez mozku, bezhlavé odvaze, které je pro její sebestřednost úplně jedno, s kým se spojí a co způsobí, hlavně, když může doufat v nějakou mlhavou spektakulární změnu poměrů.

Takovou odvahou se vyznačují třeba i sebevražední bomboví atentátníci - a s těmi a jim podobnými se věru co živ budu na jedné platformě nikdy nesejdu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.4. 2013