ČR v New York Times! Díky švédským masovým kuličkám

11. 3. 2013 / Bohumil Kartous

ČT se snažila během svého tematického pořadu ke jmenování Miloše Zemana prezidentem vzbudit dojem, že se o událost zajímají zahraniční média, a to prostým zatajováním faktu, že se zahraniční média o tuto "událost" zajímala minimálně. Je možné, že to v ČT dělají nezáměrně. Stejně jako v řadě jiných případů (vzpomeňme dlouholeté, falzifikaci snadno podléhající zveřejňování hodnotící ankety v pořadu Hyde Park) jim prostě nedochází, že nejen manipulace s fakty, ale i jejich zamlčování, značně deformuje obraz reality, kterou vytvářejí.

Kupříkladu americký deník New York Times Zemanovu přísahu ignoroval, informoval naposledy článkem více méně rekapitulujícím dění okolo prezidentského úřadu za posledních 20 let, o jeho vítězství ve volbách. Shodou okolností, dva dny po události, jejíž význam byl českými médii (čistě z důvodu její ritualizace) zveličován, abychom se nedozvěděli v podstatě nic nového, se však Česká republika přeci jen objevila v agendě NY Times, a to dokonce v rámci "quotation of the day", kterým deník pravidelně upozorňuje na některý ze svých významných textů. Souvislosti jsou to ale více méně tragikomické:

"I would still eat these meatballs. No problem." Zuzana Navelkova, an official at a Czech laboratory who discovered horse meat in Swedish meatballs, fueling a firestorm over food labeling in Europe.

Jedná se o citaci z článku, který se Českou republikou zabývá pouze jakou jednou z evropských zemí, v níž, shodou okolností, došlo k odhalení koňského masa v potravinách, na nich jeho obsah není uveden. Článek se zabývá jak skandálem s koňským masem, tak problémy kulturní a ekonomické evropské integrace, k nimž se snaží, na pozadí tohoto případu, hledat souvislosti. ČR slouží pouze jako nahodilá ilustrace.

To je ovšem zcela běžný stav, ukazující, že se ČR ocitá na naprosté periferii zájmu, kterou narušují jen takové bizarnosti, jako koňské maso nebo kleptomanie ústavního činitele. Česká média to však zatajují a naopak vytvářejí dojem, že občasná sportovní vítězství a jiné marginálie budují neexistující slávu ČR po celém světě. Je ovšem pravda, že se jim zatím daří, neboť maloměšťácké hrdosti, spojené s převládající krátkozrakostí českého publika, takové iluze stačí.

Britské listy opakovaně upozorňují, že ČR postrádá sebevědomou a progresivní zahraniční politiku, což dokumentují zoufalá gesta nemohoucího ministra zahraničí, který se drží jako slepec hole politiky poklonkování těm, které považuje za mocné, k čemuž používá nanejvýš svůj selský rozum, jiných diplomatických dovedností nemaje. S xenofobním Zemanem na Hradě se dá očekávat spíše zhoršení situace. Je pozoruhodné, že v době, kdy si svoje vlastní PR snaží budovat kdejaká garážová firmička, není Česká republika schopna rekrutovat a podporovat z lidí, kteří jsou schopni vyjadřovat se v cizích jazycích k politickým, ekonomickým, kulturním, vědeckým, vzdělávacím, medicínským či jiným tématům, takové, kteří by byli ochotni pokoušet dostat se na stránky světových médií a vytvářet mediální prostor, v němž by mezinárodní scéna identifikovala Českou republiku jako suverénní, nezaměnitelnou entitu. Nevěřím, že by se v desetimilionové zemi nenašlo dost lidí toho schopných, někdo by je v tom ale musel cíleně podporovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.3. 2013