Schwarzenberg přehřál kampaň

26. 1. 2013 / Milan Daniel

K druhému kolu voleb jsem nešel, protože jsem si na rozdíl od Vladimíra Franze mezi prasečí a ptačí chřipkou nevybral. Přesto mám pocit jistého zadostiučinění z toho, že vyhrál Zeman. Stalo se tak navzdory masivní a mám silné podezření, že i koordinované kampani většiny médií, která byla všechno jiné než věcná.

Zatímco na Zemanovi nenechala nit suchou a komentáře k němu byly plné temných náznaků (ne že by si to nezasloužil), nikdo Schwarzenberg byl neskutečným způsobem adorován. Knížete s čírem byly plné klopy, webové i novinové stránky, internet. To, co zpočátku fungovalo jako překvapivý marketingový tah, začalo působit v čase jako otravné klišé. Část kulturní fronty knížeti poníženě a nekriticky lízala (slovy Václava Bělohradského) nohu, která do ní kopla a kritická část veřejnosti se na to dívala s rostoucím despektem.

Feudálovu týmu se v závěru prvního kola volby povedl dokonalý finiš, před druhým kolem mu ale došel dech. Nic nového nepřinesl. Dlouhodobé útoky Schwarzenbergových věrných na jeho politického soupeře se nakonec ukázaly být kontraproduktivními. Pan kníže to prostě přepálil a nerozhodnutí dospěli k názoru, že musí tu mediální přesilu ve prospěch napadaného vyrovnat. A tak šli a volili Zemana.

Všeho moc škodí. Mnozí muži znají ten psychický blok: když se moc chce, stane se, že to nakonec nejde.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.1. 2013