Osvobození se z prezidentského stínu?

26. 1. 2013

Nevíme ještě, jak volba dopadne. Je sobotní ráno. Na první pohled by se mohlo zdát, že ať už volby dopadnou jakkoliv, přinese povolební doba úlevu. Společenské uklidnění. Obnovu radosti ze života. Konec zvažování, kterou ironickou nebo bodavou poznámku nebo šprým si ušetřit, abychom nepřišli o někoho ze svých právě zfanatizovaných přátel nebo známých. Konec kroucení hlavou nad tím, co motivuje někoho k facebookovému a emailovému nadšenému sdílení a spamování každé hlouposti, kterou volební tým jistého kandidáta vyvrhne do internetového prostoru. Konec dobrovolné uniformizace lidí plackami s punkerem, který si dává říkat Kníže, antiplackami s Kalouskem, nudnými plackami s Miloškem, konec pseudoplacek na facebookových profilových fotografiích, píše Matěj Sedláček.

Ne, to je jen iluze. Spam chodit přestane, placky zmizí, ale návrat se konat nebude. Toužit po tom je jako snažit se podruhé vstoupit do téže řeky. Společnost se vlivem volby posunula jinam, mnoho se změnilo.

Na současnou patálii s prezidentskými volbami se koneckonců zadělalo už dávno. Bylo to především přihlouple nekritické přijímání prezidenta Havla - i když v návaznosti na starší a děsivý masarykovský kult - které odnaučilo část lidí zdravé nedůvěře a ostražitosti vůči prezidentům, vypěstované za dlouhých husákovských časů.

Je to snaha představovat prezidenta jako morální autoritu, polospasitele, mudrce, učitele národa, někoho, s kým se máme ztotožňovat. Ale jako se neztotožňujeme s ministerským předsedou nebo třeba s předsedkyní poslanecké sněmovny, neexistuje rozumný důvod, proč bychom se takto měli vztahovat k prezidentovi.

Dobrou zprávou prezidentské volby ještě před jejím skončením by možná mohlo být, že snad konečně budeme mít prezidenta, od kterého bude mít značná část národa zřetelný odstup. Odstup samostatně prožitý v době voleb, ne jen neradost nad tím, že poslanci a senátoři na Hradě zvolili právě toho a ne jiného, odstup mnohem důraznější, daný vědomím: není to ten, pro kterého jsem hlasoval, anebo dokonce: je to ten, proti kterému jsem hlasoval.

Prezident v demokratické republice nestojí mimo politický systém. Není apolitický. Byla nenormální smířlivost bývalých odpůrců Václava Klause vůči němu poté, co Klaus nastoupil na Hrad. Bylo nenormální přitakávačství Václavu Havlovi, stejně jako jsou nenormální snahy pokračovat v provozování jeho politického kultu dokonce i po smrti. Povšimněme si, že Klausovi se díky prezidentské auře odpustily i zcela skandální výroky, kterých se dopustil např. v době Dobešovy kauzy na adresu úředníka, který oznámil korupci.

Distance, která mezi prezidentem a částí národa vznikne, může být velmi zdravá. Naučí tuto část národa vnímat prezidentskou funkci kriticky, povede k přemýšlení. Může znamenat vykročení z kýče a sentimentalismu směrem k politické dospělosti. Možná.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.1. 2013