Hledejme, co nás spojuje

26. 1. 2013 / Petr Novák

Nevím ještě, kdo je vítězem voleb, ale už teď vím, že jsme prohráli všichni. V tom všem marastu a bídě předvolebního boje se ztratila naše důstojnost a lidskost. Cloumaly námi akorát nízké pudy vybuzené mediální masáží. A ten boj se přenesl mezi lidi. Ve školách se rozdávaly letáky na podporu Karla Schwarzenberga, i přes to, že děti nemohly volit. Nevím jaký to mělo smysl. Asi se počítalo s tím, že rodiče raději budou volit Karla jen aby měli doma od dětí pokoj. Ani stoupenci ostatních kandidátů se nechovali zrovna hezky. Vzájemné napadání na internetu dosáhlo vrcholu. Stačilo jen zveřejnit, že ten nebo onen volí Karla nebo Miloše a už to bylo, píše Petr Novák.

Jeden sprostý email za druhým a majitele emailové schránky to jen utvrdilo v jeho názoru, že jeho kandidát je tím nejlepším. Veřejná prohlášení herců, zpěváků, vědců a veřejně známých lidí se střídala v tak rychlém sledu v médiích, že jsem je ani nestačil vnímat. Jen mi to některé lidi zošklivilo a vím, že když budu sledovat plody jejich práce, tak si vždy na jejich angažovanost vzpomenu a znechutí mne to. A to je přeci škoda. Neměli bychom se vnímat podle politické či sexuální nebo jiné orientace.

Nevím, co kterou konkrétní známou osobnost vedlo k veřejné podpoře kandidáta. Možná skutečné zanícení, možná chladný kalkul a také možná "doporučení" někoho z volebního týmu dotyčných kandidátů. Ale to všechno už tu bylo. A mnohem dřív.

Copak jste zapomněli na prohlášení Charty a Anticharty? Dnes se samozřejmě většina zúčastnivších se Anticharty omlouvá, že se tak dělo pod nátlakem a že kdyby se nezúčastnili, tak by neměli jistou práci. Jak mám vědět, že to dnes není podobné. V zájmu nás všech a zdravého rozumu bychom měli na tuto volební frašku co nejdříve zapomenout a hledat co nás spojuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.1. 2013