"každé hodnocení koneckonců vylučuje ipso facto hodnocení ostatní, nebo aspoň opačná. Není vyhnutí, naše hodnocení musejí být, alespoň do určité míry, zdravě intolerantní. Je však přece jen nutno dbát na to, aby ostatní hodnocení, pokud spontánně vznikají, nebyla násilně vykořeňována. Jsou-li to hodnocení zastaralá, obehraná, nepůvodní, neprogresivní, pak zajdou, dříve či později, sama sebou. (Což neznamená, že by nebylo správné k jejich vymizení aktivně napomáhat.) Jsou-li progresívní, jsou stejně nepotlačitelná a námaha vynaložená na jejich potlačení je námaha brzdící společenský vývoj. Rozhodující není fyzická či administrativní síla a moc, kterou vynaložíme na potlačování a vymycování jiných hodnocení, ale ideová a pravdivostní síla a moc, kterou naše vlastní hodnocení obsahuje. V tzv. ideovém či ideologickém zápasu nezvítězí natrvalo ten, na jehož straně je více donucovacích, propagačních a vymycovacích prostředků, ale ten, jenž dokáže nalézt hlubší a pravdivější -- a tím přímo rovněž i v poslední instanci lidsky účinnější, a ne pouze persuasivní -- ideový odraz skutečnosti",