Když viajpíci jedou...

24. 1. 2013 / Pavel Táborský

Každý má zcela pochopitelně právo na svůj názor. S jeho zveřejňováním to však už není tak jednoduché. Jestliže máme dle ústavy právo tajného hlasování, nebylo by zřejmě protiústavní, aby tento pojem zahrnoval nejen vlastní volební akt, nýbrž i jeho přípravu. v rovině subjektivní. Pokud lidé uplatňují své volební právo zodpovědně, pravděpodobně přemýšlejí o své budoucí volbě dlouhodobě. Bylo by snad přínosné, aby byla prodloužena doba, která omezuje, případně zakazuje formy přímé a nepřímé agitace. Úvahy o volbě povinné jsou pak zcela scestné.

Ovlivnitelnost názorů voličů je ovšem základem vzniku rozsáhlého podnikatelského odvětví. V době nepříliš plné zaměstnanosti má tento resort nezanedbatelný ekonomický přínos. Nejedná se jen o zakázky polygrafie, ale často o zapojení mnoha řemesel a výrobních provozů. Rovněž specifická jsou zaměstnání členů volebních štábů a klaky jednotlivých kandidátů. Náklady novin a sledovatelnost televizních kanálů s reklamami utěšeně stoupá. I pohostinské služby akumulují zisk. Kšeft je kšeft, ale kupříkladu takový příjem sázek na výsledky volby hlavy státu je pro tento úřad parádně nedůstojný.

S předpokládaným ziskem a případnou zaměstnaností může souviset i angažovanost některých veřejně známých osob. V poslední době si koledoval o možný zákaz spolupráce například jeden z herců jen proto, že si dovolil veřejně uplatnit jiný názor, spolupracovníkům hrubě nepřijatelný.

Zkrátka, vliv voleb na hospodářský růst je zcela prokazatelný. Jestli lze totéž tvrdit i o kladných změnách v pocitech společenské jednoty a vzájemné ohleduplnosti, o tom by se dálo s úspěchem pochybovat. Vrbové proutí na Svatoplukův test soudržnosti vyvážíme do Němec na stojato.

Základním problémem však zůstane výběr kandidátů. Aktuálně těch, kteří se zúčastňují prezidentské volby. Prezident má být představitelem všech občanů.

Proto nasazení kontroverzních osob politickými stranami nemusí být pro blaho států přínosné.

Dokonce výběr sebe sama je vůbec značně pikantní. Hledat budoucí kandidáty mezi politiky, případně umělci také nemusí být jediným správným řešením.

Co se někdy v budoucnu porozhlédnout po jiných profesích a vědních oborech? Vyjma ekonomů, těch u nás máme snad nejvíc na metr čtvereční v EU, ale dobré výsledky hospodaření se jaksi nedostavují.

I prognostici, zdá se, nějak doprognostikovali. A tak máme přece rektory univerzit, soudce, význačné lékaře, vojáky, ředitele podniků a snad i duchovní.

Veřejně známí občané, jako například pánové Zdeněk Mahler, Jiří Grygar, František Koukolík a dámy Helena Illnerová, Jiřina Šiklová by snad mohli typově patřit k osobnostem přijatelným pro střed i obě strany politického spektra.

Zejména tehdy, když by jejich občanský návrh prošel místními referendy v obcích, které by o prvotní výběr projevily zájem. Zpracování výsledků v podobě sumarizace by nemuselo být náročné.

A jiné významné osobnosti, jinak také velmi důležité osobnosti z divadel, sportovišť a jiných předváděcích mol včetně obrazovek by nemusely občanům tolik napovídat. Zmizela by i jejich obava o vlastní zaměstnání.

Vytisknout