Demokracie a aristokracie: My a naše budoucnost

25. 1. 2013

Neustále čtu o nějaké další kritice politického systému. Neustále se mluví v pojmech efektivita vládnutí, ekonomická prosperita, vymahatelnost práva a demokracie. Zkoumal v článcích někdo, co tyto pojmy znamenají? Zkoumal někdo, co znamenají pro prezidentské kandidáty a jak je dokáží definovat?, ptá se Petr Fridrich.

Demokracie je způsob, jakým se prosazují myšlenky a jakým se dělají rozhodnutí ovlivňující budoucnost. Je to typ řádu, navázaný na typ kultury. Je zásadní v řízení. Když si představíme řízení jakékoli skupiny lidí, pak můžeme vidět znaky jednotlivých typů řízení na příkladech, které jsou nám blízké. Například v autobusu řídí Řidič, kterému dáváme oprávnění kontrolovat náš pohyb, protože má nezbytné znalosti. V armádě existuje štábní struktura, která je určena armádním řádem. Dva lidé co chtějí dělat společnou věc, se domluví anebo nedomluví. Jak je to v politice?

Demokracie jako vláda lidu kdysi počítala s tím, že v otázkách práva a politiky se každý názor počítá. Lidé volili jednotlivé zákony a odsuzovali jejich nedodržení, neboť nepočítali s tím, že k tomu poznat co je pro ně správné a špatné je potřeba zvláštních znalostí nebo jiných lidí. Zákony byly napsány tak, aby jim bylo rozumět. Vznikla řada profesionálních právníků, kteří dokázali dav přesvědčit, aby volil v jejich zájmu.

Dnešní systém vládnutí podle původního pojmu není demokratický. Je navázán na aristokracii, tedy na vytváření "lepších lidí", kteří již něco dokázali a kteří mohou být zvoleni díky svým schopnostem do parlamentu, kde prosazují své zákony. Hlasy těch neviditelných obyčejných lidí nemají váhu. Politika je profesionální, zákony jsou navrženy a schvalovány lidmi majícími znalosti a moc a právo je profesionální, tzn. je psáno a vykládáno zase pouze určitými společenskými elitami. A lidé jsou takoví, že jakmile mají moc, tak ji využijí pro svůj prospěch.

Když se volí, již někteří "lepší" a schopnější lidé mají sestavené koalice podporovatelů a volba je potvrzení jejich schopností. Volba zástupců je typicky aristokratická, dřív knížata volili krále, církev je pro volbu typická, volí se všichni od biskupů po papeže.

Když se podíváte na situace ze života, všimněte si, jak nespravedlivé je někoho přehlasovat. Když někoho přehlasujete je to akt donucení pomocí většiny. K tomu, abychom z politického rozhodování odstranili psychopaty, je nepochybně nutné hlasování používat, přesto by se jím mělo šetřit. Pokud si vzpomenu, pak ve společenství vlastníků je zaveden model, že pokud je vlastníků málo, pak nelze jednotlivce přehlasovat, neboť má právo menšinového veta. Ve společnosti, kde je 5 lidí, kteří se mají na něčem domluvit, je přehlasování aktem vyloučení ze společnosti, ničím demokratickým typem vládnutí.

Jistě si jako demokrat myslím, že o rozpočtu, tedy o tom, kam mají jít daně obyvatel, by měli rozhodovat lidé. Návrh rozpočtu a zákonů musí být pro lidi zřejmý, aby o něm mohli rozhodovat opravdu všichni.

Jako demokrat si myslím, že jsem chytřejší nežli řada jiných lidí, ale nemyslím si, že to znamená, že mám právo rozhodovat za ně, nebo že se jejich hlas nepočítá.

Jako demokrat si také myslím, že o právu by měli rozhodovat lidé. Nejlepší způsob je návrh zákonů od lidí, jejich schválení lidmi v hlasování a jejich vykonání lidmi. V tomto je dobrá velká porota náhodně vybraných lidí, kteří o vině a nevině musí jednomyslně rozhodnout. Žádné volby, pouze diskuze. Losování je demokratický způsob, jak obsadit politické funkce. Plat politických činitelů by měl být pouze náhradou za ušlý zisk.

Lidé musejí mít právo hlasovat o zákonech pro i proti. Pokud je menšina proti dostatečně silná, pak se uplatňuje menšinové veto, tedy návrh zákona, ve kterém je např. 60% lidí pro a 30% proti, není právoplatný.

Demokracie je vláda lidí a lidé mají diskutovat o tom, co je pro takřka všechny dobré. Bylo by ideální, aby pro zvolení bylo zapotřebí všech hlasů pro a žádný proti. Bohužel tak by nás mohla v rozhodování blokovat hrstka aktivních psychopatů, kteří nám díky svým výjimečným schopnostem dle mého názoru vládnou dnes.

Vnímám opakovanou snahu lidí dostat diskuze kandidátů na prezidenta na věcnou rovinu, aby nešlo o snahu o zaujetí dvou herců. Problémem zůstává, že jestliže lidé cítí, že na rozhodování politiků nemají vliv, pak se z voleb stává vždy divadlo bez snahy pochopit, co jednotlivé návrhy zákonů znamenají. Pokud si někdo myslí, že odvolatelnost poslanců něco vyřeší, tak se bohužel mýlí, což víme podle států, kde taková možnost byla zavedena.

Odpovědnost přichází se zjištěním, že se podílíme na vytváření budoucnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.1. 2013