Výsledky prezidentských voleb už známe

23. 1. 2013 / Lubomír Brožek

Do uzavření druhého kola první veřejné volby hlavy státu, pravda, chybí ještě trocha času, ale troufám si říci, že výsledky už známe. Jsou zcela zřetelné, nepřehlédnutelné a varující, neboť vypovídají o naší nezralosti, až příliš snadné manipulovatelnosti, bezbrannosti vůči soustředěnému mediálnímu tlaku, naivitě a neschopnosti kritického odstupu.

Ve volebním cirkusu se vystřídala mnohá čísla, od těch klaunských všeho druhu, přes krotitele duchů zašlých dob a nečekané výstupy kostlivců ze zaprášených skříní, až po knížecí salto mortale do Benešových dekretů. To vše před očima konsternovaného publika, které na okamžik zapomnělo na své všednodenní starosti a nechalo se unést rafinovaným špektáklem, tancem slonů v porcelánu, veřejným vymýváním mozků v podání renomovaných iluzionistů, jakož i verbálním žonglérstvím aktérů. A nyní se tedy chystá velké finále.

Až hudba zahraje hradní tuš, diváci, potřísnění exkrementy, které během představení létaly vzduchem hlava nehlava, konečně spatří vcházet svého vysněného prince celého v bílém. Haleluja!

A tím končí představení. Pak už jen zbude vyspat se z kocoviny, protřít si oči a zkusit se střízlivě podívat na tu spoušť, neboť zásadní výsledky voleb už jsou zřejmé:

Rozdělená společnost, do níž jako předzvěst nebezpečné pandemie pronikl bacil intolerance, který hrozí zmutováním k projevům fanatizmu a rezistencí vůči zbytkům zdravého rozumu. Vyhrožování (třebaže později, například v případě Martina Dejdara, poněkud zmírněné) hercům ztrátou role za jejich odlišné občanské postoje, je symptomem přinejmenším varujícím.

Bojovně naladění studenti s plackou zobrazující jejich favorita s pankáčským čírem v klopě, připraveni vyrazit proti společnému nepříteli se stejnou vervou jako jejich dávní předchůdci z let padesátých, deklarující "neochvějnou vůli" postavit se imperializmu. Nejsem sám, kdo žasne nad tím, že by punkový symbol mohl být vhodný k podpoře establishmentu, ale postmoderna je velká kouzelnice! Avšak i k tomu došlo, stejně jako ke znevážení akademické půdy stupidními utilitárními peticemi, stejně jako semknutí staré dobré "umělecké fronty", o níž nemám sebemenší iluze v podobě legrační představy, kterak se za libovolných režimů (až na malé výjimky) staví proti aktuálnímu proudu. To už si spíše umím představit, kterak se objednávají na plastiku, kde by jim, v případě, že by Velký bratr mluvil čínsky, krapet zešikmili oči.

Zapomenuty jsou církevní restituce, pokračující pauperizace těch nejbezbrannějších, velké korupční skandály, podivné konotace prezidentské amnestie, marginalizovaný je i čerstvý pokus o zpochybnění Benešových dekretů, jejichž platnost potvrdil ve svém nálezu č. 55/1995 Sb. Ústavní soud ČR, a které, kromě jiného, představují právní jistinu nad integritou území o rozloze více než 25 000 km2, tedy bratru jednou třetinou území ČR.

K neblahým výsledkům tohoto volebního klání (abychom jednoho z kandidátů zcela nepřehlédli) je třeba připočíst i podivuhodné zhrubnutí rétoriky v podobě zemanské nebajky o právu první noci versus zmocnění se tohoto práva silou. Unaveným svědkem televizních prezidentských debat, uvláčeným marností svého údělu jako veverka v kolotoči, se stává hasnoucí, neboť již téměř bez jiskry, někdejší moderátorská hvězda Václav Moravec, jehož současnou roli v mediálním prostoru snad nejlépe vystihuje havlovský titul Odcházení (do stereotypu).

Ano, až skončí tohle představení, bude věru těžké, přetěžké posbírat střepy, jež zbyly z prosté mravnosti, neřkuli pravdy k veřejnosti a lásky k bližnímu. Smutné výsledky první veřejné volby prezidenta republiky tedy už, bohužel, známe. Teď už k nim zbývá doplnit pouze maličkost -- jméno vítěze této naší společné prohry.

Prezidentské volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.1. 2013