Proč jsem stížnost k Ústavnímu soudu nepodal

26. 11. 2012 / Roman Smetana

Ahoj Milane;

vybízíš mne, abych podal v mé kauze ústavní stížnost, nejen ve svém vlastním zájmu (jsem si samozřejmě vědom, že je to zřejmě poslední možnost jak zamezit dalšímu postihu za maření úředního rozhodnutí), ale také kvůli judikátu Ústavního soudu, jenž by byl pro ostatní soudy závazný.

Stížnost nepodám z několika důvodů. Mezi ty vedlejší patří nutnost právního zastoupení, riziko neúspěchu, díky čemuž by se nejen politici mohli ohánět usneseními dvou nejvyšších soudů v zemi, že vše je vlastně zcela v pořádku, přičemž je zde i riziko zamítnutí z důvodu nevyužití všech opravných prostředků. Navíc jsem možnost podání ústavní stížnosti v době nedávné již zvažoval, neváhal jsem při té příležitosti poškádlit i Ivana Langera, kterého jsem vyzval, aby mne bezplatně zastupoval. Nakonec jsem tuto možnost ale zamítl a nejsem natolik "počasovitý", abych své stanovisko každé dva měsíce měnil.

Stěžuj si, Romane, u Ústavního soudu

26. 11. 2012 / Milan Daniel

Bezprostředně po poslední provládní demonstraci konané 17. listopadu jsem se spolu s přáteli dopočítal toho, že dne 23. listopadu uplyne šedesátidenní lhůta, ve které může Roman Smetana u Ústavního soudu podat ústavní stížnost proti rozsudku OS v Olomouci a následnému usnesení Nejvyššího soudu, který jej po posouzení stížnosti exministra Pospíšila v podstatě potvrdil. Protože se současně na serveru Jiné právo objevil text, který zmíněné usnesení zpochybňoval z hlediska posouzení podjatosti soudkyně Langerové, vyzval jsem Romana Smetanu naléhavým dopisem, aby tento argument využil a stížnost k ÚS podal.

Zkrátím to: stížnost nepodal. Obsáhlým dopisem ze dne 21. 11. Mne požádal, abych s jeho stanoviskem seznámil širší veřejnost. Podstatné části jeho dopisu proto naleznete v dalším textu.

Původní dopis obsahující výzvu k podání stížnosti je zde:

Dobývání renty jako specifický případ korupce

26. 11. 2012 / Ilona Švihlíková

Upravený příspěvek "Korupce v globálním ekonomickém prostředí", který zazněl na konferenci "Korupční prostředí v ČR -- geneze, závazky, strategie" na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů.

Korupce je vnímána jako jeden z nejzávažnějších problémů v České republice. A to nejen z hlediska ekonomického, ale nutně také sociálního a morálního (viz dále).

Existuje velké množství definic, jedna z nich říká, že se jedná o zneužití svěřených pravomocí pro soukromý zisk. Korupci můžeme (v určitém, pravděpodobně užším pojetí) vnímat jako jev odehrávající se na hraně veřejného a soukromého sektoru.

Demografický vývoj není hlavní příčinou nedostatku financí ve zdravotnictví

26. 11. 2012 / Tomáš Fiala

Se zájmem jsem si přečetl článek "Hegerův plán na lepší péči za peníze krachuje" v pátečních Hospodářských novinách.

Téma zdravotní péče považuji za velmi aktuální, protože problematika poskytování zdravotní péče se přímo dotýká všech lidí.

V článku se mimo jiné píše o tom, že "...lékařským odborným společnostem se totiž do rozdělování péče (pozn. na standardní a nadstandardní) nechce...", že nepodali prakticky žádné návrhy. V závěru zmíněného článku se uvádí, že "...zdravotnictví další peníze ale potřebuje, protože v důsledku stárnutí populace se bude zvyšovat finanční deficit zdravotních pojišťoven, v roce 2025 bude chybět již 56 miliard korun..."

Komunisté úspěšní i v Rakousku

26. 11. 2012 / František Řezáč

V obecních volbách do zastupitelstva hlavního města rakouské spolkové země Štýrsko Hradce zřetelně narostly hlasy pro Komunistickou stranu Rakouska KPÖ, a to z 11 na 20%, patrně na úkor socialistické strany SPÖ a Zelených, kterým hlasy ubyly. Ztratila též starostenská Lidová strana ÖVP. Podrobnosti na veřejnoprávní televizi ORF ZDE

Kromě komunistů byli úspěšní i Piráti, kteří budou poprvé v obecní radě Štýrského Hradce ZDE

Jestli tato zpráva uklidní nebo ještě více zneklidní antikomunisty v české kotlině, se ukáže. Rozhodně však stojí za to se občas podívat za hřebeny Šumavy. Například z Třeboně to není zase tak daleko...

Žijeme v zemi pitomců

25. 11. 2012 / Boris Cvek

Žijeme v zemi, kde se sčítání procent bere jako legitimní právní názor. Když jsem usedal ke sledování Otázek V. Moravce, byl jsem si jist, že si hrdina naší doby Henych bude sypat popel na hlavu, že rezignuje, že se omluví.

Že mu prostě už někdo vysvětlil, že ani odlišný právní názor, ani výrok soudu nemůže vést k tomu, že se změní základy matematiky a změní se význam pojmu "procento".

Místo toho byl Henych zcela suverénní a nikdo mu neřekl, že to prostě nejde, že to není otázka právního názoru nebo výkladu zákona.

To je Henychův obrovský triumf.

Oni přece všechno udělali dobře, i když pokud by tak postupovali při zadání stejného úkolu v hodině matematiky na ZŠ, museli by dostat pětku.

Budeme přepisovat dějiny

26. 11. 2012 / Vojtěch Merunka

Nebetyčná ostuda Ministerstva vnitra s ověřováním peticí prezidentských kandidátů bude přepisovat světové dějiny, jak se dnes s oblibou říká, pokud dojde k nějaké významné události, většinou sportovní. Zde půjde o přepis dlouhé řady století trvajícího vývoje matematiky. Jestli je toto další z reformních úspěchů naší protikorupční a rozpočtově odpovědné vlády a vzor celému světu, nezbývá mi, než si zazpívat spolu s Českým Slavíkem Mattoni 2012 jeho písničku: Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid?"

Nyní k věci. Podívejme se nejprve na znění zákona:

Voliči nepodpořili plně katalánského prezidenta

26. 11. 2012

Snaha získat nezávislost pro Katalánsko je po nedělních volbách oslabena. Voliči poskytli vládnoucí straně katalánského prezidenta Artura Mase jen 50 křesel, oproti 62, které jeho strana vyhrála při předchozích volbách. K vyhlášení referenda o nezávislosti bude potřebovat ve 135 členném katalánském parlamentu 68 křesel.

Mas se nyní bude zřejmě muset spojit se separatistickou stranou Esquerra, která se s 21 křesly dostala na druhé místo, v roce 2010 byla na čtvrtém místě. Na třetím a čtvrtém místě se umístili socialisté a lidovci, kteří mají dohromady 39 hlasú, obě tyto strany jsou ostře proti nezávislosti Katalánska.

KAUZA NĚMEČEK II. aneb jak vysoký plat má Cimirot

Rada České televize přes rozsudek soudu stále neví, na jaké informace má veřejnost právo

26. 11. 2012 / Štěpán Kotrba

Platy manažerů ČT se staly klíčovým bodem agendy Rady České televize. Členové Rady projednávají už více než měsíc stížnost redaktora Lidových novin Tomáše Němečka na generálního ředitele ČT, který redaktorovi odmítl poskytnout jmenovité informace o platech několika nejvyšších manažerů této instituce veřejné služby. Britské listy se už kauzou jednou podrobně zabývaly a zveřejnily i všechny příslušné dokumenty. Jednání o stížnosti na odmítnutí zveřejnění platů ale nekončí. Rada dostala několik dalších žádostí a dá se předpokládat, že bude nakonec donucena zaujmout stanovisko. Bez násilí to ale nejspíš nepůjde...

Středeční zasedání Rady by bylo hořce směšnou kunderovskou komedií, kdyby nebylo zároveň opětnou tragickou přehlídkou nekompetentnosti většiny členů Rady. Rada ani jednotliví radní si nebyli schopni opatřit právní názor od nezávislého a autoritativního zdroje a nechápali či nebyli schopni formulovat veřejný zájem v této otázce. Mnozí radní se bez úsudku spolehli na stanovisko tlumočené jim generálním ředitelem Dvořákem a jeho právničkou Markétou Havlovou - vytvořené ovšem na obranu manažerů České televize. Rada nakonec bude Němečka informovat pouze o tom, že se na žádném z navržených usnesení neshodla.

Jsem ušetřen podlézavosti televizních novinářů

26. 11. 2012 / Petr Novák

Tak mi se už asi přede dvěma měsíci rozbila televize.

No přiznejme si to na rovinu, nebyla z nejnovějších. Dokonce nebyla ani placatá dle poslední módy.

Chtěl jsem ji dát ihned do opravny nebo koupit novou.

Moje paní mne zadržela a řekla, že si vyzkoušíme, jaké je to žít bez televize.

Počátky nebyly tak těžké jako, když jsme přestali kouřit. Naopak.

Divoké víno -- pozdní sběr

26. 11. 2012 / Lubomír Brožek

Tak jsme se zase jednou po čase sešli -- pamětníci počátků Divokého vína, které se začalo sázet před 48 lety, spolu s účastníky pozdějších sklizní, včetně těch z posledních let, kdy Divoké víno ve své papírové podobě opadalo a přešlo na pozdní elektronický sběr.

Prohraná bitva. Skutečně?

26. 11. 2012 / Milan Valach

Rozsáhlý majetkový dar církvi římskokatolické byl odsouhlasen proti vůli většiny občanů rozhodnutím poslanců vládní koalice, z nichž významná část za stranu LIDEM žádné právo činit takové rozhodnutí nemá. Nelze je proto považovat pro občany za závazné. Hlubokou krizi celého politického systému jen zdůraznilo alibistické chování prezidenta Václava Klause, který zákon ani nevetoval, ani nepodepsal, čímž porušil svou úřední povinnost.

Klidně si těch 120 Kč připlatím

26. 11. 2012 / Filip Mahďák

Úroveň kvality demokratických společností se mimo jiné hodnotí podle toho jakým způsobem jsou tyto společnosti schopny se systémově postarat o své nejslabší členy. V žádném případě však ne podle toho jakým způsobem zajišťuje jejich systém podporu svým členům nejsilnějším a to tak aby mohli na úkor těch nejslabších být ještě silnějšími. Společenským ideálem každé skutečné demokratické společnosti je rovnost příležitostí. K takovému ideálu se však v Česku nic neblíží ani náhodou, o tomto ideálu v Česku totiž ani nevíme.

Povolební ozvěny

26. 11. 2012 / Jiří Baťa

Nedávné senátní, ale hlavně krajské volby pomalu doznívají sestavováním a schvalováním krajských zastupitelstev. Někde to jde lehce, jinde méně, někde dokonce s problémy, především následnými. To ovšem už jaksi patří k věci, protože volby do krajských zastupitelstev skončily nad očekávání překvapivě, pro některé dokonce velmi neočekávaně. Neočekávaně pozitivně pro levici, neočekávaně až tragicky pro pravici.

V této souvislosti si nemohu odpustit připomenout sebejistá slova pana premiéra Nečase, který v době krátce před volbami na dotaz, jaké vidí šance pro ODS, resp. koalici prohlásil něco v tom smyslu, že tyto (krajské) volby celkem nic neznamenají pro politiku státu, protože rozhodující jsou volby do parlamentu a proto se neobává ničeho mimořádného v případě, že by volby nedopadly podle jeho očekávání. Nemusíme moc fantazírovat, jaké bylo jeho očekávání a skryté přání: že si ODS udrží své současné postavení.

Jak se správně bouřit

23. 11. 2012

V naší společnosti se děje mnoho nespravedlností, které mají systémovou povahu. Nedostatečná právní ochrana a nepřiměřeně tvrdé pojetí fikce doručení vede k již obecně známým případům divokých exekucí. V Praze každoročně mrznou bezdomovci, ač má statisticky sedmé nejbohatší evropské město jistě víc než dost peněz na to, aby zajistilo přístřeší všem lidem alespoň po celou zimu. Ve vazebních věznicích panují naprosto nelidské podmínky, přestože s lidmi zde vězněnými má být dle základní ústavní zásady zacházeno jako s nevinnými a nemalá část z nich je též následně viny zproštěna. S migranty náš stát zachází arogantně až bezcitně, asi nejkřiklavějším dokladem toho jsou případy lidí (ZDE a ZDE), kteří byli na základě nezaviněného bagatelního provinění vyhoštěni, bez jakéhokoli ohledu na devastující vliv takového rozhodnutí na jejich životy. A ačkoli panuje široká shoda na tom, že zvíře je živý tvor a nikoli věc, s hospodářskými zvířaty je zacházeno jako s komoditami bez jakéhokoli respektu k jejím životním potřebám, píše Marek Voršilka.

Česká národní impotence

23. 11. 2012 / Jan Molič

Zase mám chuť emigrovat. Ne kvůli exekutorům, dokonce ani kvůli Klausovi, ale kvůli Čechům. Ze všech koutů v jednom kuse slyším, jak nás rozkrádají (hajzlové), jak máme špatnou vládu (hajzlové), a nebo jak zase někdo rozhoduje o nás bez nás (hajzlové). Málokdo si připouští, že si za nedostatky můžeme především sami. Tedy Češi si za ně mohou. Kde jsou, když se o nich jedná? Proč teď není plný Václavák? Proč nikdo neprotestuje na Hradě? Proč pořád všichni čekají na spasitele, který by ty protesty svolal?

Protestuji!

23. 11. 2012 / Marek Řezanka

Václav Klaus zákon o tzv. církevních restitucích nepodepsal, ani nevetoval. Chytrá Horákyně zaplesala, a nám, co cítíme křivdu, ponížení a frustraci ze stavu, kdy si menšina prosadí cokoli proti vůli převážné většiny populace, zbyly oči pro pláč.

Voličovy obavy:

Zvolení Miloše Zemana prezidentem by bylo nebezpečím pro Českou republiku

23. 11. 2012

Následující neuvěřitelně rasistický výrok vůči 2 miliardám lidí, konstatuje Petr Vavruška, nemající v politickém světě obdobu, není prohlášení Le Pena ani nizozemského populista Wilderse, ale výrokem minulého i současného kandidáta na prezidenta ČR Miloše Zemana, který prý kandiduje kvůli amaterizmu české politiky.

"Nepřítelem je Islám - anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní 2 miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog." Muslima lze definovat jako vyznavače Koránu, podobně jako nacista je vyznavačem rasové nadřazenosti a antisemitismu, nebo komunista vyznavačem diktatury proletariátu. Islám je nesrovnatelně agresivnější a intolerantnější než jiná světová náboženství a Korán obsahuje pasáže, vyzývající k podrobení, zotročení, a dokonce vyhlazení nevěřících.

Autor tohoto primitivního výroku vůbec nechápe, jak připomíná Petr Dimun, že kdyby se dívali stejným prizmatem příslušníci "anticivilizace" na tu "naší civilizaci", tak znaménko musí obrátit. Dvě světové války nemá na svědomí islám, ale příčina vznikla v křesťanské Evropě. Ve stejné kultuře, kterou Zeman vymezuje proti "anticivilizaci", vznikl fašismus, nacismus i komunismus. Koncentrační tábory, masové vyvražďování lidí jedné kultury, náboženství, rasy či politického přesvědčení, nestavěli a neprováděli muslimové, ale příslušníci "naší křesťanské civilizace".

ANALÝZA

EXKLUZIVNĚ Zákon o majetkovém vyrovnání -- cesta k novému charakteru českého státu

23. 11. 2012 / Karol Hrádela

Prezident republiky Václav Klaus včera podpořil přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi ne vetováním, ale pouhým odmítnutím podpisu předsedkyní sněmovny zaslaného návrhu zákona a to bez ohledu na svůj komentář k tomuto odmítnutí. Zabránil tak pátému hlasování o tomto specifickém zákonu, které by možná zabránilo jeho přijetí. Ve svém vyjádření správně zhodnotil i formální a obsahově nedůslednou odpověď pana předsedy vlády a dalších ústavních činitelů na svoji výzvu související s prezidentem Benešem a Únorem 1948, když je samozřejmé, že hrozí mimořádně závažné ekonomické poškození České republiky, o němž se nehovoří.

Šest právníků se přihlásilo do projektu jak zcivilizovat exekutorskou praxi v ČR

21. 11. 2012

Na apel Britských listů vytvořit právní tým, který by srovnal právní ustanovení, regulující exekutorskou praxi v České republice s obdobnými právními ustanoveními v západních zemích Evropské unie, se přihlásilo od včerejška šest právníků. Jeden z nich je univerzitní profesor. K projektu se také přihlásila europoslankyně ČSSD MUDr. Olga Sehnalová, která nabídla, že z informačních zdrojů Bruselu získá pro projekt údaje o tom, jak je exekutorská legislativa řešena v západních zemích.

Zdá se tedy, že je důvodné pokusit se projekt zahájit. Vyhlašujeme tedy na něj finanční sbírku. Prosíme, své příspěvky posílejte na normální konto Britských listů na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Označte, prosíme, zásilku variabilním symbolem 1111.

Usuzujeme, že hlavním účelem finančních prostředků bude zřejmě nutnost platit zahraniční právníky v poslední etapě tohoto projektu, totiž žalobě k Evropskému soudu na Českou republiku za případné porušování evropských zákonů ve věci exekutorské "kultury" v ČR. Půjde zřejmě o dlouhodobější projekt. O jeho pokroku budeme průběžně informovat.

Jan Čulík

šéfredaktor

Na co se při kritice exekucí zapomíná

23. 11. 2012

Řekněme, že by ze dne na den zanikli soukromí exekutoři a nahradil je soudní nebo správní výkon rozhodnutí (který dnes obstarává přibližně 30 % vymáhání). A že by každý dlužník zaplatil za veškeré kroky vymáhání proti své osobě za všechny své pohledávky státu jen 2.000,- Kč. Co by to znamenalo? Pokusím se o hrubou kalkulaci, veškerá čísla považujte za přibližný odhad, případně vycházím z údajů ZDE.

Opět se vracím k diskuzi nad tématem exekucí. Jaké mám výhrady ke stávajícímu systému jsem již vyjádřil posledně. Ale cítím potřebu oponovat domnělé názorové jednotě některých článků, které se na stránkách BL nekriticky množí, a jelikož konvenují s názorem šéfredaktora BL Jana Čulíka, materiály se přetiskují nekriticky. Pokud někdo věří každému bloggerovi, který u soudu prohrál, že prohrál neprávem, tak je naivní. Věřím jen těm pisatelům, kteří to mohou dokázat, třeba protože se obtěžovali nahlédnout do vlastního spisu u soudu, a ne proto, že jim uvěřila redakce BL. Ujištění typu "nikdy jsem nic takového poštou nedostal" se ukáže mylným či lživým v 19 z 20 případů, píše autor, jehož totožnost je redakci známa.

Jednoduchá řešení exekutorů?

23. 11. 2012 / Stanislav Křeček

Vyjádřil jsem hned od počátku jistou rezervovanost k záměru vyhlášenému na stránkách Britských listů, totiž sehnat peníze na analýzy o postavení exekutorů u nás i v Evropě. Myslím, že je to zbytečné: je jen málo našich problémů, o kterých by se tolik diskutovalo a analyzovalo, jako je právě problém s dosavadním fungováním zákona o soudních exekutorech. Dovolím si však přesto k tomu říci několik poznámek, protože mě začíná děsit vzrůstající počet těch, pro které je všechno jasné, mají představu, že všechny problémy jsou snadno řešitelé a v přístupu ke světlým zítřkům nám v realizaci těchto snadných a jednoduchých řešení brání mafie nebo "legislativa, která je pod kontrolou mafií", jak píše na stránkách Britských listů Peter Nešvara, právě pokud jde o exekutory. T. Okamura soudí, že vše u nás se snadno vyřeší tím, že bude zavedena trestní odpovědnost politiků a soudců (jako bychom ji již neměli) a P. Nešvara soudí, že problém exekutorů bude vyřešen, jestliže se zruší institut náhradního doručení a bude exekutorovi uložena povinnost dlužníka "dohnat" a "proti podpisu mu předat informaci o dluhu". Jak ten podpis na dlužníku vynutí, jsme se ovšem nedozvěděli, a to právě je ono kouzlo jednoduchých řešení po vzoru Brouka Pytlíka: nějak se to udělá...

Čeští právníci nemají tušení, jak radikálně odlišná je exekutorská kultura jinde

23. 11. 2012 / Jan Čulík

Je užitečné slyšet o exekucích také názory od praktiků z druhé strany, od autora článku Na co se při kritice exekucí zapomíná i např. od Stanislava Křečka. Oba si pochvalují, že systém exekucí, jak je vymezuje zákon, je v podstatě v pořádku, pokud dochází k nespravedlnostem, je jich údajně jen minimum, a země potřebuje účinný prostředek proti neplatičům.

Obávám se, že tito lidé naprosto nemají představu, jak odlišná je právní kultura západních zemí. V rozvinutých demokraciích se uznává, že finanční služby mohou být brutálně zneužity proti velké části obyvatelstva, a proto tam existuje rozvinutá kultura záruk a ochran, aby k takovému brutálnímu zneužívání lidí nemohlo docházet. Ono prostě nestačí říct, jak to uvádí autor článku "Na co se při kritice exekucí zapomíná", že občan má povinnost nedělat opomenutí a chyby - jinak prostě bude postižen statisícovými exekucemi. Kam se poděla zásada férovosti a přiměřenosti? Jak je možné, že české soudy tuto zásadu, jak se zdá vůbec nevnímají?

Nemám v této chvíli čas překládat rozsáhlé britské dokumenty. Jen bych pro začátek upozornil na existenci široké informační kampaně, jejímž účelem je zajistit ochranu občanů před exekutorským vydíráním. Uvádím odkazy na dva dokumenty, první z nich je šestašedesátistránkový (!) soubor předpisů pro vymáhání dluhů, dokument, který vydal britský Office of Fair Trading, vládní Úřad pro férové podnikání, a který varuje, co vymahači dluhů nesmějí dělat: ZDE ZDE

Provozuje česká vláda také Úřad pro spravedlivé obchodování, který by zamezoval neférovým excesům při podnikání?

Stránky pro ochranu občanů před exekutory a přesná definice občanských práv jsou ZDE ZDE. Povšimněte si například, že britský zákon nedovoluje exekutorům účtovat za vymáhání dluhu honorář vyšší, než je dluh samotný. Kdyby tento princip existoval v ČR, problém by byl vyřešen.

Často se v ČR kritizuje, že podstatou problému je, že se z exekutorství stal soukromý byznys. I v Británii fungují exekutoři jako soukromé firmy, přesto tam však nedochází k excesům jako v ČR. Sektor je přísně regulován.

Argument, že na Západě je jiná kultura a že Češi jsou nevycválaný národ, proti nimž je nutno používat tvrdých zákonů, těžko obstojí u mezinárodních institucí. V Británii jsou například daleko větší sociální rozdíly než v ČR. Odhaduji, že přibližně 20 procent britského obyvatelstva, bez ohledu na barvu kůže, tvoří tzv. "underclass", lidi, kteří žijí velmi podobným způsobem, jak v ČR žijí někteří Romové. Vzpomínám na šokující zážitky studentů z České republiky, kteří se po příjezdu do Británie setkal s tak hlubokou chudobou, nevědomostí a primitivismem, jaký v ČR nikdy nezažili. Přesto i tyto lidi zákony chrání. Je to spravedlivé.

Nejsem právník, ale argumentuji, že nedodržování principů spravedlnosti by mělo být žalovatelné u Evropského soudu pro lidská práva. Pikantní je, že zrovna v tuto chvíli Británie bojuje s rozhodnutím tohoto soudu, že občané odsouzení do vězení, musejí mít právo účastnit se voleb. Obdobně jako je tomu v případě české exekutorské kultury, Británie protestuje a hájí se "britskými specifiky" - prostě nechce volební právo vězňům dát. Tuto kauzu však ostudně prohraje.

Pan poslanec Křeček se mýlí

23. 11. 2012 / Aleš Uhlíř

V diskusi na stránkách Britských listů o projektu proti nespravedlivým exekucím byly vysloveny pochybnosti o smyslu takové akce. Pochybuje zde humanitně vzdělaný státní zaměstnanec a také poslanec ČSSD Stanislav Křeček.

Samozřejmě že nikdo z těch, kteří se vyslovili proti exekutorské praxi, nezpochybňuje, že lidé si mají dávat při uzavírání smluv pozor, vše si řádně promyslet včetně možných důsledků, že je důležité pravidelně přebírat poštu a na vše hned od počátku reagovat.

Nic neodkládat, vše hned důsledně řešit a také dbát, aby se z malých dluhů nestaly dluhy velké. (Problém je, že západní právní kultura občana chrání, aby z jeho drobných opomenutí nemohla vzniknout jeho existenční likvidace. Křeček to zcela ignoruje, pozn. JČ).

O mýtu "spravedlivého světa"

24. 11. 2012

Čtenářův článek je pěknou ukázkou tzv. mýtu spravedlivého světa (just world fallacy) - podle tohoto mýtu, systém jako celek je vlastně spravedlivý (nebo není sice úplně spravedlivý, ale "takový už je život"). Oběti systému udělaly chybu či porušily pravidlo a " za chyby se platí", píše autor, který žádá, abychom ho označili jako "čtenáře-právníka". Jeho totožnost je redakci známa, avšak z dobrých důvodů ji nemůžeme zveřejnit. Obdobně, bohužel, jako v celé řadě nedávných případů, kdy se v Britských listech diskuse o exekutorské praxi účastní celá řada lidí vysoce aktivních v soudnictví a ve finančnictví či v dalších oborech, ale jejich identifikace by zřejmě znamenala existenční likvidaci.

Je nutno respektovat zdravý rozum, slušnost, přiměřenost, dobré mravy a spravedlnost

23. 11. 2012 / Barbora Hodková-Knobloch

Dopis, který jste otiskli pod titulkem "Na co se při kritice exekucí zapomíná" je hlasem legislativce, který má vinu na dnešní úpravě, nebo soudce, který odsuzuje v nepřítomnosti dlužníky, kteří se nemají jak bránit, případně samotného exekutora, nebo jeho spolupracovníka, který moc dobře ví, co je špatně a jen se mnohomluvně snaží obhájit neobhajitelné. Proto tolik slov, proto zpochybňování pokusu redakce poukazovat na nelidskost dnešního systému exekucí v České republice, píše Barbora Knoblochová.

Exekuce - několik tezí

23. 11. 2012

1. Přiznaná výše nákladů za vymáhání dluhů musí být souměřitelná s výší dluhu. Pokud na vymožení desetikorunového dluhu vynaložím deset tisíc, tak jsem prostě špatný hospodář. U jednotlivého věřitele ještě může jít o ekonomicky racionální chování, protože těch deset tisíc dokáže také naúčtovat někomu jinému. U společnosti jako celku to ale už racionální není, takovéto špatné hospodaření podporovat nemá. Je to bohapusté plýtvání úsilím a proto by nemělo probíhat pod garancí společnosti, resp. státu; nejen pasivně vydáváním zákonů, ale i aktivně například neplacenou(!) policejní asistencí při exekutorských zásazích. Proti pravidlu "i malý dluh je dluh" musí stát pravidlo přiměřenosti (zde se budu odvolávat třeba až na starozákonní Leviticus 23:22), píše Petr Novotný.

Problém s exekucemi je už možná vyřešen

23. 11. 2012

Opravdu mě těší, že se diskuze o exekucích na BL posunuje do racionálnějších rovin (zejména pod článek neznámého autora "Na co se zapomíná..." bych se bez jediné výhrady podepsal) a jen bych chtěl reagovat na Vaši poslední větu, píše Jakub Tatoušek, "Povšimněte si například, že britský zákon nedovoluje exekutorům účtovat za vymáhání dluhu honorář vyšší, než je dluh samotný. Kdyby tento princip existoval v ČR, problém by byl vyřešen." vymáhání dluhu honorář vyšší, než je dluh samotný.Kdyby tento princip existoval v ČR, problém by byl vyřešen."

Dovolil bych si upozornit (a jistě nebudu první ani poslední), na rozhodnutí Ústavního soudu č. I. ÚS 3923/11 z března tohoto roku, které právě tento princip zavádí. Jedná se právě o ty případy, které pranýřujete, kdy se z malé částky stane desetinásobek.

ČR je posledním ostrůvkem ve střední Evropě, kde je povoleno exekutorům týt z lidského neštěstí

23. 11. 2012 / Petr Novák

Ano, při kritice se zapomíná na mnoho věcí, ale také autor sám zapomíná na jedno.

Demokracie je vláda lidu, tedy alespoň tak nám vždy všude vštěpovali a stále nám to opakují z médií.

Pochybuji, že by lid jako celek přál platit tak šílené úroky z dluhů a mnohasetprocentní úroky obchodníkům s lidským neštěstím.

Je nutné si uvědomit, že ne všechny dluhy vznikly s úmyslem nezaplatit a že ne všechny jsou z lichvářských půjček (jen tak mimochodem ty naprosto neschvaluji a divím se, že ještě nebyl nikdo za lichvu zbaven svobody).

Jak probíhají exekuce v té nejkapitalističtější zemi - v USA

23. 11. 2012

Již delší čas sleduj vaší diskuzi na téma exekuci. Všiml jsem si, že vám úplně chybí pohled z té nejkapitalističtější země světa - USA, píše Jiří Králíček z Fort Myers. V okamžiku předání na collection agency se dluh zcela zmrazí a dále už nenarůstá o žádné úroky ani poplatky!

Je absolutně vyloučeno,aby vám exekutor vstupoval třeba i nenásilně do bytu, nebo bytového prostoru. (Tentýž princip platí v Británii, pozn. JČ) Může vám pouze volat. A to pouze v době mezi 8 ráno a tuším 22 večer. Takhle pozdě , vám ale raději nikdo volat nebude.

Nesmí vám zabavit věci denní potřeby. (Tentýž princip platí v Británii, pozn. JČ) Mezi takové věci, patří TV, postel, počítač a o autě už vůbec nemluvě.

Dotaz na JUDr. Křečka:

Definuje český zákon, co je nepřiměřený zisk?

23. 11. 2012

Jsa vzděláním technik a ekonom, dovoluji se Vás otázat, zda náše právo ( zákony) definuje, co to je nepřiměřený zisk(Např. ve Spojených státech to zákonem definováno je, pozn. JČ) Stejně tak, zda jest definováno, co to je lichva. Jak se lze proti lichvě či nepřiměřenému zisku účinně bránit? ptá se Zdeněk Horák.

Jak vyřešit problém s exekucemi

23. 11. 2012

Zdravím, k diskuzi k exekucím jen drobné poznámky, píše čtenář, který se podepsal jako Sedlák.

1) časová možnost k uplatnění exekuce (6-12 měsíců od činu), čili ne tak, aby se nechal dluh a úroky "růst" roky

2) omezení násobkem částky exekuce a TO CELKOVÉ částky, včetně výloh - třeba do 1000,- = exekuce max. 3-násobek, do 10 000,- max 2-násobek, do 100 000 - max. 1,5-násobek, nad 100 000,- 1,2 násobek. Tímto by nemohlo dojít k nepřiměřeným exekucím za pár stovek dluhu..

3) omezení úroků - viz. neučitý paragraf o lichvě

Dluhy si každý musí evidovat sám. Učme své děti osobní odpovědnosti

23. 11. 2012

Případy pana Davida Janduse a pana Vladimíra Bartla jsou svým způsobem typické pro naši postkomunistickou společnost: nerespektujeme pravidla a řád. Po skončení socialismu a programového odklonu od zaopatřovacího státu jsme se nedokázali adaptovat na novou situaci, ve které je každý sám odpovědný za své činy (a také za svou nečinnost).

Někdejší socialistický stát každému autoritativně určoval pravidla chování a současně o všechny po celý život "pečoval". Stát vykonával úkoly, které mu nenáleží. Čtyřicet let socialismu nás přetavilo na nesamostatné jedince, kteří si bez pomoci státu nedokáží zařídit svůj život. Nepřekvapí proto, jak naivní a neopatrní někdy lidé mohou být při hospodaření s rodinnými a soukromými financemi, píše Evžen Strmý.

Má dlužník o svém dluhu vědět či nikoli?

23. 11. 2012

Je vynikající, že pan Čulík dal prostor i lidem exekuce hájícím. Obhajování neobhajitelného mne vždycky hrozně pobaví. Zvláště když skulinkou unikne pravda, jako se stalo v článku "Na co se při kritice exekucí zapomíná", píše Petr Nešvara.

Článek je opravdu profesionálně udělaný. Věci, které jsou celkem jednoduché a jasné se obalí spoustou odborně vypadajících slov a smíchají a spletou se dohromady tak, že se v tom opravdu nikdo nevyzná.

Dlužníci by neměli být vystavováni sadismu

23. 11. 2012

K debatě o exekucích mám jednu poznámku, píše Ludmila Kašparová. Jde o způsob, jakým jsou věci zabavovány. V mém okolí se vyskytl případ exekuce. Vypadalo to tak, že se u domu zčistajasna objevila dvojice potetovaných hololavých týpků, kteří se jali dobývat dovnitř. V nadcházející debatě se velmi drsně vyjádřili o tom, že je nezajímá, jaké věco patří povinnému a co už jeho není, hodlali zabavit prostě všechno. Když se mluvilo o drobné bižuterii po babičce, která nemá žádnou cenu vyjma citové, prohlásili, že půjdou právě po takových věcech. Dělali vše proto, aby co nejvíc psychicky ublížili, nemluvě o zastrašování, byť k přímému fyzickému napadení nedošlo. A lidé v domě byli bezmocní, protože exekutoři (v tomto případš exekutorovi pacholci) jsou podle našich zákonů k tomu všemu oprávněni! Myslím, že ani sebehorší dlužník by neměl být vystavovám psychickému sadismu.

Pozn. JČ: Takovéto chování při exekucích je například v Británii trestný čin. Mám za to, že za netrestání těchto praktik by mělo být možné pohnat Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva. Stejně například, mimochodem, jako za neposkytnutí odškodného za úmrtí způsobená metanolem.

Nezodpovědní potomci vhánějí seniory do dluhových pastí

23. 11. 2012

Exekutoři čím dál častěji klepou na dveře u seniorů, na které dolehly dluhy jejich dospělých potomků. Právu to potvrdil ředitel Asociace občanských poraden ČR Stanislav Skalický. Zároveň se svěřil s obavou, že po Novém roce exekucí hmatatelně přibude v důsledku novely občanského soudního řádu.

Zdroj ZDE

Dodnes nebyla naše vylučovací žaloba za neoprávněnou konfiskaci majetku projednána

23. 11. 2012

Chci reagovat na článek pana Křečka Jednoduchá řešení exekutorů, píše Antonín Petrla. Pan Křeček se před několika lety chlubil, že přijetím zákona o exekutorech, na kterém se jako právník podílel, vytvořili bič na všechny dlužníky, že tímto zákonem zajistili vymahatelnost práva. Problém je ovšem v tom,že tento zákon už nepočítá s lidským faktorem.

1.dle tohoto zákona je exekutor prakticky všemohoucí

2.nehrozí mu žádné, nebo jen velmi mírné sankce za porušení zákona

3.exekutor se odvolává na tento zákon při všech zvěrstvech, kterých se při exekucích dopouští s doporučením, že postižené osoby(ne dlužníci, ale osoby v jejichž bytě dlužník bydlí) mohou podat na zabavené věci vylučovací žalobu. Problém je v tom,že tito lidé nemají s dluhem nic společného, přesto jsou exekucí postiženi.

Matematik: Další nesrovnalost s prezidentskými podpisy, míra chybovosti je astronomicky nepravděpodobná

23. 11. 2012

Tisková zpráva Koho.Volit.eu

Praha 23. 11. 2012 -- Míra chybovosti podpisů v peticích vyřazených prezidentských kandidátů, kterou dnes zveřejnilo ministerstvo vnitra, je doslova astronomicky nepravděpodobná. Proces ověřování podpisů proto téměř jistě neproběhl tak, jak ministerstvo popisuje a zákon ukládá. Zjistili to matematici ze sdružení KohoVolit.eu.

Idiocie vítězí

23. 11. 2012 / Boris Cvek

Myslím, že idiocie vítězí. Po metanolové aféře, kdy státní správa nechala svou nečinností, hloupostí a možná i zkorumpovaností zbytnět černému trhu s alkoholem natolik, že promořil celou tuto zemi metanolem (a stále umírají lidé na metanol), vidíme frašku kolem přímé prezidentské volby, která dosahuje sarkastických rozměrů.

Politici, kteří jsou v parlamentu odpovědni za tvorbu zákonů, přímou volbu nikdy opravdu nechtěli a schválili podivný zákon, o němž si asi nikdy nepřipustili, že by mohl platit.

O hlouposti médií a o hlouposti ministerstva vnitra

24. 11. 2012 / Boris Cvek

Myslím, že v právě probíhající aféře kolem údajného špatného spočítání neplatných podpisů pro jednotlivé prezidentské kandidáty úplně zapadlo -- a vypovídá o hlouposti médií -- to, že šéf příslušného odboru na ministerstvu vnitra řekne tohle:

"Vezmu příklad, aby se to dobře počítalo. Celkový počet podporovatelů některého kandidáta bude 100 tisíc. V prvním vzorku najdeme čtyři procenta chyb a ve druhém vzorku šest procent. To je celkem deset procent."

To je, prosím, jako by lékař veřejně řekl, že ledvina pumpuje krev v těle a má chlopně.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za září 2012

4. 10. 2012

V září 2012 přispělo finančně na Britské listy 180 osob bankovním příkazem celkovou částkou 32 886.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2012 částkou 2044.98 Kč. Příjem z reklamy byl v září 2012 29 915 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2012 částku 117 501.95 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.