Otevřený dopis Vládě ČR a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

21. 9. 2012

Chtěla bych se totiž, dle Vašeho vzoru, trochu napakovat a potřebovala bych to rychle, než společně se svým synem umřu hlady poté, co opět zvýšíte DPH a následně sjednotíte na 17,5%. Televizorů, praček a ostatních věcí, které tímto "geniálním" řešením zlevní, se totiž nenajíme. (malá poznámka - jak tak sleduji, prohibiční atmosféra se velice hodí k tichému protlačení v podstatě čehokoliv, bez většího zájmu veřejnosti).

Je mi celkem jedno, jestli zahájím tuto svoji novou kariéru prostřednictvím nějaké (jakékoliv) politické strany, (předpokládám, že mi nějak poradíte, která z politických stran je v tomto nejefektivnější) nebo jestli se napakuji přímým vstupem, například na nějaké ministerstvo, či rovnou na pozici ministryně.

Kvalifikační předpoklady pro tyto pozice rozhodně mám, umím se podepsat, umím razítkovat, dokonce si doplnit razítkovou barvu, když mi dojde a razítko je bledé. Umím také obstojně opakovat, co mi kdo nakuká a ještě na tom trvat. Takže vidíte, že by se mnou neměly být potíže.

Mám ale trochu problémy s reprezentativním vzhledem, jelikož zatím se nezmůžu na víc, než na oděvy a obuv ze sekáče, nebo z obchodu našich vietnamských spoluobčanů. Ale to se jistě brzy změní, předpokládám po první výplatě, do té doby mě nebudete moci příliš na veřejnosti ukazovat.

Také mám trochu problémy s nadváhou, ale ne proto, že bych se snad nezřízeně cpala "dobrotami" z rychlého občerstvení, dorty a zmrzlinami, coca-colami a kávami se šlehačkou, tlačenkami, steaky, nebo snad smaženými řízky. Tloustnu, protože se neustále cpu chlebem a rohlíky, které si sama upeču, protože tím ušetřím, někdy si je namažu sádlem a osolím, sádlo je levnější, než máslo, ale víc se z něho přibírá. Ale také nevadí, jakmile se začnu pravidelně stravovat v poslanecké sněmovně kvalitní a chutnou potravou, jistě půjdou kila dolů. Ještě bych ale potřebovala brát domů do kastrůlků pro syna, ale to jistě nebude problém.

Také s alkoholem v parlamentní kantýně budu mít problémy (pokud skončí prohibice a kantýna bude zásobena pouze zdravými, řádně kolkovanými lihovinami), protože piji jen vodu, nebo čaj z šípků, které si sama nasbírám, nejsem zvyklá chlastat, tak nevím, co to se mnou udělá (abych potom nebyla moc uvědomělá a aktivní, ale vy mě jistě náležitě usměrníte).

Tak to by byl stručný výčet mých kvalifikačních předpokladů a teď k mým současným majetkovým poměrům.

Nejsou moc slavné. Starý byt ve městě jsem prodala, bylo tam nezdravo a koupila ještě starší dům na vesnici. Ten jsem ihned napsala na dceru, abych ji do budoucna, až mě ze všeho trefí šlak, nezatěžovala zbytečným papírováním okolo dědictví, placením daní a přepisováním spousty smluv s dodavateli energií.

Takže skoro nic nemám, vlastním jen 16 let starou škodovku, nějaký nábytek, pořízený před 30-ti lety na novomanželskou půjčku, nějaké staré spotřebiče, jako je 12 let stará televize, 16 let stará mikrovlnka, 5 let stará pračka, která mimochodem už dosloužila a nyní peru v ruce (čím to asi bude, že čím novější spotřebič, tím dříve odejde), 8 let stará lednička a pár drobných starších spotřebičů a elektroniky.

Za 32 let poctivé práce, slušného chování, nekradení, nemarodění, to není nic moc.

Domnívám se tedy, že bych si měla před vstupem mezi Vás něco pořídit, aby to nevypadalo, že se snad chci angažovat kvůli finančnímu prospěchu. Takže bych vás chtěla požádat, jestli byste se na mě na Vládě a v Parlamentu nesložili, abych si mohla pořídit pár nemovitostí, pozemků a nějaká auta, ať to nevypadá tak okatě. Předpokládám, že do půl roku, až navážu ty správné kontakty, budu schopna vše splatit i s úroky a pak už budu hrabat jen pro sebe.

A nyní k rezortům, o které bych měla případně zájem. Nebráním se nějakému teplému místečku na Ministerstvu vnitra, případně přímo křeslu ministryně. Alespoň by se mi možná podařilo vypátrat otce mého syna, který mi neplatí alimenty, dluží synovi okolo 100 000,- Kč a přestože je již 3 roky v pátrání, nikdo, kromě mě po něm nepátrá. A kdyby ho náhodou někdo chytil, tak mu ani ten řidičák nevezmou, protože ho nemá.

Dále bych měla zájem o ministerstvo zdravotnictví. Slyšela jsem, že když vy, představitelé moci zákonodárné a moci výkonné marodíte, tak se Vám mzdy nijak nekrátí, nevím co je na tom pravdy, ale přesně to by se mi hodilo. V současné době si totiž nemohu dovolit jít na nemocenskou, i kdybych měla přilézt do práce po čtyřech s horečkou 40 st. C. O nějakém pobytu v nemocnici ani nemluvím. Při mém platu středoškolsky vzdělané, stále se samo vzdělávající administrativní pracovnice, ve výši 14 000,- Kč čistého, si nedovedu představit pobírat nemocenskou a ještě platit za pobyt v nemocnici a nějaké léky. Proto bych uvítala nějakou protekci jakožto zaměstnanec Ministerstva zdravotnictví, kdy by můj případný pobyt v nemocnici byl brán jako služební cesta a byl mi ještě ministerstvem proplacen a nějaké ty jedovaté bobulky bych snad dostala jako pozornost podniku.

Velký zájem mám i o ministerstvo školství. Prosadila bych výuku nových předmětů, jako je Ovčanská výchova, Přírodoběda, Zdravoběda, Vlastiběda, Sociální Drábkologika, aby se nám ta lůza stále nebouřila, je potřeba je vést správným směrem už od mala.

Nesmím zapomenout na Ministerstvo kultury, alespoň bych se dostala se synem občas do kina. Teď na ně nemám.

Nepohrdnu ani ministerstvem zahraničí. Za hranicemi jsem byla sice pouze jednou v životě, ale cestování mi nevadí, ani po nocích, dospím se v parlamentu. Nějaká dovolená by po letech taky bodla, naposledy jsem byla se synem v loni v kempu u rybníka, pod stanem a to jen na tři dny, bylo tam draho. Letos jsme neměli ani na to, byli jsme třikrát na koupališti, jednou na houbách a jednou na rozhledně, jinak jsme seděli doma, ale před domem máme alespoň čistý vzduch a zatím za něj nemusíme platit.

Na závěr si nechám to nejzajímavější a to je Ministerstvo financí, to je můj sen, tam bych rozhodně nějakou tu židličku brala, možná i tu nejvyšší. Počty mi sice moc nejdou, stále se nemohu dopočítat vlastního rozpočtu, neustále mi někde něco chybí, ale naučím se, jsem učenlivá. S tím státním bych si ale jistě poradila. Jen mi nejde do hlavy, jak je možné, že při platu 14 000,-Kč čistého stále můj rozpočet nevychází? Je to záhada. Pokusím se to blíže rozepsat, možná mi někdo z Vás poradí, kde dělám chybu, snad se to dá někde osekat, tak jak to umíte jen vy, vážně si nechám poradit, zde je můj rozpočet:

Měsíční náklady (zaokrouhleno)

• elektřina 1 400
• plyn 1 300
• voda 400
• telefon 500
• internet 300 (nemyslím si, že internet by měl být výsadou pouze střední a vyšší třídy, i my chudí potřebujeme informace)
• odpad 80
• pojistka domu 300
• auto - povinné ručení 250
• benzín 1 200 (cestování do práce, autobus nevyhovuje časově, špatné spojení)
• ostatní náklady auto 200 (olej, voda do ostřikovačů, svíčky, fridex atd.)
• synova měsíční průkazka na autobus 100
• školní obědy 400
• úvěr na bydlení 1 900 (nutné opravy domu, plyn, okna)
• penzijní připojištění 100
• krmivo pro psa 170 (nejlevnější granule 10,- kg)
• krmivo pro slepice 70 (šrot 5,- kg)
• krmivo pro morče a andulky 80 (zrní a stelivo)
• kapesné pro syna do školy 400 (20 Kč na den)
• nenadálé výdaje 500 (například rozbité boty, bunda, pomůcky do školy, školní výlety)
• nenadálé výdaje do domácnosti 200 (žárovky, baterky,  atd.)

Jestli správně počítám, na jídlo, hygienu a oblečení zbývá 4 150,- Kč. A jelikož před výplatou nenajdete u nás v lednici už ani hořčici, první cesta po ní vede do supermarketu, kde po zakoupení všeho možného levného sajrajtu na celý měsíc, plus zásoba mouky, kvasnic a mléka, zhubne moje peněženka o dobrých 1 200,- Kč. Zeleninu mám ale vlastní, z naší malé zahrádky, vitamíny jsou potřeba, ale protože nejsem žádný Mičurin, zatím více zaseju, než sklidím. Takže abych se vrátila k tomu rozpočtu, na celý měsíc zůstane 2 950,- Kč, což je necelých 100,- Kč na den pro dvě osoby, to je 50,- Kč osoba/den, docela neveselé žití.

Už slyším ty hlasy různých chytrolínů:

Proč si paní pořizuje děti, když je tak chudá?

odpověď:

Dvě děti jsem vychovávala ještě v minulém režimu, kdy jsem na to měla bohatě. Třetí dítě jsem si pořídila, až když mi doktoři řekli, že už děti mít nemůžu. Hm, díky bohu, mýlili se (že je jeho otec darebák a neplatí alimenty, to už je jiná věc).

Proč si paní bere úvěr, když je tak chudá?

odpověď:

Jak jsem již napsala, pořídila jsem za něj plyn a nová okna a tato investice se jistě jednou vrátí v úspoře na energiích (jistě nám toto opatření, k Vaší nemalé radosti vylepší hodnoty nesmyslného Energetického štítku domu). V době, kdy jsem úvěr brala, měla jsem ještě jeden pracovní poměr, ten však po třech letech zanikl, ale snažím se najít další. Je to těžké, dnes je každý rád, že má jeden, natož bláhově chtít ještě druhý.

Proč si paní nenajde lépe placenou práci?

odpověď:

Odpovědí je tento dopis, nebo spíše žádost o možnost vstupu do politiky, nebo podobné výnosné hanebnosti, kupříkladu do nějaké podobné vlády, jako je ta vaše.........

A víte co, raději ne, nechci vám v tom pomáhat, raději zůstanu chudá, ale poctivá a nebudu mít problém podívat se komukoliv do očí a říct, jsem slušný člověk, nikomu neškodím, ani moc nelžu a nekradu. Můžete mi věřit.

Jen mě mrzí, když přijdu navštívit svá vnoučata, jdu s prázdnýma rukama, nic, ani lízátko. Naopak, ještě je mi nafasováno pár dobrůtek od mých starších dětí pro menšího brášku. Hanba mě fackuje. Ještě není ten čas, aby se děti staraly. Ještě jsem mladá a mám dost sil, není mi ani padesát, ten čas přijde, jednou, ale ne teď.

Přeji vám všem hodně sil při sběru zbytků vlastního rozumu,

Vytisknout