Levný stát a draze vykoupená zkušenost

21. 9. 2012 / Marek Řezanka

Přesto je důležité důvody k vypsání předčasných voleb v co nejbližším možném termínu připomenout. Jsou totiž závažné -- a není jich málo.

• 1) Nekompetentnost většiny ministrů
• 2) Nedůvěryhodnost řady ministrů pro podezření z korupčního a jinak podvodného jednání
• 3) Nelegitimita celé vlády od okamžiku, kdy se opírá o subjekt LIDEM, který sestavuje své programové prohlášení později, než mohl být volen v demokratických volbách.
• 4) Naprostý bojkot názorů opozice, jakkoli relevantních
• 5) Nastolení poměrů, jež výrazně přispěly k narušení sociálního smíru ve společnosti
• 6) Negace dosavadní role státu, posílení pozice soukromých subjektů na úkor práv občanů
• 7) Nepřijatelné praktiky na poli politické kultury: zveřejňované odposlechy, vulgarizace projevů čelných politiků, nárůst osobních invektiv a znevěrohodňování pilířů demokracie samotnými vládními činiteli
• 8) Nesystémovost vládních opatření v době ekonomické krize, špatný odhad růstu HDP, chybná rozpočtová politika
• 9) Narušení právního státu, podezření na účelovost umělé kauzy D. Ratha, jehož absence napomáhá schválení zákona o tzv. církevních restitucích, propojení státní správy s organizovaným zločinem (zpráva BIS)
• 10) Nebezpečí prolomení Benešových dekretů (zákon o církevních restitucích), ohrožení důchodového systému (prosazení druhého pilíře v tzv. důchodové reformě)

Ad 1) Ze čtrnácti ministrů současné vlády jich od posledních parlamentních voleb v roce 2010 již osm bylo nuceno na svou funkci rezignovat a na jejich místa nastoupili ministři noví. Ministři P. Drobil a V. Bárta rezignovali v souvislosti s podezřením na korupční jednání, ministr M. Kocourek odstoupil kvůli podvodnému jednání ve vztahu ke své exmanželce (navíc nevysvětlil původ "odkloněných milionů", který sice vysvětlovat nemusel, který ale vrhá na jeho aktivity podezřelé světlo), ministr J. Besser rezignoval na základě chybně vyplněného majetkového přiznání (neuvedl spoluvlastnictví bytu na Floridě, který patří i P. Hráchovi, odsouzenému za korupční jednání). Ministr I. Fuksa byl ještě před svým ministrováním spolu s celým vedením příbramské radnice vyšetřován policií v souvislosti s úplatkářskou aférou kolem společnosti Tender Group, kterou odstartovala razie v roce 2002. Vina mu dokázána nebyla. Odvolán byl údajně pro "nedostatečnou aktivitu ve vládě". Každopádně nesl svůj díl odpovědnosti za stav Lesů ČR. Pro neschopnost (ohrožení přísunu evropských peněz) rezignoval na post ministra školství J. Dobeš (on sám si jako důvod vybral nedostatečný přísun peněz na školství ze státního rozpočtu), pro nezvládnutí resortu vnitra se poroučel R. John. Za podivných okolností byl odvolán (velmi narychlo) ministr spravedlnosti J. Pospíšil, mj. vyšetřovaný policií. Stalo se tak v době, kdy měla být do funkce nevyšší státní zástupkyně v Praze jmenována L. Bradáčová.

Nekompetentnost řady ministrů vyplývá z jejich naprosté neznalosti resortu (V. Bárta, R. John, A. Hanáková), dále pak ze střetu zájmů v případě ministra vnitra (syn a partner dcery ministra Kubiceho mají blízko k panu R. Janouškovi, jenž by měl být souzen za sražení ženy v opilosti, aniž mu však policisté hladinu alkoholu v krvi po činu měřili) a ministra spravedlnosti (P. Blažek byl mj. ve vedení Lesů ČR a byl kdysi odvolán P. Nečasem s tím, že nemá na tomto postu jeho důvěru) a v neposlední řadě z jejich kroků (nefunkční registr vozidel a neodvolatelný P. Dobeš, kauza IZIP na ministerstvu zdravotnictví, kauza ProMoPro a neodvolatelný A. Vondra, kauzy vojenských padáků a kauza CASA a neodvolatelný M. Kalousek, pochybný projekt SKaret a diskriminující institut veřejné služby a neodvolatelný ministr J. Drábek).

Ad 2) Jak již bylo zmíněno v předchozím bodě, u řady ministrů Nečasovy vlády se objevilo podezření z korupčního jednání. Ministři P. Drobil a V. Bárta na svůj post rezignovali, ministři Vondra, Kalousek či Drábek nikoli. Exministr Bárta byl navíc (zatím nepravomocně) za korupční jednání odsouzen k podmíněnému trestu. Odpovědnost by měl v této souvislosti vyvodit premiér Nečas, který se po volbách dušoval, že navzdory pochybnostem kolem subjektu Věci veřejné (napojení na ABL) se za toto politické uskupení zaručuje.

Ad 3) Je neúnosné, aby vláda schvalovala jakékoli zákony díky hlasům strany/ platformy, která teprve ve vládě formuje svůj politický program, a která neprošla výběrem v demokratických volbách. Navíc některé důležité vládní zákony procházejí díky absenci vazebně stíhaného opozičního poslance D. Ratha, který byl mediálně odsouzen, aniž k soudu došlo a aniž by proti němu existovaly relevantní důkazy.

Ad 4) Vláda opakovaně bojkotuje jakékoli připomínky opozice, ať již z řad ČSSD, odborů či občanských iniciativ a prosazuje závažné politické kroky proti vůli většiny občanů. Toto silové prosazování "jediného správného názoru" demokracii v ČR neprospívá. Naprostá ignorance opozičních připomínek se promítá např. ve špatně odhadnutém vývoji HDP a ve státním rozpočtu. Přitom ekonomičtí analytici odborů, J. Ungerman a M. Fasman, na nereálnost vládních prognóz opakovaně upozorňovali.

Ad 5) Vládní politika výrazně zhoršuje kvalitu života početným složkám společnosti, konkrétně důchodcům (nedostatečná valorizace důchodů, skokový růst cen většiny základních produktů včetně potravin, nájmů a energií), dlouhodobě nezaměstnaným a ostatním sociálně potřebným (nedůstojný a limitující systém sKaret, diskriminující institut veřejné služby) a v neposlední řadě lidem handicapovaným (rušení chráněných dílen, redukce prostoru pro soběstačnost a důstojnost těchto lidí). Přílišná práva exekutorů a nedostatečná práva těch, kteří exekuci čelí, sociálnímu smíru rovněž nepřispívají. Navíc dochází k významné redukci pracovních míst a k nedostatku pracovních příležitostí. Ekonomika, kde se pouze šetří, není ekonomikou prorůstovou, takováto ekonomika chod společnosti ohrožuje.

Karolina Peake se rozhodla hledat, co vše je zbytečné a na čem se dá ušetřit.

V současnosti se zabývá možností sloučení České obchodní inspekce a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Asi aby se kontroly zboží ještě omezily, zatímco daně porostou. Čeho všeho se vládní škrty ještě dotknou? "Netýkají se Ústavu pro studium totalitních režimů, toho jsme se nedotýkali. Co se týká ČOI, případně potravinářské inspekce, ano, tam o slučování uvažujeme. Z 265 podřízených organizací, které jsou ve státní správě, se ty změny nedotknou pouze 117."

Vládní důchodová reforma -- konkrétně její druhý pilíř -- je potom hrozbou pro generaci dnešních pracujících, kteří za nastaveného systému nebudou mít ve stáří adekvátní zabezpečení.

Ad 6) Kalouskův "levný stát" se vyznačuje úmyslným znefunkčněním dosavadních funkčních systémů (ve zdravotnictví, v oblasti sociální, ve vzdělávací soustavě) a ve vydání občana napospas soukromým organizacím, kde nemá žádné záruky a žádné zastání.

Ad 7) Je neúnosné, aby premiér či ministr financí používali v běžném politickém projevu slova jako "debil" či "banda plukovníků". Aby zpochybňovali roli a kompetenci policie a aby vytvářeli na policii (či jakoukoli jinou složku společnosti) nátlak. Premiér nese za zhrubnutí politické scény a za zveřejňování nahrávek politiků přímou zodpovědnost. Už jenom pro Kalouskovo zasahování do vyšetřování kauzy CASA a pro své výroky o "bandě plukovníků, jež nebude o jeho vládě rozhodovat" by oba zmínění pánové měli na své funkce rezignovat. Nemluvě o Kalouskově odpovědnosti za nedostatečný systém kontrol v kauze otrav alkoholem či o odpovědnosti vlády za prosazování zákona o církevních restitucích, který může prolomit Benešovy dekrety a ohrozit suverenitu České republiky.

Ad 8) Vláda by měla nést za svá politická rozhodnutí zodpovědnost, zvláště když si do svého motta dala položku "rozpočtová zodpovědnost". Je třeba všem občanům připomínat, nakolik se státní dluh za působení ministra Kalouska na resortu financí rozrostl a že tento politik ovlivňuje politickou scénu od devadesátých let 20. století. Jsou-li výběry daní, které jsou pro řadu středně a nízkopříjmových osob a domácností výraznou zátěží, nedostatečné, pak je něco špatně. Nečasova vláda hájí práva a zájmy nadnárodních společností, soukromých penzijních fondů a některých vlivných osob, nehájí však práva většiny občanů, jimž se má zodpovídat.

Ad 9) Vláda se podepsala na ztrátě důvěry značné části občanů v demokracii jako takovou. To je pro nás všechny zpráva špatná a alarmující. Není totiž dobré, když si lidé zvykají na aplikaci tzv. dvojího metru, zvláště, jde-li o oblast práva, kde má platit "padni komu padni". R. Janoušek vazebně stíhán být nemusel, dechové zkoušky se u něho nekonaly, panuje zde obava, že odsouzen do vězení nebude. Právnímu státu neprospívá ani skutečnost, že pan Janoušek má blízko k panu Kubicemu a že pan Kubice je ministrem vnitra.

Tomáš Pitr se nám konečně vrátil z ciziny, aby si za sta miliónové podvody (kromě dvou let ve vazbě) odseděl jeden rok. To jeho kritik, J. Paroubek, který ve své době rozvířil kauzu kolem Unipetrolu, zasluhuje opovržení "všech slušných lidí". Jiný výtečník, Petr Smetka (kauza H-Systém), může být z vězení za miliardový podvod propuštěn předčasně, oběti podvodu mají většinou zkažený život. Je to zvláštní doba, kdy lidé jako Janoušek, Smetka, Pitr mají zelenou a jsou víceméně ospravedlněni -- a jediným, na koho se soustřeďuje zášť lidí, je D. Rath, výrazný vládní kritik, který je bezdůvodně vazebně držen navzdory všem svým odvoláním a který stále není souzen. Navíc se množí pochybnosti o kvalitě důkazů proti němu shromážděných. Jeho absence v poslanecké lavici se ovšem vládě P. Nečase skvěle hodí. Už proto, že vláda je pod palbou kritiky EU za špatné hospodaření s penězi z evropských fondů (a že jich není málo), je nezbytné mít pro občany svého zavřeného Ratha, který by na svobodě byl extrémně nebezpečným. Jenom vláda zapomněla občanům sdělit, pro koho.

Ad 10) Vládní zákon o tzv. církevních restitucích prostor pro prolomení Benešových dekretů otevírá. Přesně to formuloval P. Rychetský: "Fakt je, že polemika mezi panem prezidentem a panem premiérem potažmo vládní koalicí o tom, zda může dojít k prolomení zatím jasně ustálené a zakotvené hranice 25. únor 1948, má význam víc z praktického než legislativního důvodu. Zákon totiž umožní státním úředníkům vydávat majetek, aniž by došlo k soudnímu přezkumu. Oprávněný subjekt, tedy řád nebo konkrétní farnost, pokud jí bude majetek vydán, nebude přece mít důvod vyvolávat soudní spor. Žádný státní úředník se z tohoto hlediska přitom nemůže obrátit na Ústavní soud, protože stát je jediný subjekt, který nemá lidská práva a svobody. Takže k prolomení hranice může dojít nikoli proto, že to dikce zákona umožní, ale proto, že neexistuje žádný systém kontroly, a dojde-li k vydávání exekutivní cestou, pak se může vydat cokoli."

Bude-li v této podobě zákon prosazen, měla by před soudem stanout celá vláda a všichni ti, kdo zákon podpoří.

Jsem přesvědčen, že každý z těchto deseti bodů dostatečně stačí, aby vláda demisi podala. Na nás všech potom je dát vládě zpětnou vazbu, co (ne)jsme ochotni tolerovat a kde jsou naše limity pro to, co jsme schopni snášet.

Dne 22. 9. bychom však měli řešit více než pouhou kritiku vlády. Měli bychom se zaobírat celým systémem a hledat systémová východiska, zabývat se nástrojem obecných referend a diskutovat o jiných modelech přerozdělování, než které nám jako jediné správné vláda nabízí.

Jsme-li spokojeni se stavem věcí a výše uvedených deset bodů nás neznepokojuje, potom nikam nechoďme a dál loajálně podporujme naši vládu. Pokud však nás toto desatero chladnými nenechává, a my zjišťujeme, že vláda koná v rozporu s naším demokratickým založením a že hrubě pošlapává naše základní práva včetně práv sociálních, že tato vláda pošlapává odkaz prezidenta Masaryka a ohrožuje naši budoucnost, začněme na demonstrace chodit. Bude-li nás hodně, vláda to nebude moci jen tak snadno přejít. Bude-li nás naopak málo, nestěžujme si. Dáváme pak jasně najevo, že jsme spokojeni a nic nám neschází.

Ti, kteří se na Karlově náměstí sejdou, mají možnost projevit svůj názor, a to není málo. Zatím ještě v levném státě, za nějž draze platíme ztrátou práv, za něž se bojovalo po staletí, právo svobodně se vyjadřovat máme. Neozveme-li se, můžeme přijít i o něj.

Vytisknout