Proč se lidé rozhodují v rozporu se svými zájmy

20. 9. 2012 / Marek Řezanka

Příliš jsme si zvykli na absenci debat opřených o argumenty. Díky vstupu Věcí veřejných do politiky jsme se smířili s faktem, že vzájemné nahrávání a zveřejňování nahrávek je běžnou politickou praxí, TOP 09 potom k úrovni politické kultury přispěla naprostým bojkotem jakékoli kritiky. Mistrem takového počínání je ministr Kalousek. Pokud čelí nepříjemnému tématu, prohlásí (buď přímo, nebo pomocí opisu), že jeho oponent je naprostý blb a že se proto k jeho argumentaci vyjadřovat nebude.

Veřejnosti to patrně stačí, neboť nežádá jeho demisi. A to ani v případě, že si ministr dovolí verbálně (facky si nechává pro mládež) napadnout policii jako takovou (v souvislosti s prošetřováním postupu Parkanové v kauze letounů CASA).

Naposledy se Kalouskovi nehodilo odpovídat na poznámku opozičního J. Mládka, který se vyjádřil, že by Kalousek měl vyvodit z metanolové aféry osobní odpovědnost.

V rozhovoru pro Týden.cz se Kalousek proti výzvě stínového ministra financí Jana Mládka (ČSSD) ostře ohradil: "Pan Mládek je občan bez jakéhokoliv mandátu, nemá žádnou politickou odpovědnost. To znamená, že si může plkat, co chce," zarazil ministr financí hned v počátcích jakýkoli pokus o debatu.

Bohužel se od českých žurnalistů a novinářů nedočká následující reakce: "Pane ministře, zapomeňte nyní na to, kdo vás k demisi vyzval, to je naprosto irelevantní -- a odpovězte mně na tu samou otázku. Nemáte pocit, že za nedostatečný systém kontroly nesete zodpovědnost a že byste z kauzy pančovaného tvrdého alkoholu měl osobní důsledky skutečně vyvodit?"

Stav politické kultury je však takový, že argumenty nejsou zapotřebí. Stačí drzé čelo (s cenou větší než má poplužní dvůr), dehonestace protivníka, klidně i několik peprných slov, vulgární výrazy nevyjímaje. Navrch se potom přidá zaklínadlo o "politické odpovědnosti", která však v žádném případě nesouvisí s vyvozováním odpovědnosti osobní.

Není se co divit, že v takovémto celospolečenském prostředí přejímají Kalouskův způsob argumentace i někteří občané.

Dne 19. 9. vydaly Britské listy glosu paní L. Skřinské, nazvanou Údiv.

?div class="papcn">

"Dobrý den, údiv nad tím, že si někdo, kdo si dá název Britské listy, a přitom je bolševik a oranžový blb. Co jste to tam za dementy, proč nepíšete do Haló noviny? Urážet, napadat, to je vzorek rovnátkového Sobotky a bolševiků.

Ubozí, hrajete si na novináře a jste ubohý, trapný bulvární plátek."

Pokud lze tento příspěvek za glosu vůbec označit (první větě příspěvku se jaksi nepodařilo dokončit myšlenku a dávat smysl), je až pozoruhodné, nakolik kopíruje "argumentaci nejlepšího ministra financí". Sice se nedozvíme žádnou relevantní informaci, jako například, proti čemu se paní Skřinská vymezuje, co chce kritizovat a co jí přesně vadí, zato se mezi několika málo slovy, na něž se autorka zmohla, hned dvakrát zaskvěl výraz "ubohý", dvakrát padl výraz vulgární ("blb" a "dementi") a dvakrát zde zaznělo slovo "bolševik". Aby bylo jasné, co si autorka myslí o panu B. Sobotkovi, neopomněla se vysmát jeho rovnátkům.

Britské listy označila za trapný bulvární plátek (ani jsem si nevšiml, že by se zde probírala například Iveta Bartošová, atp.), aniž se obtěžovala tuto svou složitou myšlenkovou konstrukci nějak dále rozvést. Zřejmě se invenčně vyčerpala a přišlo jí, že všem musí být jasné, co měla na mysli. Bohužel není.

Co ale jasné je, že si autorka příliš práce se čtením článků na Britských listech práci nedala. Jinak by jí nemohlo uniknout, že se zde objevují názory všeho druhu a hlavně by jí neušla demokratická podstata tohoto média. Čulíkovu analýzu seriálu Žena za pultem patrně považuje také za bolševickou a bulvární.

Člověk by nad tím mohl mávnout rukou. Ono to ale nejde. Paní Skřinská není výjimkou. Takto se dnes uvažuje a argumentuje, a to je smutné. Neboť kdo se nedokáže bez emocí nad jakoukoli kritikou čehokoli zamyslit (zda náhodou na argumentech toho druhého něco není) a sám formulovat své případné výhrady, inklinuje k totalitnímu diskurzu a znemožňuje logická řešení problémů. Potom se divme iracionálním volbám lidí, kteří se často rozhodují v rozporu se svými přirozenými zájmy.

V takovém případě je jakákoli snaha o osvětu a přínos co nejvyváženějších informací házením hrachu na zeď.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.9. 2012