Zapomenutý Hongkong

22. 8. 2012

Zatímco my si už 21. srpen 1968 jen připomínáme, Hong Kong tak aktuálně stále žije. Sice bez tanků, ale pod podobným útlakem, jaké zažilo tehdy Československo a pod podobnou deziluzí. Není zatím vidět světlo na konci tunelu. Už 45 dní je ve funkci nový předseda výkonné rady (Chief Executive) Leung Chun-ying, který byl zvolen místní 1200 člennou komisí (Election Committee) na pět let a jmenován do funkce centrální čínskou vládou. Členové této komise jsou vybíráni výhradně centrální vládou v Pekingu. Velmi podobné, jako když Moskva chtěla jmenovat "dělnicko-rolnickou vládu" v již okupovaném Československu, Číně se to v případě Hong Kongu daří. Obyvatelé této bývalé britské kolonie sice mohou protestovat a také protestovali, mají formálně svobodu slova a shromažďovací právo, bylo několik velkých demonstrací, ale efekt to zatím bohužel nemělo příliš velký, píše Ivo Mareš.

Peking se původně zavázal u předání správy od Británie v roce 1997, že již v roce 2007 si budou moci občané zvolit svého předsedu výkonné rady ve všeobecných a přímých volbách. Nestalo se tehdy tak, Peking svůj závazek jednostranně zrušil a později to bylo odloženo na rok 2017. V roce 2020 by se mělo také volit do Jednokomorové Legislativní rady (Legislative Council), obdoba parlamentu. V současnosti je systém, kdy 30 poslanců je volených přímo občany a 30 nepřímo, tzv. profesními volebními obvody (vybranými svévolně Pekingem).

Ale není to Peking, který za vše může. Hongkong, zvlášť státní správu, svírá jakási apatie. Podnikatelský sektor se v ničem nezměnil a spíš optimisticky vzhlíží k vyhlídkám, které se otevírají s užší integrací s pevninskou Čínou. Hong Kong se vzdává své jedinečnosti a výjimečnosti, kterou si v kontextu čínského světa vytvořil, především sám. Zatímco jiná čínská velkoměsta si budují sebevědomí a nezávislost, Hong Kong poslušně ustupuje ze svých svobod, kterými se ještě před pár lety tolik pyšnil.

V roce 1997 Čína slíbila, že na tyto svobody padesát let nesáhne. Teď však tyto svobody ničí a ruší sám Hong Kong. Jeho magnáti (jedním z nichž je i Robert Kuok, který ovládá South China Morning Post) se pro byznys vzdávají své nezávislosti - i když to po nich nikdo nechce. Zřejmě nevidí cenu toho, co obětují. Jenže životaschopnost a budoucnost Hongkongu závisí na nehmotných aktivech - na svobodách. Tragédií je, že tyto ztráty na finančních výkazech nefigurují.

V roce 1997 Británie zradila Hong Kong (Britské listy o tom tehdy informovaly). A dnes mlčí, je to přece vnitřní záležitost Číny. A obchodní kontrakty jsou přece důležitější než nějaká demokracie, než osud nějakých 7 milionů občanů této bývalé britské kolonie.

Q&A: Hong Kong's New Leader Is a Divisive Figure, but Aims to Build Bridges Read more: ZDE

On the Streets of Hong Kong, a Vast Display of Discontent Read more: ZDE

Hong Kong: Anger and Protest as City Marks 15 Years Since Its Return to China Read more: ZDE

Chinese president heckled amid Hong Kong protests ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 22.8. 2012