I socialisté se ve Francii za Mitteranda dopouštěli korupce

6. 5. 2012 / Boris Cvek

Zdá se, že Evropa zase půjde doleva, aspoň Francie bude mít po dlouhých letech levicového prezidenta. Levice možná zvítězí postupně v Německu i v Británii. Ostatně už zvítězila drtivě na Slovensku a vyhrála by zřejmě sněmovní volby i u nás, kdyby se vládní koalice aspoň trochu štítila "přeběhlické většiny". Také já bych dnes volil levici, i když už ne s podobně vřelým a nadějným očekáváním jako v roce 1998, kdy zvítězil ve volbách (i mou zásluhou) Miloš Zeman a jeho ČSSD.

Mysleli jsme tehdy my voliči ČSSD, že po vládě "neviditelné ruky trhu", která rozkradla veřejné majetky ve velkém, přijde "akce čisté ruce", tedy spravedlnost, pozavírání tzv. podnikatelů, tedy zbohatlíků, kteří zbohatli z rozkradených státních peněz.

Nestalo se. Miloš Zeman uzavřel s Václavem Klausem "opoziční smlouvu", a umožnil tak ODS nejen přežít, nýbrž i držet ekonomicky a mocensky vlivná místa ve státě.

Místo jedné strany kradly za "opoziční smlouvy" strany dvě. Levice se nikoli jen u nás, ale i v Evropě dlouhodobě podílela na systému takovém fungování států, které poslední záchvaty různých krizí ukázaly jako nefunkční a neudržitelný. Nesmírně vysoká nezaměstnanost mezi mladými na jihu Evropy je např. problém, který poněkud převrací ideu prorodinné politiky jako možnost řešení stárnutí populace.

Mladí lidé, kteří nemohou najít práci, nemohou ani uživit narůstající množství důchodců, ba dokonce sami potřebují být nějak živeni. Zdá se, že za to může přeregulovaný trh práce, a to jak v Itálii, tak ve Španělsku, tedy levicová agenda.

Všeobecná zadluženost a podpora hypoték souvisí také možná více s levicovou politikou než s tou pravicovou. Vzpomínám si na dobu po roku 2002, tedy po vítězství ČSSD ve volbách, kdy snad všichni věřili, že nás čeká dlouhou dobu jenom ekonomický vzestup a že ceny nemovitostí budou také jenom růst.

Nevím, abych zmínil další pochybnost, nakolik se levice v Evropě zasloužila o stíhání a zamezení rozkrádání veřejných peněz. Naše ČSSD, jak už jsem řekl, si v roce 1998 rozdělila stát s ODS.

Oslava vítězství levice tedy musí přijít s otázkami, co vlastně slavíme. Problémy se volbami nevyřeší, volby mohou nabídnout pouze jiná řešení problémů, než jsou ta, která už tu byla. Přichází levice ale opravdu s něčím novým, nebo se podobá spíše loupežníku, ke kterému okradený uteče před jiným loupežníkem, než zjistí (nebo si vzpomene), že ho okrade i tento vysněný zachránce? Dovolím si uvést poměrně výmluvnou vzpomínku na prezidentování posledního socialistického prezidenta ve Francii, velkého Mitteranda:

"Poradenská firma Urba byla založena v roce 1971 Socialistickou stranou, aby radila socialisty vedeným komunálním zastupitelstvům v otázkách budování infrastruktury a veřejných staveb. Aféra spojená s touto firmou byla zveřejněna v roce 1989, kdy dva policejní důstojníci, kteří prošetřovali regionální kancelář Urby v městě Marseille, objevili podrobné záznamy o smlouvách a rozdělení výtěžku z činnosti firmy mezi stranu a zvolené zástupce (BC: firma "radila" a brala za to peníze z veřejných rozpočtů, ovládaných straníky, a ty peníze pak přelívala do stranické pokladny a kapes straníků). Ačkoli tyto podrobné záznamy ukázaly přímé spojení mezi Urbou a úplatkářstvím (graft activity), na příkaz Mitterandova úřadu, a Mitterand byl uveden mezi zmíněnými příjemci peněz také, bylo zabráněno dalšímu vyšetřování. Mitterandova volební kampaň v roce 1988 byla vedena Henri Nalletem, který se stal později ministrem spravedlnosti, a byl tedy i zodpovědný za vyšetřování na celonárodní úrovni. V roce 1990 Mitterand vyhlásil amnestii pro ty, kdo byli v souvislosti s Urbou vyšetřováni, čímž celou aféru ukončil. Teprve v roce 1997 byl pokladník Socialistické strany, Henri Emmanuelli, souzený v této souvislosti za korupci a soud ho shledal vinným a vyměřil mu podmíněný trest v délce dva roky."

(Přeloženo z wikipedie, z hesla "Francois Mitterand")

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.5. 2012