Dvě stě dvacet tři let za opicemi

3. 5. 2012 / Michal Z. Čenko

Vše se mi doposud zdálo naprosto správné a normální, dokud jsem ve starém papíru, který jsem chtěl zrovna odnést do Sběrných surovin, neobjevil zažloutlou a zcela nečtenou knížečku. Nechal bych ji být, ale byla zabalená v celofánu a ten do recyklovaného papíru určitě nepatří.

Jako poctivý občan, pečlivě třídím druhotné suroviny, zatímco někdo pečlivě třídí jako druhotný odpad zase mne. Pokud to bolí, neozývám se, abych nebyl nařčen z vyvolávání třídní nenávisti, vlastizrady, a také z pravého, levého, středního či žádného extremizmu a jiných svinstev.

Když jsem tu publikaci při vybalování otevřel, zjistil jsem, že žiji v roce 1984, nejméně dvě stě dvacet tři let za opicemi. Nevím, jestli mi tu knihu do starého papíru nepodstrčil někdo schválně jako provokaci, aby tak prověřil mojí občanskou zodpovědnost. Proto se zde veřejně přiznávám a jako řádný občan žádám o sdělení, kam mám onu protistátní tiskovinu odevzdat.

V roce 1984 se zdá všechno stále nové, skvělé a úžasné. Každý si přeje, aby to tak zůstalo na věčné časy. Ty, kterým se to nějak nepozdává, si nezaslouží naší dobrotu, podobně jako Gracchus Babeuf (popraven 27. 5. 1797). Brání totiž "našemu" budování blahobytu, svobody a demokracie. Jediné vyrovnání křiklavých rozporů, po kterém tak toužil, může přinést jen smrt. Avšak na jak dlouho? Máme i v tomto případě věřit tolik vtíravé nápovědě?

Podávám zde jasný důkaz toho, jak zmíněný vyvrhel trestuhodně kritizoval sledování televize a prodlužování puberty revitalizačními prostředky na zlepšení potence: "Lid, který již dnes dosáhl věku rozumu, byl dosud velmi pečlivě udržován ve stavu ustavičného dospívání a zhoubné nečinnosti, takže nemohl poznat svá práva. Obklopili jste jej kouzly, svázali jste jej nejen tělesně, nýbrž také duševně množstvím podivuhodných a barbarských pletich." (1789)

V následujícím odsouzeníhodný G. Babeuf napadá "naši" svobodu slova a vyjadřování, a také "naše" lidská práva: "Vskutku, pánové, dovedete se dobře smluvit! Různá mínění se snadno ztotožní; podle toho, že vaše fráze jsou si tak nápadně podobné, zdá se skoro, že, zatím co my se chceme obejít bez nápovědy, není tomu tak u vás. Možno u vás pozorovat velký účinek každodenní morálky, jejíž podivuhodná hesla jsou tato: mír, svornost, klid, pokoj, ačkoli téměř umíráme hlady. Je už definitivně stanoveno po šesti letech úsilí dobýt svobody a štěstí, že lid podlehne; je již rozhodnuto, že je nutno obětovat všechno pro klid menšiny; většina je zde na světě jen pro její potěšení. Většina musí všechno snášet a nesmí si stěžovat; nesmí se v ničem stavět proti třídě předurčené k vládě, která nesmí zaslechnout ani ten nejmenší hlas nespokojenosti, když se jí uzdá učinit všechna opatření, pomocí nichž by škrtla z řad živých lidí tři čtvrtiny národa." (30. 11. 1795)

Nejen to, extrémista G. Babeuf si jako nepřítel demokracie dokonce dovoluje napadat volný trh a svobodu podnikání, vše za což jsme tak úsilně (či úlisně) bojovali (a vše též jenom naše): "Konkurence, místo aby se snažila něco zdokonalovat, skrývá dobré výrobky pod hromadami špatných výrobků, které jsou vymyšleny jen proto, aby oslnili zákazníky, kteří si vynutí nízké ceny jen tím, že donutí dělníky, aby si kazili svou dovednost vyráběním špatných výrobků, aby se tělesně vyčerpávali, aby se nenajedli, aby ubili svou mravnost nedostatkem svědomitosti. Konkurence dopřává vítězství jen tomu, kdo má nejvíce peněz; po vítězném zápase vyústí v monopolu v rukou vítěze a ve vzestupu cen. Konkurence vyrábí, jak se jí uzdá, páté přes deváté, bez ohledu na to, zdali najde kupce a zda zničí velké množství surovin, jichž by se mohlo využít lépe, ale které takto neslouží k ničemu. (28. 7. 1795)

Musím končit. Vespod balíku papíru určeného do sběru jsem ještě objevil jedny staré noviny. Pocházejí z roku 1984 před třiadvaceti lety. Už se těším. To bude počteníčko!

/Výňatky použity z knihy Gracchus Babeuf, Projevy, články a listy, 1954 SNPL/

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 3.5. 2012