Polovičatý "Týden neklidu na VŠ"

28. 2. 2012 / Miroslav Polreich

Ochrana ohrožených akademických svobod měla být smyslem protestů studentů ale i učitelů na našich vysokých školách. Podíváme-li se do požadavků, pro které je mohutná akce vedena, tak jsou velmi opatrnické a navíc tak trochu mimo podstatu akademické svobody jak je ji již po staletí a doufám i nadále třeba rozumět.

Dovolím si proto nejenom se vyjádřit k zásadám těchto svobod, ale i ilustrovat na příkladech jak jsou jednoznačně porušovány a to ve své podstatě přímo samotnou akademickou komunitou. V tom je jádro věci a zde leží i hlavní nedostatečnost našeho školského systému. Jde o vnímání společenského prostředí (chcete-li politického) a jejího omezujícího vlivu na samotný prostor tradiční akademické svobody.

Jenom pár vět úvodem, abychom si rozuměli. Akademická svoboda v širším smyslu je svoboda nezávisle vyučovat a bádat. K tomu používá jedinou metodu - metodu kritického myšlení a pokusů pro hledání nových perspektiv. To je jediná autorita vědy a "nemůže se stát služkou, konkrétních zájmů státu či byznysu" jak správně zdůraznil Martin Weiss v LN (23.2.12). Víme dobře, že naše společenské prostředí tomu nenapomáhá a hledání východisek je velmi obtížné. Jedině svoboda myšlení vede k alternativnímu vývoji. Zajištění akademických svobod předpokládá také vyloučení vazeb smluvní povahy mezi vysokými školami a veřejností -- státem. To je podstatou dnešního, velmi omezeného sporu. Společenská potřebnost případně ekonomické zajištění provozu škol vychází ze smyslu a povahy jejich funkce a účelnosti. Akademické instituce mají dbát na oddělení těchto dvou stránek činnosti.

Současné hnutí akademické komunity je sympatické a snad i podnětné pro další mnohem širší požadavky právě ve vztahu k té akademické svobodě. Žijeme v jistém prostředí a neseme tudíž každý svůj díl odpovědnosti. Zde je problém, nás všech i každého jednotlivě. Je těžké vydobýt si svůj prostor, pokud se za to platí vysoká cena, mnohdy i existenční. A přece v tom je podmínka, která je nezbytná pro každého akademika. Lišit se názorem je nutnost. Pokud je však podřízen "společenské objednávce", systém se stává vědecky nefunkčním a samotnými studenty snadno rozpoznatelným a akademickou komunitu dehonestující.

Úvodem jsem slíbil stručnou sondu do současnosti. Bohužel nepíše se to snadno s vědomím mnoha případů, veřejně známých, ale zcela bez odezvy akademické komunity, která přece jenom by měla mít, vzhledem ke své odbornosti jistou společenskou odpovědnost a aktivní účast s ohledem na svoji myšlenkovou a morální kapacitu.

Konkrétní příklady.

Namátkově poukazuji na některé charakteristické příklady na které jsem upozornil a zdokumentoval již dříve ve svých článcích, ale i knižní formou Proto jen stručně.

Z "vědecké", současné studie vysokého akademického funkcionáře: "Přestože vědecké zkoumání by mělo být nezávislé a objektivní, věda jako taková je závislá na zájmech společnosti. Zkoumá se zejména to co je považováno z hlediska společenských (ideologicko-politických) cílů za žádoucí, a pokud výsledky neodpovídají zadaným politickým cílům, mohou být politickými subjekty odmítnuty jako nepodstatné a zaujaté. Konfrontace vědců s politickou realitou může vést některé vědce a instituce k sebecenzuře a apologetice vybraných zájmů anebo k formulaci dostatečně širokých závěrů tak, aby vyhovovaly různým subjektům"....

"Toto paradigma má povahu preference určitého ideologického schématu či vědecké metodologie". Nemylme se tato studie je ze současnosti a nebyla nikým dosud napadena..

Další aktuální téma se týká EU. Ze studie "Vývoj teorií evropské integrace" se dozvíme, že "prvým částečně úspěšným pokusem evropského sjednocení ve 20.století, je Hitlerova třetí říše..." a že "... "mezi oběma pokusy existují úzké historické, teoretické i m e- n t á l n í vazby". Opět žádná odezva. Autor je vysoce odpovědným akademickým funkcionářem.

To jsme se překvapivě asociovali s VŠE !

Jsem vyučen v mezinárodním právu. A je to síla s čím se člověk nyní musí setkat. Žádné právo, žádná akademické svoboda. Jen služebnost sluhům a to právě v akademické oblasti.. Tak jen příkladmo:

Bývalý ministr MZV v odborném časopise vysvětlí svůj vztah k Chartě OSN " Chceme vždy vyčerpat veškeré prostředky mezinárodního práva. Dojde-li ale k jejich vyčerpání aneb pokud tyto prostředky selžou, musíme najít v našem společenství odvahu, že se rozhodneme jít cestou preventivních akcí." To je dokonce propagace agresivní války. A ve svých teoretických úvahách pokračuje k principům Charty OSN: "... znovu opakuji: když všechno selže, nemůžeme lomit rukama jenom proto, že jeden stát v Radě bezpečnosti uplatní právo veta." Ministr je právník a právo asi moc neuznává, snad jenom pozůstalostní. Nemluvme o minulosti dnes je ředitelem Diplomatické akademie MZV. Vše je možné, pokud akademická komunita mlčí -- lež se pak stává projevem svobody a existenční perspektivy..

Nevěříte? Často se nyní na MZV i přímo lže, včetně pana ministra (kandidáta na prezidenta) . Podívejte se na zdůvodnění uznání Kosova ( de jure dle rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN) To není o názoru a výkladu. Jde jenom o schopnosti číst text a nelhat.

To však nestačí. Často je naše zem spojována s "humanitárním bombardováním" ne zcela přesně a tudíž ani oprávněně jako výrok exprezidenta V.Havla. Právě však vyšla kniha učebnicového charakteru "Lidská práva" vydaná vydavatelstvím Professional Publishing za podpory Imperial Tobacco, kde autor odborně popírá mezinárodní právo a Chartu OSN tím, že připouští jako jediný možnost "že humanitární intervence má smysl pouze tehdy, když nepřinese více utrpení než situace, před kterou měla chránit." Toto unikátní osmyslnění zdůvodnění je samozřejmě nesmyslné, ale i velmi nebezpečné, stejně jako v jiných publikacích konstatování o nutnosti III. světové války. Bohužel jsem dosud nezaznamenal jiná nesouhlasná akademická vyjádření právnických fakult (pokud by to byla Plzeň byl bych ji vděčen za existenci).

Dočetli jsme se v knize o rozšiřování NATO, (od autora, později dokonce ministra obrany) že "Spojené státy byly hlavním motorem první vlny rozšíření" i když víme, že opak je pravdou a USA trvaly předně na dohodě NATO-Rusko. Vždyť proto jsme z kandidáta na prezidenta Clintona udělali v Čechách vyškoleného špiona KGB. To přecházíme do historie. Zde je možno pokračovat do nekonečna a to i přes existenci řady "akademických " pracovišť.

Pokud bychom se chtěli vrátit do právní disciplíny, vzpomeňme na tanečky kolem článku 5 Washingtonské smlouvy populárního komentátora ČT Moravce a jeho vysvětlovačů (náčelníků gen.štábu) v pravidelných týdenních relacích. Všechny právnické fakulty věděly, ale bály se oponovat.

Velkou mezinárodní právní kausou byla nelegálnost Haagského soudu k Jugoslávii, kterou vedl bývalý min. spravedlnosti USA Ramsey Clark a řada mezinárodních vědců. Z našich, pokud vím, se nikdo nepřipojil, alespoň jsem sám nikoho nepotkal. O tom se u nás ani nepublikovalo, ale to je otázka jiná. Kde jsou alespoň doktorandské a absolventské studie?

Uvedl jsem jen několik málo příkladů, které nejenom vybízí, ale vyžadují akademickou diskusi. Už jenom proto, že se jedná o popírání mezinárodního práva, postavení univerzální organizace OSN, ale naopak existuje snaha po "právním" a "humanitárním" zdůvodnění i agresivní války.

Akademická komunita mlčí. Sama rezignovala na své svobody. Páni kolegové necítíte ten neklid? Neklid není na "týden". Je to celoživotní úděl pokud chcete být součástí akademické komunity a odpovědně vést své studenty. Dnes se uhrálo "školné", ale to i studenti dali až na třetí, poslední místo.


Chceš-li v strachu, nepokoji žít,
musíš k tomu vtip i rozum mít.
Kdo si nechce hubu spálit,
musí mlčet nebo chválit. KHB

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 28.2. 2012