Poznámka k výročí "Vítězného února":

Fanatici proti fanatikům

25. 2. 2012 / Bruno Solařík

Lze tedy "obecně vzato" uznat činnost Mašínů jako věc obecně pochopitelného přesvědčení. Jenže konkrétně vzato není nic divného na tom, považují-li se jejich útoky vůči pokojným úředníkům režimu za zákeřné vraždění, jež je z lidského hlediska stejně neospravedlnitelné jako vraždění provozované špičkami samotného režimu. Samozřejmě poté, co se o všech souvislostech nelidské praxe režimu většina lidí dozvěděla.

Fanatici zkrátka v daném období vystoupili proti fanatikům, aniž se první i druzí čerta starali o skutečné potřeby svých rukojmích (řečeno doslova i obrazně), tedy svých spoluobčanů.

V tomto světle není dnešní účelově politická snaha krajně pravicových politiků vyznamenávat Mašíny a spol. jménem státu a národa (!) ničím než nehoráznou oslavou zmatené zbabělosti an sich: stačí podřezat muže omámeného chloroformem a svázaného do kozelce, a máte medaili. Samozřejmě za předpokladu, pokud je onen bestiálně zavražděný člověk ke své smůle zároveň řadovým a občansky zcela bezúhonným příslušníkem nezbytných bezpečnostních složek legitimně existující státní moci, moci, kterou v daném období akceptuje většina obyvatelstva - a to z dobrých a humánních důvodů, a rozhodně nikoli pro justiční vraždy oponentů režimu, o jejichž důvodech a krutosti se začalo mluvit až mnohem později, a o nichž víme "všechno" až my dnes.

Dnešní snaha extrémně levicových (komunistických) politiků ospravedlňovat Gottwaldův režim jako celek je ovšem zrovna tak trapně hanebným a historicky neudržitelným pokusem ztotožnit období spontánní lidové podpory režimu se zločinnou praxí, kvůli níž si samotný režim právě tuto lidovou podporu postupem času sám zcela zničil.

Vytisknout