Dělníci

9. 2. 2012 / Michal Rubáš

V Ústavě nazývá Sókratés tuto třídu zpravidla výčtem (námořníci, výrobci, zemědělci, řemeslníci aj.), nebo výrazem, který R. Hošek překládá souhrnným termínem "pracovníci", nebo "výdělečně činní pracovníci"(415a, 434b). V české platónské literatuře se namísto termínu pracovníci používá k pojmenování 3. Platónovy třídy výrazu dělníci jako shrnujícího. Příkladem budiž významný sborník Velké postavy politické filosofie, Praha 1996, str. 8. Není to tedy můj vynález. I bez toho bych však neviděl důvod nepřekládat demiourgoi jako dělníci. V každém případě je po sporu o existenci světa toto slovíčkaření hned druhým nejdůležitějším problémem.

Nevinný odstavec, jejž se Karel Dolejší namísto celého textu rozhodl komentovat, sděloval banalitu, že to, co dnešní ideologie předkládá jako univerzální lidský typ (například v sociobiologické teorii darwinisty Wilsona), pokládaly staré nauky včetně platónismu za nejnižší stupeň lidského bytí. (V Ústavě "otroci" nejsou.)

K Th. Hobbesovi a jeho slavné mechanistické antropologii a etice: cupiditas naturalis (ctižádostivost, touha po majetku, mocichtivost aj.) jsou přirozené tendence lidské povahy, které lze omezit jedině silově nebo "utilitárně" skrze ratio naturalis (pud sebezáchovy). Viz Leviathan 11 ZDE

K Ch. Darwinovi: Že se "organismy" zdokonalují bojem o přežití v rámci vnitrodruhové agresivity individuálních egoismů, vysvětluje Darwin i na místě, kde se v souvislosti s uvedením teorie o množení geometrickou řadou a o odpovídajícím růstu vzácnosti zdrojů přihlašuje k Malthusovu učení (viz O vzniku druhů přírodním výběrem, Praha, 2007, str. 88). Proti námitce, že propaguji krasoducha, nemůžu uvést žádnou citaci, protože nevím, co to je, takže tady mě Karel Dolejší definitivně dostal. Pouze upozorňuji, že o tom, kdo by měl vládnout (a zda vůbec někdo), se můj text ani slovem nezmiňuje.

Vytisknout