Lidé by měli vědět, co dělat, až demonstrace skončí

9. 2. 2012

Přečetl jsem si se zájmem článek Marka Řezanky O jedné výzvě a přečetl jsem si se stejnou pozorností i reakci Daniela Jurana, který výše uvedený článek nazývá "naprostým blábolem". Nesouhlasím s jeho názorem, článek p. Řezanky vnímám jako velmi dobrou a podrobnou analýzu současné situace, píše Tomáš Fiala.

Pan Juran píše o něčem trochu jiném. Jeho přirovnání našeho státu k firmě, která špatně funguje, naprosto odpovídá skutečnosti.

Další tvrzení (cituji), ... do vedení firmy je přijat schopný člověk, který má určitou vizi a nápady a zkušenosti, a taky chuť něco změnit k lepšímu, ale v době přijímacího pohovoru ještě nezná všechny detaily, nemá přístup k informacím?

Neví přesně, do čeho jde, ale má o tu práci zájem a chce ji dělat dobře... (konec citátu), by odpovídalo situaci, kdyby Holešovská výzva vyzývala pouze k založení nové politické strany, která usiluje o zlepšení situace v naší zemi.

Zatím sice nemá konkrétní program, jak toho dosáhnout, ale hledá lidi, kteří jí tento program pomohou vytvořit a jsou ochotni kandidovat v příštích volbách do parlamentu či senátu, případně být ministry budoucí vlády.

Pokud bychom měli přijmout srovnání Holešovské výzvy (která vyzývá k okamžité demisi vlády i prezidenta) s pokusem o záchranu krachující firmy, bylo by namístě srovnání se situací, kdy určitá skupina lidí žádá okamžité odstoupení celého vedení firmy, jinak vyzve zaměstnance ke stávce.

Toto by byla možná cesta k záchraně firmy pouze za předpokladu, že existuje "stínové vedení", které je ochotno a především schopno okamžitě převzít vedení a vést firmu k větší prosperitě.

Pokud však organizátoři stávky pouze předpokládají, že se jistě najde dost schopných odborníků, kteří po rezignaci stávajícího managementu vedení firmy převezmou, hrozí nebezpečí z prodlení.

Čas nečeká, firma může ztrácet důvěru na trzích, někteří zaměstnanci možná využijí vzniklého chaosu k tomu, aby ukradli, co se ukrást dá. A zbytek možná po čase uvítá návrat původního vedení, které jim zaručí opět práci a mzdu (samozřejmě o něco nižší než předtím, důsledky předchozí stávky přece musí někdo uhradit.) Ti, kteří příliš aktivně podporovali stávku, možná přijdou o práci. A ostatní si asi příště dobře rozmyslí, zda budou ochotni stávkovat.

Nejsem zastáncem pasivity a čekání, že někdo všechny problémy vyřeší za nás. Ale domnívám se, že lidé by měli nejenom vědět, proč mají vyjít do ulic demonstrovat, ale měli by též vědět, co mají dělat další dny, týdny či měsíce, až demonstrace skončí.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.2. 2012