Neskutečná diskuse o skutečnosti

8. 2. 2012 / Martin Groh

Nerad, ale musím reagovat na případ pana Máši a diskutéry. Pan Mertl se pozastavuje nad radou paní Šporkové o racionálním řešení racionálního problému. Pan Mertl má zajisté v mnohém pravdu, opravdu žijeme v době a hlavně ve společnosti, či společenském uspořádání, které nemá jiných, než racionálních základů. Jenomže v takové společnosti žijeme a je, z mého pohledu, pro přežití nutné se racionalitě podřídit, nechci-li umřít hlady, nebo se odstěhovat na nějaký jiný konec zeměkoule, kde se třeba ještě dá žít podle přírody, a nikoliv podle diktátu peněz.

O nic jiného zde totiž nejde, ani v tomto případě pana Máši a rad jemu servírovaných a nesouhlasu humanistických idealistů, než o podívání se realitě do očí. Je mi to líto, věřte mi pane Mertle, ale opravdu žijeme v systému, kde "dolar je alfou a omegou". Já s tím sice také nesouhlasím, stejně jako Vy bych byl rád, kdyby si člověk mohl tak nějak žít podle svého nejlepšího svědomí a na sociální nespravedlnosti se neohlížet... jenomže to nejde. Žijeme všichni tady a teď, a tady a teď je jediným pánem a motorem pohybu společnosti mrzký peníz. Sem jsme to, jako civilizované lidstvo dotáhli. My všichni. Já, i Vy, pane Mertle, byť s tím ani jeden z nás nesouhlasí.

Pan Máša je bezesporu obdivuhodný člověk, lingvista... jak mu závidím jeho jazykové schopnosti, jeho sečtělost, vše, co dokázal... já nedokázal ani setinu toho, co on. Ale sedím v teplém obýváku u pořádně drahého laptopu, na němž píšu tenhle komentář, koukám na televizi a na plotně spokojeně bublá vonící polévka... Vy, pane Mertle, také zajisté sedíte v teple, a máte prostor a čas na filozofické úvahy o tom, jak ten běh světa tak nějak jakoby sám od sebe jde. Znamená to, že nemáte existenčních starostí...? Jistě máte, každý je má. Ale jsou vždy řešitelné... byť to mnohdy bolí.

Shodou okolností jsem dnes o případu pana Máši četl v Lidových novinách a víte co mě zaujalo? Že tento dobrý člověk sám přiznal, že situaci po povodních s opravou topení a dohodou s majitelem domu prostě neřešil, vykašlal se na to... a později už na to zase neměl prostředků. V pořádku. Udělal chybu, pyká za ni. Pyká i za to, že dnešní společnost, postavená jen na diktátu peněz, se chová ke kultuře a všemu, co má humánní a humanitní základ, tak nějak přezíravě. Vrací se nám snad komunistická praxe o kultuře jako nadstavbě? Vypadá to tak. Dokud lidé nepochopí, že kultura je podstatou, která určuje naše morálněvolní vlastnosti a tím ovlivňuje náš náhled na fungování světa a života... naši životní filosofii, na kultu peněz se nic nezmění. Peníze jsou zlatým teletem, ke kterému se veškerý civilizovaný svět modlí. Mně se to nelíbí, Vám také ne, panu Mášovi už vůbec... ale taková je realita. Chci-li v ní přežít, musím ji akceptovat. Tudíž rady paní Šporkové, takto racionální ženy, jsou nejen dobře míněny, ale jsou správné pro zachování života... což je u žen instinkt vyvinutější víc, než u mužů... to je prostě Příroda. Paní Šporková neudílí žádné hraběcí rady...radí, jak přežít s co možná nejmenšími ztrátami (protože ztráty iluzí si je snad každý, tím více dr. Máša, vědom již léta...).

Snad už chápete, že v dnešní době nerozhoduje, bohužel, to, co člověk chce, nebo ne, ale že rozhoduje jen to, na co má, nebo ne... teď myslím finančně. Chápu Vaše rozhořčení nad touto nespravedlností, nerespektující člověka, ale v takovém světě žijeme, pane Mertle. Proč se tomu divíte? Žijete v něm i Vy... a žijete, čili jej umíte používat a akceptovat, byť třeba se skřípěním zubů. Proč by měl mít někdo jiný výjimku z tohoto pravidla?

Navrhuji změnit světový řád a systém. A nejsem ani první, ani poslední ani sám, kdo něco takového napsal, řekl, a myslí vážně. Jenomže : máme na to?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.2. 2012