Proč považuji současný režim za protiústavní

9. 2. 2012 / Tomáš Franke

Současný režim pokládám za zločinný a neústavní, protože schvalování zákonů a reforem neprobíhá na principu svobodného pohledu a svobodného názoru volených zástupců lidu - poslanců a senátorů, nýbrž na principu nařízeného hlasování, kde šéfové stran nařizují, jak má kdo hlasovat. Ve své podstatě je tedy velmi podobný tomu, co mnozí z nás znaji z dob před rokem 1989, kdy o všem prakticky rozhodovala jen hrstka soudruhů z ÚV KSČ.

Jako model zvolme politickou stranu Věci Veřejné, která byla nadějí mnoha voličů. Seriózní vystupování, slib trestání korupce, naděje na posílení vlivu občanů prvky přímé demokracie. Podívejme se ale s odstupem téměř dvou let na politickou realitu. Vycházejme při tom ze smlouvy mezi kandidáty a VV, tak jak ji před časem zveřejnil server iDnes ZDE.

Smlouva

IV.1.3. bude hlasovat na schůzích Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a v jejích orgánech a komisích při všech hlasováních v souladu se stanoviskem poslaneckého Klubu resp. v souladu se stanoviskem Politické strany, které určuje Rada Politické strany hlasováním nadpoloviční většinou, přičemž v případě rozporu mezi stanovisky Klubu a stanoviskem Politické strany je vázán stanoviskem Politické strany;

Ústava ČR, Hlava II, čl. 26

Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

Smlouva

IV.1.4. nebude ve veřejných sdělovacích prostředcích prezentovat názor, který je v rozporu s předchozím ve veřejně sdělovacích prostředcích prezentovaným názorem Politické strany či Klubu;

Ústava ČR, Listina práv a svobod, čl. 17

Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Smlouva

Smluvní strany se dohodly, že v případě, že Kandidát vykoná své shora v tomto článku IV.2. smlouvy uvedené oprávnění způsobem, který bude v rozporu s ujednáními článku IV.1. této smlouvy, tj. nastane některá ze skutečností, která bude v rozporu s ujednáními ustanovení článku IV.1. této smlouvy nebo bude ze strany Kandidáta porušen jeho závazek

...(zkráceno)...

že Kandidát je v takovém případě povinen uhradit Politické straně dohodnutou výši plnění Politické strany dle článku III.1. a III.2. resp. Přílohy č. 1 této smlouvy, tak jak je sjednána v článku III.3. této smlouvy, tedy částku ve výši 7.000.000,-- Kč (slovy: sedmmilionů korun českých ), a to do sedmi (7) dnů následujících po obdržení písemné výzvy k úhradě..

Ústava ČR, Hlava II, čl. 27

(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech./

Uvedené skutečnosti odporují i poslaneckému slibu:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Poslanci se současně zavázali, že nebudou hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ale podle vůle vedení své strany.

Věci Veřejné dále odstraňovaly z kandidátek ty, kdo se odmítli zavázat k hlasování na povel

Ústava ČR, Listina práv a svobod, čl. 21

(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Podobné smlouvy jako VV mají však i některé další parlamentní strany.

Nové zákony, mnohokrát kritizované reformy nebo třeba vyrovnání s církvemi nejsou posuzovány očima a svědomím 200 svobodných zástupců občanů, tak jak požaduje Ústava ale _vše je stejným divadlem jako za dob realistického socializmu; jen s tím rozdílem, že tehdy o všem rozhodovala jen hrstka soudruhů z ÚV KSČ a dnes jen hrstka šéfů parlamentních stran, kteří písknou a poslanci už zvedají ruce.

Jménem téměř 50 tisíc signatářů výzvy vyzývám Nejvyšší správní soud, aby přezkoumal legitimitu těch parlamentních politických stran, které používají shora uvedené principy k ovlivňování hlasování ve Sněmovně a tím k dosažení svých mocenských zájmů.

Je otázkou, zda takovýto režim můžeme ještě nazývat zastupitelskou demokracií, když poslanci prokazatelně zatupují někoho jiného, než své voliče.

Ústava ČR, Listina práv a svobod, čl. 23

Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.2. 2012