Dělníci?

8. 2. 2012 / Karel Dolejší

Pan Michal Rubáš tvrdí, že podle platonské psychologie nám prý vládnou "dělníci". Problém je ovšem v tom, že v Platonově době ani v Platonově sociální utopii narýsované v dialogu Ústava se naprosto nic takového jako "dělníci", tj. námezdně pracující, pochopitelně vůbec nevyskytuje, protože to ještě neexistovalo. Společnost se podle Ústavy dělí na vládce, strážce, dále třídu řemeslníků a rolníků, a na otroky. Ti kdo nevlastní samostatný zdroj obživy a závisí na jiných, ti kdo vykovávají naprostou většinu fyzické práce, jsou pro Platona otroky, nikoli "dělníky". A v jejich duševním ustrojení nedominuje duše žádostivá jako u řemeslníků a obchodníků, protože jejich duše je údajně úplně neaktivní.

Další věc které v Rubášově článku ani zbla nerozumím je tvrzení, že Hobbes, Malthus a Darwin propagovali ziskuchtivost. Nic takového ovšem u nich nenalezneme. Dokonce i klasik liberalismu Adam Smith vyzdvihoval hodnoty jako laskavost, přátelství a soucit...

Neustálý návrat všelijak přizpůsobovaného a ohýbaného mýtu filosofa-krále, kterým evropští elitáři už tisíce let zaštiťují své protidemokratické mocenské požadavky, našel zřejmě v panu Rubášovi dalšího v dlouhé řadě pokračovatelů.

Obávám se však, že bude-li své elitářství hlásat tak ahistoricky a tak málo důvěryhodným způsobem, jak to předvedl ve výše zmíněném článku, netřeba proti němu oprašovat nic jiného než prastarou Popperovu knihu Otevřená společnost a její nepřátelé. Už zde se totiž obsáhle rozebírá, že a proč na duševním ustrojení jednotlivého držitele moci pramálo sejde - protože demokracie stojí a padá s tím, že špatnou vládu je vždycky možno odvolat.

A to i kdyby se vládce nakrásně oháněl ustrojením krasoducha, které - také podle Rubáše - údajně představuje kvalifikaci pro výkon moci...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.2. 2012