Je rozdíl mezi vládou lidu nebo jistých lidí

1. 1. 2012

Předem přeji do Nového roku hodně zdraví a BL další rok života, který bude nejen pro ně, ale i ostatní, co nekradou, velmi náročný, píše Ivo Pindel.

Váš novoroční úvodník na téma Klaus je, byť jen krátký, přece mnohoříkající a já s ním, až na závěrečný odstavec naprosto souhlasím. Něco o českém maloměšťákovi v kostce.

Ten závěr s exkurzi do antropologie, je sice hezký, ale demokracie ještě není tak stará. Také je ale rozdíl mezi vládou lidu, nebo jistých lidí. Současnou "demokracii" pojmenovávám jako buržoazní. A nechci tím naznačit, že přebírám terminologii levější levice. Ta měla sice demokracii zdvojenou, t.zv. lidovou ale to taky nebylo to pravé.

Proč buržoazní. Neberu to jako hanebnost. Být potomkem někoho velko x, knížetem v.v. či novým zlatokopem, pak zřejmě budu také ten buržuj. A budu souznít se svými, případně budu souznít ale budu třeba trochu naměkko. Naši "politici" se stali díky "demokracii" vlivu, reklamy, propagandy, tudíž vlivu peněz těch kterým mají sloužit a různých pohádek či jen povídek, taky buržousty.

Na závěr ještě k fenoménu "plné ledničky"v demokracii, versus prázdné spižírny v "totalitě".

Nehladám v tom nějaké kličky, jen z praxe, nějaké paměti své či předků vím, že v tomto rébusu je dost neznámých a podmíněných položek. Jednak v různých západních demokraciích v průběhu času nebyly ty "ledničky" vždy plné, samozřejmě jak pro koho. V totalitách či revoltujících státech byla plná "lednička" vzácností, samozřejmě zase jak pro koho, i když ti pro koho nebývali tak početní.

Jelikož aktuální je srovnávání úspěšné západní demokracie plných lednic a totalitních prázdných spižíren, nedávné minulosti, trochu bych si dovolil polemizovat.

Jak známo, druhá světová válka byla pro toto srovnávání vzorová. Zvítězili spojenci kolem USA a také SSSR. Evropa byla podle těchto výsledku rozporcována. V důsledku ideologie a mocenských zájmů započala dost horká "studená" válka. Začal boj o veřejné mínění, propagace či propaganda o tom, kdo je lepší, bohatší a tudíž spokojenější.

US na válce jako vždy vydělaly.

Náš patron byl nadranc. US mohly poskytnout veškerou materiální, technickou i vrcholně populisticko propagační pomoc.

Jako kdysi v Africe stačily skleněné tretky, tak na poválečnou Evropu americké technické novinky. Šel čas, touhy se zvyšovaly, nabídka vysoká. Ale začaly potíže. Začlo se půjčovat, přesto nabídka neklesla. My tady jsme se jen mlsně olizovali, nevěděli jsme, že to, co u nás nešlo, tam bylo tak snadné.

Až teď to všechno prasklo. Nedávno nedostižné země "západu" se dostaly do potíží, dokonce větších jak naši zadlužení. Skončila pohádka. Naše čtyřicetiletá bída se teď docela hodí. Nejsme na tom tak špatně, dokonce líp jako fenomén poválečné doby, USA.

Teď se hledá viník. Vypadá to na komunisty.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.12. 2011