Svět, jaký si budeme přát

30. 12. 2011 / Boris Cvek

Myslím, že svět má mnoho objektivních vlastností, které nelze změnit ani hlasováním všeho lidu. Na stromech neporostou klobásy a rakovina nezmizí z povrchu zemského pouhým následkem odhlasování něčeho. To je právě ten problém, že potřebujeme jíst, být zdraví, mít určitý životní standard, a to lze dosáhnout pouze určitým socioekonomickým fungováním, které se musí nejprve podřídit objektivním okolnostem, a pak až může přijít v úvahu otázka, co se z toho dá udělat pro naše cíle a "zlepšení světa".

To, co "udělalo" naší západní civilizaci, jsou naše vynálezy, a k vynálezům je třeba vynalézající vědecké a inženýrské, lékařské elity. Kromě toho každé "zlepšení světa" nese se sebou nepředvídané vedlejší důsledky, ne vždy pozitivni. "Zlepšili jsme svět" o spalovací motory a drtivá většina lidí v EU a USA (a jiných zemích, jako je Kanada, Austrálie, Japonsko, Rusko) si bez automobilu nedokáže představit život. Brzy tomu tak bude i v Latinské Americe, Číně, Indii... /p>

Nicméně dnes začínáme pociťovat, že automobily ničí naše ovzduší a zdraví a že obecně fosilní paliva mohou díky globálnímu oteplování uvrhnout naši planetu do katastrofy horší než 2. světová válka. Faktem tedy není jenom to, že prostě nelze žít ve světě, který by by podle našich přání, protože prostě nejsme bohové a musíme respektovat objektivní realitu, ale také to, že není vždy úlně jisté, že bychom splněním našich přání dosáhli světa, jak bychom ho opravdu chtěli. Můj kamarád má v tomto ohledu zajímavou životní moudrost: tak dlouho jsi to chtěl a snažil jsi se o to, až jsi toho dosáhl, abys zjistil, že jsi to nikdy vlastně nechtěl.