VÁNOČNÍ ČTENÍ

Apokryf o Karlu Čapkovi, aneb Co by kdyby...

27. 12. 2011 / Tomáš Koloc

Ona: Závidíš mu, že jeho seriály jsou oblíbenější, než byly ty tvoje. A býval to tvůj nejlepší žák...

On: Připomíná mi Ferdu Peroutku těsně po okupaci a krátce po ní. Psal, kolik to šlo, a do všeho se snažil propašovat maximum toho, co se ještě smělo.

Ona: A co je na tom špatného? Co bys dělal ty, kdyby tě neznali ve světě? Kdybys nedostal Nobelovu cenu? Ten londýnský pošťák, který ti za války poslal psaníčko, ve kterém tě zvali do Stockholmu, byl větší čaroděj, než přednosta všech poštovních skřítků z tvé pohádky.

On: Taky jsem za to, že jsem ji věnoval Benešovi a našim jednotkám, a ne Stalinovi, šel po válce na osm let do vězení. Za to, že mě to nestálo krk, můžu vděčit zase jenom panu Nobelovi.

Ona: To je toho, že jsi osm let dělal lapiducha v dolech. Proč vlastně? Kolik jsi toho za tu dobu mohl napsat, kdybychom odešli -- tak jako Peroutkovi nebo Hostovští...

On: A co bych psal? Fejetony pro Svobodnou Evropu nebo romány o smutku po domově jako Hostovský? Takhle jsem napsal svoje životní dílo -- Mukly.

Ona: Já musela osm let dělat uklizečku, mlíkařku a výčepní -- abys ty pak mohl napsat Mukly.

On: A nehodilo se ti to, když jsi pak hrála Elišku?

Ona: Za takovou cenu. Děkuju, nechci... Tak půjdeme tam? Jde tam prý i Werich...

On: Až nás budou miliony...! Ten už byl leckde. Český Bertolt Brecht...

Ona: Nevím proč se mu posmíváš. Jsi na tom u vrchnosti mnohem líp, než on. Za Mukly jsi v osmašedesátém taky dostal národního umělce, dostáváš důchod z Barrandova i z FAMU a tvoje knížky se tisknou po celém světě. Muklové se tenhle měsíc hrajou v Burgtheatru i na Broadwayi.

On: Zatímco doma mi tu a tam v oblastním divadle zahrajou První partu a občas mi vyjdou Pohádky. Nikam nepůjdu. Co by si o mně řekl Peroutka? A co Havel, Vaculík, Topol..?

Ona: Ještě se strachuj, co by tomu řekl Kohout. Ten, který pro tebe v dvaapadesátém navrhl trest smrti.

On: Lidé se mění. Tu Chartu prý vymyslel on.

Ona: A co tím získal? Nic lepšího si Biľak s Husákem nemohli přát. Na jednoho "bojovníka za svobodu" to nechají podepsat deseti fízlům a konečně budou mít všechny odbojáře pěkně pod kontrolou. Doufám, že to tomu Kohoutovi nepodepíšeš...

On: Na to už jsem bohužel moc starý.

Ona: A jako mladý bys to podepsal? Znovu bys šel dělat lapiducha? Abych já zase osm let nesměla hrát?

On: Kdybych pro tebe nepsal, nehrála bys stejně. Na Barrandově určitě ne.

Ona: Chceš říct, že jsem špatná herečka?

On: Ne, ale od jisté doby jsi pro ně buržoazní typ, který se hodí jen do děl buržoazního nositele Nobelovy ceny.

(Smích objektů. Zvonění telefonu.)

Ona: Ano. Ano. Já mu to vyřídím. ...Volali z ÚV. Říkali, že na to shromáždění nemusíš, ale nabízejí ti, abys jel na přednáškové turné do Sovětského svazu. Ten člověk naznačil, že v tom případě by zapomněli na Mukly začali by ti toho vydávat víc než jen pohádky.

On: Jedinečná nabídka. Mohl bych napsat "Ruské listy". Jenom nevím, o čem bych jim přednášel. Mohl bych jim přečíst "Proč nejsem komunistou"...

(Smích objektů.)

Ona: Určitě zavolají znovu. Co jim mám říct?

On: Řekni jim, že je to pro mě pocta, ale že už jsem hodně nemocný a asi bych tu cestu nevydržel.

Ona: Škoda. Shaw by to určitě vzal.

On: Shaw toho o světě za kanálem moc nevěděl. Navrhoval Masaryka na evropského prezidenta a přitom psal ódy na Stalina. Měl štěstí, že umřel včas. V dnešním světě už by se vůbec nevyznal.

Ona: Takže Matku v Národním bude místo mě hrát Švorcová a já se budu zase inspirovat svým dělnickým obdobím...

On: On už ti Jarda Dietl něco napíše. Slyšel jsem, že napsal něco ze samoobsluhy...

Ona: To bych ráda. Mimochodem; všiml sis, jak mají krásnou zahrádku? Mohl by zdramatizovat tvůj Zahradníkův rok.

On: On by toho byl schopný. Panebože, kdybych těm klukům mohl předat část té své nobelovské slávy, aby odsud mohli odejít, a psát si, co chtějí...

Ona: Oni by stejně neodešli. Jako ty.

(Chvíle ticha.)

Tak co uděláme?

On: Ať Ferda připraví auto. Pojedeme na chalupu do Svatoňovic. Chtěl bych vidět Josefův hrob. Říct mu, čemu všemu se vyhnul...

Ona: A komu dáme Dášeňku Sedmou?

On: Vezmeme ji s sebou. Bude tam v noci s psími vílami tančit při měsíčku.

(Smích objektů.)

Manželům Smyczkovým.

Vytisknout