Nejen novoroční přání

28. 12. 2011 / Stanislav A. Hošek

Se zájmem čtu texty onoho typu, který byl zveřejněn v BL dne 21. 12. 2011 pod titulkem Britské listy slušný člověk nečte. Údajně je psán čtenářem, který, jak sám píše, možná osm let čte BL, s většinou autorů nesouhlasí, ale jejich názory považuje v řadě případů za konzistentní a přinejmenším hodné diskuse, konec citace. Čtu takové texty nejen proto, že jsou především krátké. Líbí se mi v nich totiž především ta až božská suverenita, vědomá si velikosti autorova přesvědčení, s nímž posuzuje každé jiné. Obdivuji rovněž jeho rádoby tolerantnost, s níž se snižuje k nám, obyčejným, aby s námi vůbec diskutoval, čti upevňoval si tak především své přesvědčení.

Autor tohoto emotivního textíku následně čtenářům BL sděluje, že články věnované úmrtí Václava Havla dovršily etapu poklesu úrovně BL v posledních měsících, nejen až pod hranici slušnosti, ale i pod hranici možnosti "vést smysluplnou diskusi", jak se autor vyjadřuje. Další to zajímavý rys autorovy sebestředné samolibosti. Zná totiž hranici, kdy končí diskuse. Podle mých zkušeností je nutné na takové lidi dávat bedlivý pozor a především jim nedovolit, aby se dostali do politiky, nadtož do té nejvyšší. Protože pro takové každý konec diskuse znamená nejen pohrdání ostatními, ale dokonce násilí, a mnohdy v posledku až válku.

    Pan Radan Březa vytýká následnou větou redakci BL a autorům jejich textů k úmrtí Václava Havla, že v pseudonovinářské interpretaci kontroverzního života exprezidenta klesli na úroveň bulváru a tak se zařadili mezi noviny, které slušný člověk nečte. Přiznám se bez mučení, že v dnešním mediálním světě už nedokážu většinou rozeznat, co je a co není bulvár. Když vidím, že i člen vlády čte Blesk, pak nevím, zda politik klesl na úroveň bulváru, či Blesk vystoupal do výšin média zpětné vazby pro vykonavatele moci. Jedno však vím s jistotou. Mediální prostor a atmosféra celého veřejného prostoru po smrti Václava Havla byly takové, jaké bylo celé jeho veřejné angažmá. Byl to spektákl, tak jak jej definoval již před půl stoletím Guy Debord. Navíc si dovoluji připsat, že obludný spektákl vrstvy světových superlidí, až v pravém smyslu slova nadlidí. Spektákl patřící kupříkladu do skupiny letošní svatby v královské rodině Velké Británie.

    V poslední větě nám předkládá pan Březa otázku. Prý bychom se měli zamyslet, zda BL chtějí být, cituji: "multimediální žumpou, kdy se "kde-kdo" vyjadřuje ke "kde-čemu" a nebo chtějí být prostorem, kde jsou otevírána témata hodná diskuse", konec citace i textu pana Březy.

    Tento můj text je asi čtyřikrát delší než ten, na který reaguji, takže cítím povinnost sdělit v něm na závěr jakési naučení. Patřím k těm dlouhodobým čtenářům BL, kteří si přejí, aby v nich bylo co nejméně textů, které by jiní mohli považovat za bulvár, i když vím, že v současné nadprodukci se tomu žádné médium neubrání. Ještě více si pak přeji, jako příležitostný autor, aby texty v BL nebyly pouhými komentáři aktualit, či dokonce článků v jiných médiích, ale plody přemýšlivých mozků podněcujících jiné mozky k opravdové tolerantní diskusi lidí uznávajících vzájemnou rovnocennost a nevyzařující na první pohled nadřazenost. Proto mimo jiné vyzývám pana Radana Březu, ať sám napíše text na téma hodné diskuse čtenářů Britských listů.

Václav Havel - dramatik a politik
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 28.12. 2011