Šumava zelená

2. 10. 2011 / František Řezáč

V sobotu jsem navštívil se skupinou turistů DTJ Plzeň vrchol Oblíku/ Steining Berg 1225m mezi Modravou a Srním na Šumavě. Tento skalnatý kopec utrpěl v osmdesátých letech vichřicí a po zrušení hraničního pásma poskytoval návštěvníkům panoramatický výhled od Boubína přes Mokrůvky, Luzný/ Lusen, Roklan/ Rachel až k blízkému Poledníku. Směrem do vnitrozemí pak na Sokol, Zhůří, hrad Kašperk, horu Křemelnou a Svatobor u Sušice.

Tato vyhlídka bude za pár let patřit minulosti, neboť na Oblíku roste již přes dvacet let přirozený smrkový les a turista musí šplhat po skalách, aby něco viděl. Občas zahlédnete u cesty skomírající sazeničky umělé výsadby, dokonce borovice - koho mohlo napadnout je zde sázet? Lesník to nebyl.

Poprvé na Šumavě jsem při sestupu zaznamenal zlobné reakce turistů na kácení kolem cyklostezky podél bývalé signálky (tzv. drátů). Nejen, že vznikají nevábné holiny, ale těžaři vytahují bláto a kameny z lesa na cesty. Veřejné mínění se začíná měnit ve prospěch názoru ponechat les ve výškách kolem 1000m nad mořem přirozenému vývoji. Z Oblíku je vidět i holiny kolem Poledníku, kde se za ředitele NPŠ Žlábka těžilo. Na rozdíl od Roklanu na území Bavorského národního parku, kde uschlé smrky stojí a poskytují stín rostoucím semenáčkům.

Zde není třeba uměle vysazovat, jak se o to nyní pokouší správa NPŠ v okolí Ptačího potoka.

Kdo má skutečný zájem, aby byla Šumava v budoucnosti trvale zelená, se může na místě přesvědčit, jak to doopravdy je. Na Oblíku, na Ptačím potoce, na Roklanu. Turistů s odcházejícím létem ubylo, ale přibyli milovníci nekonečné krásy barevné podzimní Šumavy. Přídáte se k nim..?

František Řezáč

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.9. 2011