Záměrné rozeštvávání lidí?

23. 8. 2011

Nejde jen o otázky kolem Romů. Jde prostě o to, že jsou různé profesní, politické zájmové skupiny obyvatelstva štvány proti sobě. Tu se nadhodí, že se přidá učitelům a ejhle, hned jsou TU názory o pitomých učitelkách,o hysterkách, které nic nenaučí. Poté se bouří lékaři a diskuse a články jsou plné "rukojmích" v rukou lékařů. U policistů se zase často zdůrazňuje zaměstnání v souvislosti s úplatky, aby se ukázalo jak je toto povolání prolezlé korupcí. A tak by se dalo pokračovat. Co může být cílem takovýchto kampaní? Toť otázka.

Napadá mě, že se tím vlastně zabrání jakémusi celonárodnímu protestu proti nešvarům našich politiků. Lidé, rozeštvaní mezi sebou, se prostě neseberou a nepůjdou demonstrovat proti té současné příšerné politice. Nemůžou se dohodnout.Neposlouchají se navzájem.Jen každý něco proti někomu má. Lidi se začínají nenávidět. Jsou hnáni do kouta a začínají se u nich projevovat ty základní instinkty potřebné k přežití.

Vzpomínám na dobu po revoluci,kdy jsme byli médii a různými knihami poučováni, jak nastalý kapitalismus přinese lepší vztahy mezi lidmi.Lidé si přestanou závidět, budou uznávat schopnosti jiných. Prosadí se ti schopní a chytří. Nezaměstnanost nás dožene k zamýšlení se nad sebou, zvyšování kvalifikace. Politika nebude zasahovat do každodenního života nás všech, bude demokracie s velkým D.

A kam se to vše zvrtlo? Lidé si závidí čím dál více. Nezaměstnanost žene lidi do bídy a k nenávisti. Nikdo nic neuznává, všichni nadávají na všechny Prosazují se "schopní" všeho.Vzdělání je cár papíru koupený za drahý peníz na pofidérních školách. Politici se nám už vyšklebují přímo do tváře.

Ekonomičtí analytici si dělají dobrý den z obyčejných lidí a nazývají je pitomci, protože ti obyčejní podlehli podvodným praktikám těch "všehoschopných" a přišli o poslední úspory.

V této zoufalé situaci se pak snadno člověk vybíjí na těch " jiných" -- Romech, postižených ,důchodcích a dalších skupinách obyvatelstva. A vše je přiživováno z TV, novin, internetu.

Často jen tak v autobuse,vlaku ,na ulici, v "sámošce" poslouchám rozhovory lidí a je mi zle. Zle z toho, že si začínám připadat tak strašně beznadějně, jako za socialismu. Že už zase není vidět světélko na konci tunelu. Že už zase mám chuť emigrovat.

Vytisknout