Cíl vlády: realizace vládního programu "i kdyby na chleba nebylo!"

25. 7. 2011 / Jiří Baťa

Společenská bída neznamená jen hmotnou (finanční) nedostatečnost občanů, ale i bídu v politice. Bídu lze totiž spatřovat v panoptikální politice, kterou vláda předvádí od svého nástupu. Zásadovost je sice za jistých okolností velmi počestná vlastnost, pokud se ovšem nezmění v zběsilou, až nebezpečnou umanutost. A právě tato dogmatická či posedlá umanutost "vlády rozpočtové odpovědnosti" ODS, TOP 09 a STAN je nejen trestuhodná, ale již brzy může být přímo katastrofální co do následků životní úrovně jak samotných občanů střední a nižší třídy, tak pro společnost vůbec.

Je celá řada známých příkladů návrhů a řešení, které vláda předkládá ryze účelově s cílem za každou cenu udržet stanovený limit státního rozpočtu, ať to stojí, co to stojí. Zmiňuji-li za každou cenu, tak mám na mysli i za cenu lidského života, v lepším případě jeho horší kvality, nebo za cenu porušování zákona (zákonů, jako již mnohokrát a bez následků), dnes např. v ústupu od zásadních principů kulturního a vzdělávacího procesu a rozvoje společnosti, o neplnění cílů strategie Evropa 2020 nemluvě. V tom posledním se to týká návrhu na zrušení bezplatného užívání internetu ve veřejných knihovnách (městských, obecních apod.) a to přesto, že Zákon o knihovnictví internetizaci knihoven to ukládá v rámci tzv. Projektu internetizace knihoven (PIK). Důvod? Nejsou peníze.

Dnes "nejsou" peníze na veřejně přístupný (bezplatný) internet v kulturním zařízení, zvaném knihovna, zítra to může být stejný důvod na nákup knih či na samotný provoz těchto institucí. Nejen že se tím bere šance na vzdělávání především dětem a mládeži, kteří jsou nejčastějšími návštěvníky knihoven, ženám v domácnosti, nezaměstnaným, ale i starší generaci, tedy seniorům, pro které je internet v těchto zařízeních jediným možným dostupným zdrojem k získávání informací.. Ten jim poskytují právě veřejné knihovny případně Informační střediska (zde si nejsem jistý, zda za stejných podmínek, jako v knihovnách).

Je všeobecně známo, že i běžná mainstreamová media často odkazují na internet. Znamená to, že nejen děti a mládež, ale i senioři touží po informacích a vzdělávání. ož dokazuje i nemalý zájem seniorů o studia na universitách 3. věku. Vláda, která by měla tyto zájmy podporovat sděluje, že na to nemá peníze. Opravdu nemá peníze? Jistě že má, ale trestuhodně s nimi škudlí na jedné straně, na straně druhé je nezískává tam, kde je získat lze. Co na tom, že společnost tím ztratí na kulturním a všeobecném vzdělávání se, hlavně že si vláda uchová to smrtonosné předsevzetí dodržet fixní předsevzetí o snížení státního dluhu a výdajů státního rozpočtu. Jak jsem zmínil, to vše za každou cenu. Předem se omlouvám za tento příměr, ale vnucuje se mi tak, že je musím použít: "národ bude (až na výjimky) blbý, ale vláda bude mít peníze a splněný sen o vyrovnaném rozpočtu". Tedy na jedné straně vyrovnaný rozpočet, na straně druhé nevyrovnané poměry ve vzdělávání, kultuře a rovných šancí ve společnosti. Opravdu draze vykoupená cena!

Vláda v žádném případě nepřipouští (přímo je odmítá) prognózy možnosti negativního charakteru (dopadu) svých rozhodnutí na občany, potažmo celou společnost. Slovní úlety, jako např. premiéra Nečase o tom, že "Pokud by vláda přistoupila (připustila) zvýšení přímých daní, (tedy tolik potřebnou daňovou regresi u výše příjmové části občanů fyzických i právnických osob, jak to požadují VV), by znamenalo výrazné snížení konkurenceschopnosti a nezájem cizích investorů". Nebo také: "Jsem přesvědčen a se mnou 99 % odborníků na ekonomii, že zvyšovat přímé daně v období křehkého ekonomického růstu je ekonomická hloupost". Že by až tak? Zřejmě ti ekonomové, kteří to vidí jinak, jsou úplní diletanti a tupci.

Jakkoliv se tato slova jeví jako možný "dopad negativního charakteru", ve své podstatě je to promyšlená a záměrná lež. Nevím, z jakých řad se prezentuje oněch 99 % "odborníků" na ekonomii, ale je jasné, že jsou to spřátelení "odborníci" inklinující k Nečasově či Kalouskovu vidění vládního programu. Konec konců i kdyby ten jejich názor byl (jako že není a nemůže být) relevantní neznamená, že by se toto vše mělo dít bez ohledu na negativní dopad životní úrovně většiny občanů tohoto státu. To by vláda rozpočtové odpovědnosti neměla dopustit. Odpovědnost nemá jen za rozpočet, ale ve svých důsledcích i za občany.

Jakkoliv nejsem proti (rozumným a ohleduplným) reformám a nutnosti dalších opatření k zajištění financí , zásadně bychom neměli souhlasit s tím že se to má uskutečnit za každou cenu tedy, jak se říká "i kdyby na chleba nebylo"! Ono totiž na ten chleba, v lepším případě namazaném, u mnoha občanů ČR již brzy dojde. Bohužel nejde jen o chleba, ale řadu jiných životních potřeb, především o zdraví, vzdělání, bydlení, ošacení, služby atd. Na to všechno nejsou, či lépe řečeno, vláda nemá peníze. Ale co si předsevzala, splní. Ohání se sliby přesto, že celou řadu jiných slibů již dávno zatratila. Ale rozpočet, to je dogma!

Nebylo by jistě od věci se zamyslet, zda na úkor výše jmenovaných následků by nebylo rozumnější změkčit umanuté a nesmyslné, většině občanů škodící vize a postupy politiků a tyto "natvrdo" stanovené limity poposunout i nějaký rok déle při zachování stejného úsilí o úspory, neplýtvání atd. do doby, kdy se když už ne úplně, pak alespoň evidentně podaří eliminovat korupci. Pokud ta bude existovat v rozměrech a síle, jak ji dnes vidíme, pak o nějakém vyrovnaného rozpočtu a úsporách si skutečně jen můžeme nechat zdát. Upřesním: si mohou (pravověrní politici) nechat zdát! Pokud se tak nestane, jak jsem nevěřící: Bůh s námi!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.7. 2011