Irsko odsoudilo Vatikán

21. 7. 2011 / Boris Cvek

Psal jsem o tom, jak se německá římskokatolická církev rozhodla otevřít se rovnosti před zákonem a spravedlivému vyšetřování pedofilních kriminálních činů, spáchaných jejími kněžími. Jak velký je to krok, to doceníme plně ve světle toho, co se právě stalo v Irsku. Dne 20.7.2011 se irské vládní i opoziční strany postavily v bezprecedentním usnesení proti Vatikánu.Je třeba připomenout, že na rozdíl od Německa patří Irsko k těm nejvíce katolickým zemím Evropy (nicméně na rozdíl od Polska nebo Itálie existuje v Irsku něco jako naše "registrované partnerství").

Irští zákonodárci se jednoznačně postavili proti zasahování Vatikánu do volného průběhu práva ve věci pedofilního zneužívání dětí ze strany římskokatolických kněží. Vatikán totiž nutil biskupy a kněží, aby jednali nezákonně, tedy podle církevního práva a ne podle zákonů státu, v němž žijí, a to navzdory tomu, že sama irská biskupská konference se usnesla již v roce 1996, že všechny podezřelé případy se budou hlásit policii. Irský premiér Kenny dokonce považoval za nezbytné Vatikánu připomenout, že Irská republika není Vatikán a že stojí na principech právního státu. Dále pokračuji citací Magazínu ChristNet:

"Kenny volil nezvykle ostrá slova, když Vatikán obvinil z "dysfunkce, izolace, elitářství a narcismu, které dominují kultuře dnešního Vatikánu". Představitelé církve podle něj opakovaně chránili své instituce na úkor dětí a na každé odhalení zločinného počínání v církvi nahlíželi z pozice církevního práva.

Poslední ze zpráv o zatajování zločinů církve zveřejnila irská vláda minulý týden. Zpráva se zaměřuje na 19 kněží, kteří údajně zneužívali děti od ledna 1996 do února 2009. Biskup John Magee, který byl pověřen ochranou dětí a v březnu podal demisi, o těchto případech věděl, ale policii je nenahlásil. Dokonce lhal úřadům, které ujišťoval, že vše policii nahlašuje."

Podle mého názoru se právě před našima očima odehrává definitivní pád jakékoli důvěryhodnosti "Svatého stolce" v rámci euroamerické civilizace, neboť nepochybně podobné instrukce jako v Irsku dostávali i římskokatoličtí kněží v ostatních zemích. Rovnost před zákonem, základní lidské svobody a důstojnost člověka byly pro Vatikán dlouho herezí, nepřijatelnou modernou, hnusným liberalismem s prohnilým principem svobody náboženského vyznání (encyklika Quanta Cura papeže Pia IX. z roku 1864). Když ale Vatikán postupně ztratil mocenskou pozici, když sám byl ohrožen popřením svobody náboženského vyznání, došlo na Druhém vatikánském koncilu v 60. letech 20. století k otevření oken do světa, k modernizaci - a demokracie a lidská práva se staly agendou římskokatolické církve. Nyní se však ukazuje, že to byl spíše jen protřelý manévr a že ve věci vlastních zločinů vůči dětem tato církev nedokázala až dodnes jednat otevřeně, v duchu rovnosti před zákonem, ba dokonce, že preláti lhali a manipulovali se státními úřady tak, aby zločiny byly utajeny a aby nebylo umožněno dětským, bezbranným obětem dosáhnout spravedlnosti. Výmluvné na tom je zejména to, že místní biskupové (v Irsku v roce 1996, v Německu v roce 2011) by chtěli vyjít dodržování zákonů vlastní země vstříc, jsou to však instrukce přímo od "Svatého stolce" - aspoň jak ukazuje irský příklad -, které tomu brání a které setrvávají na myšlení z feudálních dob ještě před zavedením rovnosti před zákonem pro všechny občany.

Vládní i opoziční strany se v "katolickém" Irsku shodly na usnesení odsuzujícím Vatikán

Katolická církev
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.7. 2011