Co dělat teď a co potom ?

22. 6. 2011 / Petr Kužvart

Všude je to problém špatného vládnutí od lidu odtržených oligarchií, tlaku globálních trhů, korupce, destrukce veřejných služeb, výrazného zostřování pracovních a důchodových podmínek. Všude statisíce vycházejí do ulic a na náměstí, aby nejen protestovaly proti dosavadnímu politickému establishmentu a neoliberálním reformám, jež jim vnucuje, ale také proto, aby se radily, co s tím udělat. Jak dál. Hledají se nová politická, ale i hospodářská řešení, chcete-li, tedy řešení výrazně alternativního charakteru. Alternativního ve vztahu k reálnému kapitalismu! Hledají se uskutečnitelné alternativy k nemravnému, prožluklému, nespravedlivému neefektivnímu a selhávajícímu uspořádání dnešních států, jež už nejsou schopny přinášet účinná a použitelné řešení. Naše problémy s asociálním Nečasovým kabinetem je nutno vidět právě v tomto celkovém kontextu. Musíme překonávat informační bariéru oficiálních médií a brát zkušenosti z jiných zemí, poučit se od světa a spolupracovat se světem! Propojit se navzájem, protože protivník je konec konců také globálně propojen. Následující text se snaží nadhodit konkrétní témata změn u nás ve snaze o o povzbuzení veřejné a svobodné debaty o těchto tématech.

Musíme vyjít ze stávající reálné situace

Situace v naší zemi je taková, že Nečasova vláda postupným prosazováním svých destruktivních záměrů dále oslabuje a likviduje zbytky sociálního státu a prosazováním výrazných výhod pro majetnější a vysokopříjmové skupiny vážně ohrožuje soudržnost společnosti a stabilitu nynějších společenských pořádků. Není pochyb, že proti sobě kumuluje výrazný potenciální odpor středních vrstev a dalších níže postavených nebo nějak sociálně znevýhodněných skupin, což je dohromady velká většina populace. Prý se musí šetřit. Ale výhradně na těch méně majetných a na lidech práce. A ani tak není vláda schopna zastavit růst státního zadlužení, za které někteří její členové nesou z minulosti přímou zodpovědnost. Je zřejmé, že řeči o zastavení zadlužování jsou jen záminkou a mlžnou clonou, za kterou má proběhnout soubor asociální a destruktivních změn.

Navzdory tomu zatím vzniklé opoziční občanské iniciativy přes dílčí úspěchy a zdařilé veřejné akce nedosáhly toho, aby vláda znejistěla a začala slevovat ze svých neoliberálních a asociálních záměrů. Dokonce ani odbory svými protesty nic nedokázaly a vláda, spoléhající se na pohodlnou převahu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, jde dál stále stejným, zhoubným směrem. Nelze vyloučit, že se jim i podaří mnohé prosadit. Pak nezbude, nežli v budoucnu tvrdě požadovat restituci stavu před před onou asociální destrukcí.

Je zřejmé, že se něco musí stát. Je zřejmé, že to takhle dál nejde. Doba dozrála k nové kvalitě opozičních občanských a odborářských aktivit. Už ne jen kritizovat a protestovat! A předkládat záslužné a kvalitně zpracované alternativkí návrhy, jak činí odbory. Nyní je nutno ujasnit si vlastní další praktické kroky. Lidé v této zemi čekají, až jim někdo řekne, co rozumného začít opravdu dělat!

Co tedy prosazovat v prvé řadě?

Naprostou nezbytností této chvíle je to, co mnozí již delší dobu pociťujeme a co bylo velmi podpořeno řadou zdařilých protestních akcí odborů i nezávislých občanských struktur. Co je prvým předpokladem úspěchu? Propojení občanských a odborových struktur, formálních i neformálních, prostě všech forem i ohnisek odporu. Musejí se vzájemně pružně propojit a začít systematicky spolupracovat.

Pro tuto spolupráci samozřejmě musí být splněno několik základních podmínek, tedy zejména

- odsouhlasení společných cílů, o které budeme všichni společně usilovat a

- odsouhlasení základních pravidel naší vzájemné spolupráce a společného úsilí.

Pokud jde o prvou podmínku, je to celkem jednoznačné, alespoň pro počáteční fázi:

- musíme vládu premiéra Nečase donutit odejít v termínu co nejbližším a

- s tím musí být spojeno zastavení vládních destruktivních záměrů + náprava již způsobemých škod. Jakékoli příští návrhy reforem (a je jich opravdu třeba v řadě oblastí) musí projít širokou veřejnou debatou a budou formulovány v závislosti na jejích výsledcích. Jinak by šlo opět o politicky nelegitimní drzou zvůli nečasovsko-kalouskovského typu!

Na tomhle se asi dokážeme shodnout bez velkých problémů. Problémem ale určitě bude - a velkým - shodnout se při veškerém respektu k naší občanské a odborářské pestrosti a mnohotvárnosti na tom, co tedy chceme následně prosazovat. Pamatujme na to, že nám šetrná vláda rozpočtové zodpovědnosti přenechá jen vyjedený, rozkradený a zadlužený krám!

Určitě bude v prvé řadě nutno velice hlídat novou, byť třeba jen dočasnou, "úřednickou" vládu a vynutit si na ní požadavky "prvého sledu", mezi které by mělo patřit toto:

- zrušení destruktivních změn ve zdravotnictví, rozvíjet zdravotnictví jako veřejnou obecně prospěšnou službu na nezikovém základě, tedy veškeré výnosy by byla povinnost reinvestovat zpět do zdravotnictví, tedy do platů, modernizací, nákupu techniky. Proč má zisky shrabovat nějaký mafián, který je ze zdravotnictví odčarpá pro sebe a probendí? Tudy vede cesta k trvale udržitelnému, nezadluženému zdravotnictví pro všechny!

- zušení malé i velké důchodové reformy v dnešní vládní podoběí + navazuijícího drsného zvyšování DPH, druhý pilíř důchodového systému musí být dobrovolný a mohou do něj plynout pouze občany dobrovolně poukazované prostředky, nic z prvého pilíře, tedy z veřejného důchodového pojištění (ve skutečnosti zdanění).

- zavedení progresívního zdanění příjmů a vůbec restituce daňového systému z doby před zahájením změn pana Kalouska - i těch ještě za Topolánkovy vlády a všech následných,

- tvrdý tlak na to, aby v nové, byť dočasné vládě nebyly profláknuté postavy typu Kalouska, Nečase, Vondry, Drobila a dalších, včetně odhalených mafiánů, korupčníků a podvodníků. Přechodná vláda by se měla naopak skládat z pečlivě vybraných odborníků a nikoli ze zastánců neoliberálních teorií a praxe.

A co dělat dál? Jaké systémové změny prosazovat v oblasti politiky?

Dosud to byla pořád pouze prvá etapa, tedy odklízení pokusů o zavádění dalších systémových darebáctví po posledních vládách z minulých let a přítomnosti. My se ale v další etapě budeme muset zaměřit na pozitivní stránku věci, tedy jaké změny budeme prosazovat my? Jak budeme řešit rozvrácený státní mechanismus, zprofanovanou politickou sféru, zadlužení veřejných rozpočtů? To bude určitě daleko složitější nežli prvotní protestní hesla a úvodní požadavky všeobecného občanského odporu. Tady bude existovat řada úskalí a rizik, že může být také ještě hůře.

Lhal bych, kdybych tu chtěl tvrdit jako různí blouznivci a fantastové, že mám hotový návrh, co prosazovat. Nikdo ho dnes nemá. A mít nemůže, protože ten musí být dohodnut mezi různorodými součástmi české občanské společnosti. Znám ale řadu velmi chytrých a erudovaných ekonomů politologů a občanských aktivistů, kteří ve fragmentární a předběžné podobě takové představy mají a přemýšlejí o tom, pracují na nich. Jde pouze o náčrty. Ovšem společné postuláty a cíle (společný jmenovatel či průnik zúčastněných občanských struktur) musejí vyjít ze společné veřejné a demokraticky moderované rozpravy všech, které tyto problémy zajímají. Přitom nás bude ohrožovat řada úskalí, která zatím jen tušíme. Přes naprostou nevykvašenost a předběžnost všech představ společných cílů si dovoluji zde některé nezávazně nadhodit pro potřeby společné diskuse, nedělaje si žádné nároky na úplnost, vnitřní provázanost, a už vůbec ne na vlastní neomylnost:

- v politické sféře zavedení a rozšíření výrazných prvků přímé demokracie do politických procedur tak, aby bezprostřední hlas lidu byl důsledným korektivem případných selhání zastupitelských procedur výkonu veřejné moci. Musí se tak stát obnovou a rozšířením referend a přímé účasti zainteresované veřejnosti v úředním rozhodování na úrovni místní, regionílní (krajské) i celostátní. Institut referenda nesmí být blokován těžko splnitelnými požadavky. Spolu s ním je nutno zavést institut lidové zákonodárné iniciativy s přijatelným počtem hlasů podporovatelů takové předlohy. Rovněž je nezbytné zavést všeobecné pravidlo, že každý má právo být účastníkem úředních rozhodovacích procesů (veřejnoprávního projednání a rozhodování), jejichž výsledky a dopady se jej týkají nebo týkat mohou. Výstavba atomové elektrárny se týká svými potenciálními důsledky a dopady všech, tedy zde je na místě celostátní referendum. Výstavba výškové budovy se týká sousedů a rezidentů v dané lokalitě a jejím okolí, tedy musejí mít možnost účasti.

- vedle toho revize veškerého zákonodárství upravujícího zastupitelské soustavy na všech stupních a soutěž politických stran, a to v zájmu transparentnosti, zavedení prvků imperativnosti mandátu lidových zástupců a jejich odvolatelnosti včetně jasných zákonem daných podmínek. Zavedení vhodných prvků imperativnosti mandátu každého voleného zástupce a zákonných možností jeho odvolatelnosti a také povinnosti skládat ve svém volebním obvodě pravidelně počty ze své práce - tedy ze zastupování spoluobčanů, to jsou cesty k zreálnění politické demokracie a omezení moci velkého businessu, partajních sekretariátů, mafií, kmotrů a velrybářů.

- veškeré náhrady a platy za výkon veřejných funkcí odvozovat. vždy od průměrné zaměstnanecké mzdy a každé výraznější zvýšení nad její úroveň transparentně projednat a zdůvodnit. Žádné paušální náhrady - ale vždy náhrady proti účetním dokladům, vše následně a jmenovitě zveřejňováno na webu!

- přísně a důsledně oddělit výkon státní správy (tzv. přenesené působnosti) v obcích, městech a krajích od politické samosprávy těchto celků (tzv. samostatné působnosti). Nechť jsou státní byrokraté odpovědni vládě, jejich postavení je upraveno služebním zákonem a navazuijícími předpisy včetně definitivy a jsou vyvázáni z lokajské podřízenosti místním politicko-mafiánským pašalíkům a údělným knížatům! My od nich musíme důsledně požadovat nestrannost, zákonnost, objektivitu, soustavnou a důslednou obhajobu v zákonech definovaných veřejných zájmů - to vše při vyloučenímístních, lokálních tlaků, vyděračských postojů jejich zaměstnavatelů, bez korupce!

- v důsledku uvedených návrhů změn bude muset dojít k revizi Ústavy ČR i Listiny základních práv a svobod. tak, aby odpovídaly novým potřebám a poměrům i novým civilizačním výzvám 21. století. Ovšemže!

Je zapotřebí řady výrazných reforem - jenže ne těch Nečasových!

Bude třeba začít naprosto odpovědně pracovat na nových, společensky prospěšných sociálních a ekonomických reformách, a to přinejmenším, pokud jde o

- celková pravdila utrácení stáních a veřejných peněz spolu s tvrdým potíráním korupce a cizopasného přisávání podnikatelských kruhů na tento zdroj. Naprostá transparence a zveřejňování všeho na webu! Při utrácení veřejných prostředků nelze uplatňovat obchodní tajemství. Posílení pravomocí kontrolních a represívních orgánů. Tam, kde jde o veřejné peníze, mají daňoví poplatníci přirozeně právo vědět, jak se s nimi hospodaří a právo podávat podněty kontrolním a represívním orgánům, pokud zjistí jakékoli nesrovnalosti. Podněty a výsledky šetření musejí být zveřejněny.

- důchodový systém tak, aby byl samofinancovatelný a trvale udržitelný, tedy žádné vyvádění peněz z průběžného systému, ale zajištění jeho dalšího bezproblémového fungování navzdory výkyvům v populačním vývoji. Tedy žádné snižování plateb na sociálních zabezpečení. Dalším pilířem může být dobrovolné spoření nebo dobrovolné pojištění na stáří, zejména u výšepříjmových skupin. To ale nechť je zcela dobrovolné a bez vyvádění prostředků z prvého pilíře (průběžného financování) a bez dalších státních podpor. Bohatí je přece nepotřebují a chudí na spoření, jež by pro ně mělo smysl, beztak nedosáhnou! V druhém pilíři musí jít vždy o standardní a dobrovolně sjednanou smlouvu klienta s pojišťovnou nebo soukromým penzijním fondem.

- sociální zabezpečení se zvláštním ohledem na zabezpečení rodin s dětmi a znevýhodněných skupin obyvatel - tělesně postižených a jinak handycapovaných spoluobčanů. Důsledná kontrola ohledně vyplácených dávek tak, aby se omezovalo jeiich zneužívání. Sociálně potřebný člověk musí prokázat své osobní a majetkové poměry a bude poté podpořen z veřejných prostředků tak, aby neutrpěly ani jeho základní potřeby, ani jeho lidská a občanská důstojnost!

- vzdělávací systém a vědu tak, aby byly všemožně motivovány k výchově svobodomyslných a vzdělaných bytostí se světovým rozhledem a dobrou jazykovou výbavou. Musí být pochopitelně přerušen tzv. Boloňský proces, tedy komercionalizace vysokého školství a zavedení školného Je nezbytné zahájít debatu nad nezbytností reformy školství a podpory vědy a výzkumu Kdo nechce studovat, nemusí. Kdo chce studovat, musí mu to být umožněno, pokud splní přijímací podmínky. Pak ale studium musí brát jako své zaměstnání a podávat náležité výsledky. Vysoké školy musejí mít dostatek peněz, a to i na výzkum, stejně jako akademie. Tyto peníze se zčásti budou tak jako nyní platit na režii - provoz, zbytek prostřednictvím transparentní grantové soutěže. Zde je nutno znovu zvážit, jak hodnotit a měřit intelektuální, zejména vědecký výkon. To je opravdu problém, zvláště, pokud se toho chopí byrokraté. Nicméně vysoké školství a věda si zasluhují výraznou prioritu a velký tlak na výkon a kvalitu! Poučme se, jak to dělají jinde ve vyspělých zemích.

- zdravotnictví, jež by mmělo být napříště založeno na tom, že poskytování zdravotní péče, léčby a prevence nejsou zbožím, jako každé jiné. Jde o systém, jehož hlavním efektem není zisk, ale poskytování obecně prospěšných vysoce kvalifikovaných činností-služeb a věcí-léků a pomůcek v zájmu zachování nebo obnovy lidského zdraví a záchrany života. Tento systém by měl fungovat na neziskovém základě, tedy se zakotvením povinnosti provozovatelů zdravotnických zařízení případný přebytek příjmů nad výdaji reinvestovat do léčebných činností, do léků a techniky, do platů a rozvoje zdravotní soustavy. Nikoli tedy do kapes soukromých podnikatelů!

Těch námětů bude jistě víc. Tyto ale shledávám jako ty opravdu podstatné a stěžejní. Musíme vybírat ty, jež jsou opravdu společné a velkou většinou občanské společnosti opravdu sdílené. Nelze ovšem požadavky odtrhávat od reality dneška. Skvělé vize budoucí společnosti určitě dále rozvíjejme, ale zůstaňme realisty a požadujme konkrétní změny proveditelné v tomto dnešním establishmentu, v reálných časových termínech a s vědomím, že musejí časem následkovat další vlny změn a že další vývoj společenských pořádků bude pokračovat a nemůže tomu být jinak.

Jaká pravidla vzájemné spolupráce struktur občanského odporu zvolit?

To je samozřejmě problém. Papír snese cokoli, ale sociální realita chodívá po vlastních pěšinkách. A ti, kteří by měli pružně spolupracovat se rozhádají a rozštěpí. Tedy zde alespoň - opět jen nezávazný náčrt a podnět k debatě - některé náměty pravidel spolupráce občanských struktur:

- v našich strukturách musí být zachovávána rovnost, jež vychází z poznání, že i menšinové názory mají svou hodnotu a že i zcela okrajově sdělená myšlenka může být velmi cenná. Rovnost znamená zákaz majorizace či hegemonizace některou strukturou na úkor ostatních. Všechny mají právo na svůj přístup, názor a formulaci svých návrhů. Nepřijatené a mimo sdílenou toleranci jsou pouze rasistické, xenofobní, jinak intolerantní či totalitní nebo kádrovácké a neslušné přednesy či návrhy. Vše ostatní je vpuštěno do procedury konkurence názorů, návrhů a do svobodné, demokraticky řízené debaty.

- pravidla debaty či diskuse, ať již probíhá na formální schůzi či poradě nebo na náměstí, případně korespondenčně, musejí být demokratická, tedy podle konkrétních okolností alespoň tato:

- řídící schůze má právo udělovat a odnímat slovo, bez jeho pokynu nikdo nepromluví,

- jsou vyloučeny sprosté nebo urážlivé přednesy,

- každý má právo se přihlásit o slovo a řídící schůze je povinen jej v pořadí, ve kterém se přilásil, vyvolat a dát mu slovo, shromáždění si může schválit závazný časový limit,

- i zcela menšinové názory všichni pozorně vyslechnou a nebudou činit pohrdlivé výroky nebo gesta, nebudou se snažit druhé dehonestovat,

- každý je oprávněn předložit návrh usnesení či jiného (např. procedurálního) opatření,

- o zásadních tématech nebo procedurálních opatřeních se hlasuje a rozhoduje většina přítomných, výsledky jsou zaznamenány v zápise či jiném (zvukovém, obrazovém nebo stenografickém) záznamu, který je pořizován vždy.

Veškeré zápisy, záznamy a došlé návrhy se rozesílají nebo zveřejňují tak, aby každá zúčastněná občanská struktura se o nich mohla dozvědět a svými informačními kanály je dál šířit.

- veškeré členské občanské struktury mají morální a politickou povinnost přispět druhým svou pomocí při jejich veřejných vystoupeních a akcích naplňujících společně dohodnuté cíle - reálná pomoc závisí pochopitelně na konkrétních okolnostech. Vždy je nutno volit správný způsob, nicméně před akcemi by si měly všechny členské struktury navzájem rozesílat o nich informace, pozvánky nebo oznámení. Pokud je to v jejich možnostech, pak by si měly pomáhat s organizací a technickým zabezpečením akcí. Podstatný důraz je nutno klást na podporu občanských iniciativ mimo velká města či sídelní aglomerace. Občanská aktivita na maloměstě nebo na vesnici bývá ztížena mimo jiné i vyšší mírou sociální izolace. Tamním iniciativám je nutno poskytovat pomoc přednostně! Pěstujme vzájemnou solidaritu a dobrovolnou kooperaci, ne konkurenci!

- každá členská občanská strukura je oprávněna své požadavky, priority a cíle nezahrnuté do společného usilování svobodně prosazovat mimo toto uskupení. Každý občan, jemuž tyto cíle konvenují, se je vítán, pokud podpoří takovou parciální iniciativu. Vycházíme totiž z toho, že občanskou aktivitu je nutno podporovat, a to vždy a všude, pokud není naprosto nepřijatelná (příčiny nepřijatelnosti: rasistické, xenofobní, jinak intolerantní či totalitní nebo kádrovácké přístupy a urážlivé, oplzlé, v tomto smyslu dvojsmyslné či sexistické a jinak neslušné).

- vztah občanských struktur k politickým stranám je spíše kritický. Zvláště k těm, jež jsou zastoupeny v Poslanecká sněmovně Parlamentu ČR. Ale naše skepse pramení i ze zkušenosti se Stranou zelených, která sice momentálně v parlamentu není, ale předvedla se ve vrcholové politice způsobem málo lichotivým. Nejprve vzbudila pod Beránkovým vedením jisté naděje lidí environmantálně, alternativně či pro jistou změnu se vyslovujících, pak ale pod vedením dr. Bursíka sice opakovala stejné slogany, ale jak jen to bylo možné, přimknula se k destruktivní politické pravici, získala pozice ve vládě a opustila bezmála vše, co hlásala, a to ve prospěch "reálpolitiky" a své voliče tak zjevně zradila. Co si mají o tom všem myslet? Je to trapné i jen sledovat!!

ČSSD se sice z pozice pana poslance Zaorálka a nově potvrzeného předsedy Sobotky snaží být přívětivá a vstřícná k občanským iniciativám, ale to lze celkem pochopit. Ta partaj je dost rozložená, co chce členská základna, jež zrcadlí - do jisté míry - vůli lidu, je pro její špičky málo významné. Vše se jeví tak, že musím varovat: vedení téhle strany nás určitě zase prodá za účast na výkonu vrcholové politické moci. Je to tak vždy. Až vyhrají volby, budou tvrdě tlačeni k "reformám". Půjde o asociální, neoliberální destrukci, jen trochu sametověji servírovanou. Ale udělají to! Pokud jim to ovšem lid bude tolerovat.

Z neparlamentních stran máme sympatie ke svobodomyslnosti pirátské strany.

Naše pozice ke stranám a straníkům je obecně takováto: členy stran chápeme a bereme je - co víc, vítáme je jako přátele! Jsou obohacením našich debat i aktivit, ale nemůžeme souhlasit se záměrnými výsadky členů politických stran do našich struktur za účelem jejich ovládnutí a vytvořením pomocného občanského aktivu pro tu kterou partaj. Nezříkáme se konkrétní spolupráce s některou stranou na jasně vymezených společných cílech, ale musí to být oním marsarykovským stylem: já pán - ty pán!

- činnost občanských struktur musí být pro všechny členy a aktivisty transparentní. Je třeba trvat na tom, že nikdo nemá patent na rozum a řešení se musí hledat společnou diskusí a společnou prací. Pozor na různé oprávce světa, kteří přinášejí komplexní návrhy a čekají, že budou na místě a beze změn akceptovány jako konečně zjevená definitivní pravda! Může samozřejmě jít o opravdu geniální návrh, ale daleko častěji se setkáme v takových situacích s diskutabilním výstupem, který bývá provázen nepružností a sebestředností autora, jeho intolerancí a neschopností týmové činnosti.

Tak tedy: zahajme veřejnou debatu. Pro začátek korepondenčně na některém svobodném médiu, třeba zrovna v Britských listech... . Co vy na to?

Vytisknout