Nestávkoval jste a spoluzaměstnacům své jednání vysvětlil touto formou

21. 6. 2011 / Vladimír Hejnic

. Zaměstnavatelé pod vlivem vládní politiky naopak váš přístup mohli vítat, ale nemusí na loajalitě stavět, protože ve své podstatě zákonné jednání stávkujících musí ze zákona respektovat (souhlas se nepředpokládá). Rozhodování o stávce závodní odborové organizace je vždy závažné a závislé nejen na členech odborů, ale i posouzení ostatních zaměstnanců, ať jsou, nebo nejsou členy odborů, zvažuje se i reakce zaměstnavatele..

Při čtvrteční stávce se už nejednalo jen o místní podnikovou kolektivní smlouvu, ale zájem nejširší veřejnosti, který se rozhodli prezentovat prozatím "pouze" zástupci dopravních odborů. V takovém měřítku je to už složitější o to, že na republikové úrovni se jednotlivé podnikové organizace mohou k podobné akci připojit, nebo vyjádřit rámec své účasti právě v souladu s místními zvláštnostmi a i respektováním situace konkrétního zaměstnavatele. Vždy se ale jde do rizika. Jde o ochotu zaměstnanců zvážit míru účasti na stávce, obecnou podporu veřejnosti v regionu přímo, nebo aspoň zprostředkovaně. Pro jednotlivce v těchto podnicích je potom přístup k akci velice osobní a citlivou záležitostí.

Pokud se organizuje stávka, demonstrace, nebo jakákoliv podobná akce, asi se hodně zvažují argumenty pro a proti. Pochybuji, že by "odborářští papaláši" bez vědomí základních organizací hnali "ovce" do stávky. Pochybuji, že by byli obdarováni tak velkou odvahou, že by bez uvažování jen tak pohodili několik odborových milionů korun.

To dělá běžně současná vládní garnitura, která ke žraní předchozích přiřadila hlasité mlaskání. Potom s uvažováním "podle sebe soudím tebe" vykřikuje o rukojmích a nepochopení.

Chci věřit, že odboráři zvažovali do jaké míry a komu svým rozhodnutím o stávce ublíží, koho omezí a zda s tím nebudou víc tratit než získávat, případně komu perspektivně mohou prospět. S rozsahem akce je riziko omylu vždycky větší a experimenty se netrpí. Věřím tomu, že odboráři považují stávku v jakémkoliv rozsahu za drahý špás, který není dobrý a prospěšný nikomu, ale v delším budoucím horizontu, když vázne běžná komunikace s "druhou stranou" převáží právě toto nedobré jako vhodné. Není to o nic nebezpečnější a méně odpovědnější rozhodnutí, než odeslání vojenských kontingentů do mezinárodních válečných konfliktů vládou a parlamentem. Nemůže sloužit okamžiku slávy, musí sloužit k budoucímu usnadnění možných dalších jednání, nebo případné budoucí výměně odpovědné společenské reprezentace. Je to forma boje, je to příklad velké nespravedlnosti ve vztahu k "někomu" o které se dopředu uvažuje jako o nutnosti..

Svého času stávkovali zaměstnanci SIEMENS SKV ve Zličíně, za zachování výroby, později za slušné odškodnění. Dnes nikdo neví, zda by bez přímé podpory jiných závodů v rámci OS KOVO, měli zachovány výstupní podmínky aspoň v souladu s kolektivní smlouvou. Zde v tomto státě není ojedinělou praxí, že zaměstnavatel zaměstnancům sdělí: "...nevydělali jsme -- nebude ani zákonné odškodnění...končím a se mnou i vy...", přičemž s tím koncem si jeden nese bankrotářský ranec, ze kterého se dá opět někde slušně začít, nebo dožít, druhý raneček perspektivního bezdomovce. Škodováky z Mladé Boleslavi nic nemuselo zajímat a nemuseli se k protestu zaměstnanců SIEMENS v žádné formě přidávat, nemuseli vyjádřit svou podporu. Stejně tak odboráři dalších poboček SIEMENS v Německu, kteří navíc likvidací pražského závodu měli zachována svá pracovní místa, mohli sedět doma na zadku a být k svému chlebodárci solidárnější, než k dělnické konkurenci v Čechách. Ale ono to tak chodí. Někdy se holt vlastnímu zaměstnavateli znepříjemní situace, aby bylo možno řešit záležitosti širšího rozměru, případně i s odkazem na budoucnost. Proč já, zaměstnanec školství bych měl "bojovat" za vaše zaměstnanecké jízdné, když mnozí z vás dopraváků, zaměstnancům školství připomínáte prázdniny? Není to také argument? Mnozí řeknou demagogie...

Z vašeho pohledu stávka poškodila vašeho zaměstnavatele zastavením práce na 24 hodin, z mého pohledu svými deformami vláda poškodí i zaměstnavatele například už jen přenesením své odpovědnosti za preventivní lékařskou péči apod. ze své působnosti na zaměstnavatele a tak chápu stávku dopravců jako stávku nás všech i ve prospěch zaměstnavatelů.

Nepřeji si další stávky, ale obávám se, že při absenci slušnosti ze strany vládních stran dříve, či později k většímu střetu s vládní mocí dojde. Netěším se na ni, rád bych kdyby vláda přestala předstírat touhu po jednání a začala skutečně jednat s partnery v tripartitě i s celou opozicí bez výjimky na opatřeních, která přesahují její funkční období.

V každém rozhodování zejména společenského charakteru je vždy někdo zvýhodněn a někdo poškozený -- spravedlnost nikdy nebude pro všechny. Jde o to, aby převažovala spravedlnost a přiměřenost nespravedlnosti pro většinu, nebo nadneseně řečeno v duchu vyššího cíle. V tomto smyslu já, jako jednotlivec těžko posoudím některé skutečnosti a svým vlastním rozhodnutím jdu "odvážně" do sporu se zaměstnavatelem, nebo spolupracovníky, podle toho, koho se rozhodnu podpořit. To je moje osobní riziko. Potom už záleží jen na tom, jak velkoryse se s tím jedna či druhá skupina dokáže vyrovnat. Možnost je i nic neřešit "viditelně" a prostě si vzít dovolenou. Dříve nebo později člověk bude řešit nečekaný problém sám v sobě, nebo v těžko předvídatelné situaci v kruhu svých nejbližších. Jsou situace, kdy člověk nemá možnost dobrého rozhodnutí a volí mezi špatným a ještě horším.

Vrátím-li se k vašemu vyznání proč jste nemohl stávkovat. Červíček nejistoty, nebo tlak okolí vás k tomu vyprovokoval. V obojím případě je to věc obdivuhodná a svědčící o odvaze se vyjádřit a sdělit i třeba v určitém okruhu lidí nepopulární krok. Do určité míry musíme mít všichni trpělivost, schopnost nadhledu, ale i odvahu a rozhodnost v momentě, kdy je jí třeba.

Jak dnes odpovídáte panu Matouškovi, máte částečně pravdu. Ale ty pruty se musí spojit a někde se musí se spojováním začít. Jedním tím pojítkem byla čtvrteční stávka, dalším je hnutí občanských iniciativ. Kaménkem do mozaiky jsou politické strany se shodným programem, ochotné spolupracovat na čištění chléva bez známkování padesátými, šedesátými a nevím jakými dalšími léty. Dokud budou parlamentní opoziční strany vytvářet mezi sebou další opozici, zdá se být toto léto a snahy odborů podivné.

To však nic nemění na vaší a ničí nestrannosti. Ona totiž nestrannost nikdy nefungovala, ta vždycky podporovala nejsmradlavější hnůj. V tomto směru si rychle musíme zamést před vlastním prahem každý z nás, protože jinak si kalouskové jen tak zlehka propírají svá pérka pod nečasem a byť se vrtí na nalomené větvičce, cítí se neobyčejně stabilně a pevně.

Vytisknout