Ó mé hradní výšiny!

21. 6. 2011 / Michal Petřík

Od Jana Nerudy víme, že může česká pomluva a závist přivést i žebráka na mizinu. Ne že bych si tak připadal, chci jen přispět do diskuse o české politické kultuře, protože jsem opakovaně nemile překvapen tím, co si tak lidé běžně myslí o "hradních výšinách" prezidentových poradců. Nevěřil bych, kolik různých blbostí a předsudků uslyším. To, co dále o sobě napíšu, se také samozřejmě vztahuje i na mé bývalé kolegy, alespoň v té míře, že to určitě není tak, že zatímco jsem já dřel v potu tváře, oni si užívali svých hradních výšin.

Předně, o místo "poradce prezidenta republiky" jsem se nijak neucházel, nehlásil, netřásl. Od roku 2000 jsem posílal své občasné analýzy na Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) a v roce 2004 jsem svou práci nabídl prezidentově kanceláři. V říjnu 2004 mi pak prezident Klaus nabídl prostřednictvím vedoucího své kanceláře místo jednoho ze svých poradců (nečekal jsem to) a já to pak přijal a po dobu příštích více než 6 let to bylo mým zaměstnáním. Politikou se už dnes neživím a odhaduju, že to tak už zůstane.

Někteří mi předhazují, že jsem se za těch 6 let ve svých hradních výšinách pěkně publikačně napakoval. Ano, za tu dobu mi vyšla víc než stovka různých textů (analýz, úvah a komentářů, nejčastěji k Evropské unii), většinou v nějakém tištěném médiu. Nestydím se za ně. CEP mi poté z publikovaných i nepublikovaných textů k EU vydal brožuru "Evropa ve slepé uličce -- Lisabonská smlouva a politická unifikace." Jenomže já společenský vědec (akademický pracovník) nejsem a ty články jako své publikační výdobytky opravdu nikde vykazovat nepotřebuju. Takže mi to k ničemu zas až tak dobré nebylo.

Do práce v KPR jsem jezdil tramvají a metrem, a protože jsem v Praze auto až dosud nepotřeboval, auto ani nemám.

Ano, "hradní komnaty" jsou hezké, ale ke své práci jsem se přímo v nich vyskytovat nepotřeboval. Mimochodem, ani ti, kteří na rozdíl ode mě pracovali stále přímo na Hradě, samozřejmě nepobývali v jeho reprezentačních prostorách, protože ty jsou s výjimkou mediálně známých akcí (jmenování a podobně) nebo dnů otevřených dveří neustále uzavřené a prázdné.

Různé recepce a podobně: za celou tu dobu 6 let jsem na takových akcích byl přibližně desetkrát. Součástí mé práce to nebylo.

Stáže na Harvardu (a podobných školách), lidová tvořivost zde bývá bohatá: nic takového se samozřejmě nekonalo, KPR mi žádný zahraniční studijní pobyt žádným způsobem neplatila ani nezprostředkovávala.

Zahraniční služební cesty: za těch 6 let jsem byl součástí doprovodu prezidenta na několika cestách, daly by se celkem spočítat na prstech obou rukou.

Mé "platové výšiny:" zde musím zklamat hned dvě skupiny lidí: jednak ty, kteří se těší, že prezidentovi spolupracovníci jsou jacísi tuctoví šedí úředníci a břídilové neschopní si normálně vydělat: zas tak nízký plat jsem opravdu neměl. Musím ale zároveň zklamat i ty, kteří se těší na vyžírku, který si ve svých hradních výšinách užívá možná nějaké stotisícové nebo aspoň známé poslanecké platy: toto opravdu NE!

A na závěr, aby to nebylo zas tak sucharské: kvadraturu kruhu se mi nikdy vyřešit nepodařilo. A za to, že pocházím z opice, se nestydím.

PS:

Tento text jsem nabídl Britským listům nikoliv proto, že bych snad souhlasil s vyzněním většiny článků, které publikují, ale proto, že edičně neupravují autorův titulek ani obsah textu.

Vytisknout