Jak prosté: Vláda by argumentovala mzdovými náklady

22. 6. 2011 / Karel Dolejší

Bývaly doby, kdy byl Západ koloniálním centrem světového systému. A pak ještě bývaly doby, kdy byl technologickým centrem světového systému. Obojí je pryč: Dnes nemá Západ ani ohromující a nesrovnatelnou vojenskou sílu, ani nepřekonatelný organizační a technologický náskok před zbytkem světa. Pod to, čemu se říkávalo vedoucí průmyslové odvětví, lze dnes jen s rozpaky něco konkrétního přiřadit; mohly by tam patřit snad informační technologie nebo obnovitelné zdroje energie. Ani na jednom poli však už Západ nemá monopol. Nemá ani náhodou někdejší masivní náskok v průmyslové infrastruktuře. A nemá - dávno nemá - ani monopol na kvalifikovanou pracovní sílu.

Jinak vypadala situace, když industrializovaných zemí bylo pouze několik - a všechny dodávaly za příznivé ceny zboží do vyspělých i zaostalých zemí (těch druhých byla naprostá většina a konkurovaly si navzájem tvrdě na trhu surovin). A jinak vypadá situace dnes, když lze postavit průmyslový provoz a najmout dělníky prakticky kdekoliv. Rozhodujícím faktorem se opět stává cenová konkurence a s ní zprostředkovaně cena pracovní síly (která za jinak stejných podmínek umožňuje na některých místech vyrábět podstatně levněji než jinde).

A zde je možno opět se vrátit k likvidaci finálních výrob v ČR: Předně k tomu vytvořila výborné výchozí podmínky zpackaná privatizace, která místo domácích vlastníků vytvořila spekulanty kožených tváří vystřídané zahraničními "zachránci"; ale dokonce i bez toho by dnes docházelo k tomu, že v podmínkách zostřující se cenové konkurence výroba odchází do zemí s levnější pracovní silou.

A tak by dotázaný Kalousek jednoduše obvinil ze zániku pracovních míst "nehorázné" požadavky odborů ohledně sociálního zabezpečení; možná by ještě poukázal i na to, že kupříkladu v Číně nemusejí připravovat reformu důchodového systému, protože tam nic takového jako důchodový systém ani nemají.

Argumentace konkurenceschopností je zajisté politiky často účelově zneužívána; to ovšem neznamená, že nemá žádný racionální základ. Vyrábíme-li dnes pro globální trh vesměs víceméně stejné zboží jako Čína, avšak dráž (podobně ve vztahu k Polsku, ještě výrazněji k Indii atd.), znamená to nižší zisky a slabší růst českých firem, takže podle "svatého" kapitalistického pravidla Kdo neroste, zaniká jsou západní systémy jako ten český (zatížené náklady na sociální stát) za předpokladu další existence deregulovaného globálního trhu odsouzeny k postupnému hospodářskému propadu - a to ať už se v politice bude dít, co chce.

To je také zároveň velké tajemství sociální demokracie: Ani ona by, pokud bude u moci a podmínky budou v ostatních ohledech nezměněny, nemohla dělat nic jiného než jít na ruku globálním trhům, zejména finančním; a dříve či později by početní nezaměstnaní ještě rádi přistoupili na čínské mzdy, než aby byli dál živi z žebračenek a almužen.

Kalouskova vláda provádí zajisté mnoho neospravedlnitelných machinací s veřejným sektorem, často zjevně s cílem tento sektor definitivně rozkrást do soukromých kapes. To je pravda. Na druhé straně však předpoklad, že nebýt této vlády, mohl by veřejný sektor zůstat tak jak je, je založen na zamlčeném předpokladu, že nejsme vystaveni ostré cenové konkurenci rozvíjejících se ekonomik. A tento předpoklad je prostě neudržitelný...

Vytisknout