Stávka a nejen ta, v zrcadle otázek a odpovědí

21. 6. 2011 / Jiří Baťa

Pozoruhodný názor a pohled na stávku. Ovšem ne zas tak překvapující když víme, že M. Kalousek je stejného názoru, jako premiér či prezident, tj., že stávka byla politická. V takovém případě nemohou být jeho názory či stanoviska jiné. Nicméně konstatování, že stávka obtěžovala občany, kteří s tím nemají nic společného, je nepatřičné, V. Klaus by řekl falešné. Jak dalece se to týkalo či netýkalo občanů, vystihuje graf, vypracovaný agenturou STEM, doprovázený článkem Odbory stávku zvládly, s vládou to ale nehne.

Jak odbory M.Kalousek a celá vláda bere vážně, nejlépe dokazuje způsob předání rozhodnutí soudu o předběžném opatření konání stávky. Ten příměr legrace od. O. Dandy není v tom, že si někdo dělá legraci ve smyslu humoru k zasmání, ale legraci ve smyslu, že to nemyslí vážně. Což je především to, že jednání, při kterém je sice vláda ochota jednat, ale s vědomím, že ze svých úmyslů a záměrů nehodlá ustoupit. To je záměr sice těžko prokazatelný, nicméně ve výsledcích zcela či jednoznačně patrný. Pan Kalousek ovšem toto za legraci nepovažuje naopak, myslí to, jak se říká, smrtelně vážně. Včetně toho jejich předem stanoveného úmyslu, tj. neustoupit. Že si umí dělat legraci sám ze sebe jsem sice dosud nikde nezaznamenal, nicméně legrace v jeho podání, jak ji prezentuje on či vláda vůči odborům, je až příliš cynická.

Vyvracet něco tisíckrát ještě neznamená, že je tomu nutné věřit. Zvláště, tvrdí-li to Kalousek, nebo Drábek. Škoda, že M. Kalousek, s ohledem na odvolání se na celý svět u citované věty o individuálnostech neuvedl autora. Nebudu daleko pravdy, že autorem je sám ekonomický mág Kalousek, odvolání se na svět je pak krycím manévrem pro snažší oblbnutí oslovených. I ta kompenzace zavání neférovostí. Jednak proto, že není specifikovaná (sociální případ je široký pojem), ale především není ničím garantována. V případě, kdy dojde na lámání chleba, bude mít vláda (bude-li Nečasova vláda ještě u kormidla) tisíce důvodů, jak kompenzaci nevyplácet, v lepším případě ji patřičně krátit.

Pozoruhodná je také odpověď M.Kalouska v případě zvýšení DPH a jejího dopadu na střední třídu, pokud zavedou druhý pilíř důchodového systému.

Odpověď typicky kalouskovská, přesně v intencích, jak často sám říká, že když se jednomu přidá, druhému se musí zákonitě ubrat. Nabízí se tedy otázka, k čemu to všechno je. Na jedné straně se sice vydá více, ale na druhé straně se zase více ubere. Nebylo by rozumnější nekompenzovat a to případně kompenzované přímo zabudovat do systému? Je přece jedno, jestliže mám zaplatit např. o 20 korun víc, a na druhé straně je mi to vykompenzováním v rámci čehosi zase vráceno! Jen s tím rozdílem, že je s tím větší práce, více papírování, více byrokracie a tedy, že to taky něco (zbytečně) stojí. Ale především, což je zřejmě smyslem kompenzací, ty kompenzace nejsou ničím garantovány, jsou jen slibovány. A věřit této vládě, že své slovo dodrží, je přímo naivní.

Pojem nejrovnostářštější je nejen jazykolam, ale nadsázka nejvyššího kalibru zvážíme-li další konstatování, že se jedná o rovnostářský poměr mezi nejchudšími a nejbohatšími. Nejlépe to vystihují fakta o průměrné měsíční mzdě v ČR, která činí něco kolem 24 tisíc korun. Je neoddiskutovatelné, že na tento plat nedosáhne více jak polovina (až 70 %) zaměstnaných v ČR což znamená, že se v této kategorii nenachází. Vezmeme-li v úvahu platy zaměstnanců v jistém pracovním segmentu (jako např. v bankovnictví, pojišťovnictví atd.), k tomu připočítáme řadu platů a příjmů několika desítek tisíc manažerů, ředitelů, členů dozorčích a správních rad, ministerských úředníků, pracovníků státní a veřejné správy, justice, armády, bezpečnostních složek, stovek významných podnikatelů, generálních ředitelů státních podniků a jejich managementu, kmotrů, poslanců, ministrů, mimo jiné i jejich stotisícové (ale i milionové) odměny a řadu dalších funkcí a činností, placených státem nebo jinak, je paradoxní, ne-li drzost tvrdit, že jsme státem nejrovnostářštějším. Vždyť jen plat např. generálního ředitele ČD nebo ČEZ 500 tisíc měsíčně (plus prémie a odměny), je někdy až stonásobkem měsíčního platu zaměstnance např. v obchodě, službách či malé firmě. Ale ani desetinásobek většího platu nedává oprávněnost ke konstatování nějakého rovnostářství. Jak uvedeno výše, na průměrný měsíční plat 24 tisíc korun nedosáhne cca 70 % zaměstnanců. To hovoří zcela jasně, jaká je ze strany vlády "termínu solidarita" věnována pozornost a jak jsme "nadmíru rovnostářští". Ta Kalouskova doložitelnost čísel je stejně relevantní, jako všechna jeho ostatní tvrzení, které vycházejí z jeho propočtů. Samé bla, bla, bla.

I v tomto případě ministr Kalousek perlí jak pravé šampaňské. Chce tím pan Kalousek naznačit, že takový např. pan Roman (ČEZ), pan Žalud (ČD) a další, si celý život platí (podle M.K. ne málo) a nakonec by neměl nic brát? Nebo prezident V. Klaus, pan Rychetský, pan Stráský a řada jiných, nevím zda jak nazvat, mají-li tolik peněz, z nichž hodně platí aby nakonec nic nebrali? Na druhé straně kolik asi může platit člověk s příjmem cca řekněme 15 tisíc, aby v důchodu slušně žil? V čem vidí pan Kalousek zásluhovost např. u exministra pánů Řebíčka, exministra Nováka, expremiéra Topolánka, ale i výše jmenovaných pánů Žaluda, Romana, Fejta a celou řadu dalších, tak nestydatě nedoceněných (potažmo přeceněných)?

Bylo by možné psát o dalších pozoruhodných názorech ministra Kalouska, ale mám za to, že i těmito krátkými výňatky jsem poukázal na ty podstatné, které mohou až hnout žlučí. Chápu, že jsem nesdělil nic neznámého, není to ani poprvé, ani naposled, kdy se Kalousek a jeho vládní "socmord" parta nechává tak impozantně slyšet. Když k tomu přiřadíme i názory pana prezidenta, máme ucelený obrázek o vedoucí garnituře naší společnosti.

Na závěr si neodpustím trochu humoru (nikoliv legrace podle M. Kalouska), který má s výše uvedeným hodně společného. Jde to sice na účet V. Klause, ale ono to přijde na stejno:

Vytisknout