Obamova vláda útočí dále na Libyi, ačkoliv zjevně porušuje Ústavu Spojených států amerických

22. 6. 2011 / Daniel Veselý

Obamova vláda ale na stanovisko právních expertů namítá, že Spojené státy v libyjském konfliktu sehrávají jen podpůrnou roli; neúčastní se totiž pozemních bojů. Prezident Obama, mimochodem bývalý vysokoškolský učitel ústavního práva, minulý týden prohlásil, že se rezoluce o válečných pravomocích z roku 1973 na konflikt v Libyi nevztahuje, jelikož Spojené státy nejsou s Libyí ve "válečném stavu;" konkrétně, že se na území této země nepohybují američtí vojáci.

Avšak podle známého právního zástupce a bloggera publikujícího na webu na Salon.com Glenna Greenwalda jde o naprosto absurdní tvrzení vzhledem k tomu, že se Washington zapojil do úsilí usmrtit lídra cizí země a ničení jeho ozbrojených sil. Spojené státy mají v Libyi rozmístěné ozbrojené síly, jež se účastní vzdušné kampaně, včetně bezpilotních letounů, a uvedená rezoluce se o "pozemních jednotkách" výslovně nezmiňuje. Greenwald navíc dodává, že prezident nemůže sám zahájit válku, pokud o to nepožádá Kongres, a to představuje nejen porušení práva, ale i Ústavy Spojených států. "Pokud prezident teoreticky poruší zákon a ústavu, jde o žalovatelný trestný čin," míní Greenwald.

Co se rezoluce o válečných pravomocích z roku 1973 týče, Greenwald uvádí, že podle ní může americký prezident vést válku 60 dní v případě, je-li ohrožena národní bezpečnost Spojených států. To ale v případě Libye neplatí, ta na rozdíl od Spojených států (Reaganovo bombardování Tripolisu a Benghází v roce 1986 připravilo o život asi sto Libyjců -- pozn. aut.) nikdy jejich národní bezpečnost neohrožovala. Z toho vyplývá, že podle zmíněného zákona neměl americký prezident ani legitimní oprávnění na Libyi zaútočit, kdyby nebylo oné nešťastně formulované rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973. Ovšem když Kongres do 60 dní nedá prezidentovi souhlas k použití vojenské síly, ten pak musí ukončit vojenské akce v průběhu následujících 30 dnů. Tato 90 denní lhůta ale v neděli vypršela a Obamova vláda složit zbraně v Libyi jednoduše nehodlá, i když jde podle právní expertízy o porušení Ústavy Spojených států.

Obamova administrativa také na domácí půdě čelí opozici v Kongresu proti pokračujícímu útoku na Libyi jak ze strany Demokratů, tak Republikánů, včetně Dennise Kuciniche a Rona Paula, kteří na ni podali žalobu právě kvůli nelegální válce s Libyí. Tito politici požadují objasnění právního základu války proti Libyi nebo zastavení finančních dotací na válku.

Spojené státy mají prezidenta, který ve volbách zvítězil díky tomu, že hodlal odvrátit marasmus neblahých osmi let vlády G.W. Bushe apokryfickou "změnou." Paradoxně ale řadu jeho cenzorských až totalitárních opatření nezrušil, ba prodloužil (neomezené věznění lidí bez řádného procesu, mučení podezřelých ve spojeneckých zemích, nezákonné odposlechy, domácí špionáž atd.) i zintenzivnil (válka proti nezávislým informačním zdrojům -- WikiLeaks, razie FBI proti protiválečným aktivistům či cílené usmrcování amerických občanů v zahraničí). Co se zahraniční politiky týče, tak se Baracku Obamovi nepodařilo ukončit okupaci Iráku, avšak úspěšně rozšířit a prohloubit boje na třech válečných frontách (Afghánistán, Pákistán, Jemen) a otevřít nové bitevní pole v Libyi. V některých ohledech signifikantně překonává současná americká vláda předešlou. Je to hořká pilulka, uvědomíme-li si, že prezident Obama měl americkou politiku očistit od extrémistických excesů vlády G. W. Bushe.

Vytisknout