Medvědí služba odborům

22. 6. 2011 / Pavel Urban

Kdybych byl na místě onoho řidiče, odpověděl bych asi takto : někdo se rozhodl stávkovat, já ne, protože se stávkou nesouhlasím. Ale kdo jste, pane, Vy, že mi tykáte ? Kdo Vám dal právo myslet a rozhodovat za mě ? Pokud bych na tuto otázku nedostal uspokojivou odpověď (a já si nedokážu představit, jakou), pak bych přidal komentář, který by také nemusel být publikovatelný.

Kdybych byl na místě onoho řidiče, třeba bych původně dost váhal, než bych nastoupil do práce. Po takovémto útoku -- a on to útok byl -- bych se ale za toto rozhodnutí postavil na sto procent. Pak už nejde o vlastní názor, ale o právo jej vůbec mít a podle něho jednat. A tento posun by se patrně odrazil i na mém rozhodování v budoucnu. Obávám se, že Petr Kužvart prokázal své věci službu vpravdě medvědí.

Možná, že televize sestříhaly natočený materiál o stávce podle poněkud subjektivních kritérií. Ale aspoň označovaly zúčastněné neutrálními termíny : stávkující, demonstrující, odboráři... Naproti tomu podle Petra Kužvarta stávkoval "lid" (pokud dobře rozumím kontextu), zatímco proti stávce demonstrovala "individua". Individua, jejichž názory jsou zblblé, nesmyslné... v každém případě je není nutné brát vážně. Individua, která mohou veřejně projevit svůj názor, ale na rozdíl od lidu k tomu nemohou využívat/zneužívat pracovní prostředky.

Pojem "lid" je problematický už proto, že v sobě skrývá prvek výběrovosti. Ty jsi příslušníkem lidu, ty taky, ty taky ... a ty ne. Ty jsi individuum, které nepochopilo dějinný pohyb a nemůže být tudíž suverénem v rozhodování. Individuum, které nechceme věšet. Ovšem, kdyby se později ukázalo, že není jiné cesty, jak zabránit individuím v ovládnutí vozoven a dalších pracovních prostředků...

České odbory rozehrály vysokou a riskantní hru. Jejich pozice přitom vůbec není jednoduchá. Dobrá, podařilo se jim na celý den vyřadit z provozu železnici a velkou část veřejné osobní dopravy. Zbytek země se s tím ovšem vyrovnal bez větších problémů. Stávkokazi byli vlastně zbyteční. Navíc stávkovali pouze zaměstnanci státního a veřejného sektoru. To není dobrá zpráva.

Lze říci, že odbory stávku neprohrály. Pokud ji ale Petr Kužvart považuje za "jednoznačný odborářský úspěch", pak to nesvědčí o jeho smyslu pro realitu.

Pokud odbory přejdou k razantnějším akcím (blokády, okupační stávky), pak vláda získá na svou stranu početnou skupinu lidí, kteří se staví rezervovaně jak k vládním reformám, tak i ke stávce. S  podporou těchto lidí by vláda mohla potlačit stávky i za cenu jistého násilí. A mohla by jít i dál. Už teď se objevují myšlenky "odstranit problém" privatizací stávkujících podniků.

"Individua" demonstrující proti stávce asi mezi tyto nevyhraněné patřit nebudou. Jsou-li ale jejich argumenty bez jakékoli diskuse smeteny ze stolu jako produkt manipulace, pak je za zmanipulovaného hlupáka nepřímo označen každý, kdo těmto argumentům přikládá jistou váhu. A to už o mnoha nevyhraněných platit bude. Odcizovat si je tímto způsobem bych za dané situace pokládal za velmi nemoudré. Mám dojem, že odborářští vůdci se tomu snaží vyhnout. Je-li tomu tak, pak jim Petr Kužvart moc nepomáhá. Na rozdíl od těch, kteří svůj nesouhlas s nesouhlasem podložili argumenty.

Vytisknout