Několik závěrů, které bylo možno předjímat už před stávkou

Copak nám chybí přiměřený odstup od toho stávajícího marasmu?

20. 6. 2011 / Miloš Dokulil

1. Nikdy nezapomínejme, že v dostizích politiky nefandíme týmž koňům!

Každý pochopitelně usuzuje podle svých osobních představ a tomu odpovídajících potřeb. Ty bývají nemálo "předvařené" (i když ne zrovna tak, jako třeba těstoviny). Skoro všechny předpoklady k našim příštím postojům nám postupně nahrály do našeho podvědomí naše životní zkušenosti, z nemalé části tvarované také od samého začátku života výchovou, vzděláním, postavením rodičů ve společnosti a -- podle specifických okolností (něco hned a něco později) -- dalšími faktory, včetně kvality bydlení, dostupností služeb nebo uspokojením z vlastního pracovního nasazení, stabilitou partnerských (manželských) vztahů, úspěšností vlastních dětí ve škole apod. Ne na posledním místě svou nemalou roli hrají také média, televizí počínaje a různými blogy třeba nikoli konče. Skalního stoupence ODS nikdo nepřesvědčí o tom, že snad mohl premiér Nečas udělat k odvrácení stávky víc. (Vstřícnost má přece své meze, ne?) Levicově zaměřený občan si je nutně jist tím, že ta čtvrteční stávka byla nutností a že byla úspěšná. (Copak naše stávající vláda neprokázala dostatečně svou neschopnost řešit problémy tak, aby na to nedoplácely nejširší vrstvy obyvatel?) Přitom existuje ještě třetí, byť formálně neorganizovaný "tábor", těch, kteří vědí, že jedni jsou za 18, a druzí za 20 bez 2. Zároveň nelze ignorovat, že zatím nikdo nepředložil souvislou koncepci všestranné reformy tak, aby bylo konečně možné zpracovat nějaký ucelený program, na němž by se nakonec mohla shodnout "většina". --- Mnohé příspěvky na téma čtvrteční stávky (nejen v Britských listech) také pro tu celkovou neujasněnost prostředků a cílů reforem jsou spíš jen vyjádřením nějaké nálady, než aby byly rozborem té -- navenek možná delikátní -- situace.

2. Znovu si připomeňme (bez brýlí), co a jak se v ten stávkový den přihodilo

Centrum stávky bylo samozřejmě v Praze. Pražský stávkový průvod přitom ale již cestou ztrácel vůli dojít až k původně ohlašovanému cíli --- na Hrad, kde kvůli tomu prezident Klaus s předstihem dokonce odvolal dvě akce připravované jako součást oslavy svých vlastních zakulacených 70. narozenin. V tomto bodu tedy stačila -- byť původně takto jen virtuálně nezamýšlená -- hrozba, že "my nespokojenci na Hrad přijdeme", a ani jsme se pak do kopce plahočit nemuseli. Prezident Klaus vyšel stávkujícím odborům vstříc, s předstihem, stačilo jen naznačit... Jenže, všichni my případní sympatizanti se stávkou, přiznejme si, že jsme ještě den před vlastní stávkou počítali s tím, co všechno kde v Praze těmi demonstrujícími účastníky ve čtvrtek zablokujeme nebo omezíme --- a ve čtvrtek, spočítal nás vůbec někdo? Že nás nebyly desetitisíce? Jak málo "masový" ten pražský protestní průvod byl? Neslyšel jsem nikoho odhadovat ten počet demonstrujících. Vzpomněl si přitom někdo v ten čtvrtek na to předešlé protestní odborářské shromáždění, jehož účastníků mohlo být údajně až 40.000? (Nemálo kritizovaný ministr Kalousek si dokonce dovolil riskantní kousek. Když průvod stávkujících dospěl před Ministerstvo financí, ministr vyšel z budovy stávkujícím vstříc, aby si s nimi vyměnil pár vět. Asi se nemusel moc bát, že ho svým počtem průvod umačká.)

V Brně jako druhém největším městě ČR byl od samého rána klid jako bývá ráno po Hodu božím vánočním. Jako kdyby lidé vyspávali po rušné noci. Ulice byly vylidněné. Dokonce ani před brněnským hlavním nádražím, kde se měli brněnští odboráři masověji sejít, se nic hrozivě protestujícího nekonalo. Jako kdyby tam pouze stála nějaká menší parta lidí, shromažďující se před hromadným odjezdem někam za město do přírody. Jenže v ten den vlaky ani v Brně nejezdily! Kdyby mělo Brno své metro, tak to by naopak zřejmě ve čtvrtek vyjelo (na rozdíl od Prahy). Protože -- jsou-li ještě nějaké další "karty ve hře" -- rozdíly v dopravní obslužnosti, aspoň v městské hromadné dopravě, byly mezi těmito dvěma městy patrné. (Odkud také zřejmě zafoukal vítr? Pražský primátor je z ODS, brněnský z ČSSD.)

Negativní důsledky čtvrteční stávky dopadly zcela nevybíravě především na ty, kteří náhodou cestovali někam přes Česko napříč, ať letecky nebo vlakem. Neměli nárok. Pak ovšem další "čára přes rozpočet" postihla tvrdě všechny ty, kdož dojíždějí denně za prací vlakem. V běžném rozpočtu to postihlo i provozovatele, České dráhy (zůstane tento nekrytý účet jen na těch 70 či 80 milionech korun?). --- Měla ta stávka přímo na železnici také nějaký prokazatelný pozitivní ohlas? Ví to někdo?

3. A co ta naše vláda, vůči níž byla ta stávka namířena?

Členové vlády si ve čtvrtek "vládli" jako jiný běžný den. Jen se někteří před televizí mohli navíc pochlubit, že třeba absolvovali cestu do úřadu na kole, anebo dokonce (i když jenom částečně) pěšky. Nemuselo být okamžitě vidět, že ta naše vláda není v současnosti žádný monolit. Že možná nemá "vystaráno" ani se svými reformami, jež připravuje. Že nelze vyloučit do dvou týdnů vládní krizi. A že na propuknutí té krize již nedočkavě čeká ČSSD, která je teď podle všech průzkumů vnímána jako relativně suverénní vítěz příštích voleb, schopný postavit i menšinovou vládu, která by mohla dostat parlamentní důvěru. --- Nemálo pikantní na této situaci ovšem je, že VV se teď cítí ošizené svým aktuálně oslabeným "silovým" postavením v Nečasově vládě, a chtějí tuto situaci mít pozitivně vyřešenou do konce června. Pokud by VV z vlády před 1. červencem vystoupily, je otázka, zda by ještě v parlamentě tu vládu nadále -- aspoň podmíněně -- podpořily. (Za některé požadavky čtvrtečních stávkujících předseda VV Radek John se -- proti "vládě"? -- také staví!) A přitom, kdyby přece jen mělo k novým a předčasným volbám dojít, pak z těch voleb by se VV zřejmě do parlamentu vůbec asi nedostaly! (Asi se v uvedeném kontextu moc nehodí poukazovat na to, že stranu Věci veřejné její partneři v koaliční vládě nevnímají jako "klasický typ" politické strany, navíc teď v korupčnosti pošramocenou mediálně možná víc než její partneři. Přitom bývalý ministr za ODS Pavel Drobil zůstává poslancem za tuto stranu a jako kdyby jeho pravděpodobně nemálo problematické jednání na ministerstvu už bylo "pod kobercem". Nemalý tlak vyvinula také levice k tomu, aby musel podat demisi další ministr ODS, Alexandr Vondra.)

4. Jaké jsou vyhlídky na obou stranách vytyčené "barikády"?

Vláda dala jak "před čtvrtkem", tak "po čtvrtku" zcela jasně najevo, že vyhlášené a již chystané reformy hodlá v již uvažované podobě prosadit. A to i bez ohledu na projevený odpor odborů (nejen těch dopravních!). Poslední jednání tripartity "před čtvrtkem" vedlo jen ke kosmetickým úpravám. Příští týden (hned v pondělí, 20. 6.) má proběhnout další jednání, na němž zástupci odborů chtějí být razantnější v požadavcích vůči vládě. S přihlédnutím ke všemu, co zatím bylo z obou stran řečeno (či proklamováno), nelze vůbec vyloučit, že k nějakému výraznějšímu posunu okamžitě nedojde. --- Měli bychom ovšem také vědět, co asi se honí hlavou těm, kteří spolu budou jednat. Nečasova vláda si vzala "za své" konečně ohlášené reformy také prosadit. Různí představitelé odborů dali opakovaně najevo, že samotné principy těch reforem (až po jednotlivá detailní opatření) postihnou především všechny ty lidi mezi námi, kteří mají hloub do kapsy.

Vláda ovšem nemálo zdůrazňuje naprostou nezbytnost zvláště reformy penzijní a zdravotnické, proklamujíc také "boj s korupcí" jako jednu ze svých nepřehlédnutelných priorit. Opozice, včetně odborů, se především obrací na své možné voliče, zdůrazňujíc, že -- jakmile se dostane k moci -- všechny ty "nespravedlivé reformy" zase zruší. Nelze vyloučit, že těch "nespokojených" občanů by mohlo být nakonec před urnami víc také proto, že již nyní patrné zhoršení některých parametrů životní úrovně skutečně nastalo (aniž případné "kompenzace" s tím drží krok!).

Průběh samotné čtvrteční protestní stávky žádným pozitivním "trumfem" pro další jednání mezi vládou a odbory (či v rámci tripartity) nebyl. (Uvažovat o tom, že to někdo ve čtvrtek "vyhrál", znamená pouze odvádění pozornosti od skutečných problémů naší společnosti.)

5. Takže si nemusíme moc opakovat, že ta stávka byla především "politickou"!

Samozřejmě že se z řad odborářů nejednou také už ozvaly hlasy, že tzv. "benefity" (třeba známé a populární stravenky, anebo režijní lístky v dopravě) je třeba v systému "sociální péče" ponechat. Zároveň -- byť z jiného pohledu -- také naopak jisté nikoli zrovna horentní platby u lékaře nebo za recept jsou až příliš okatě vidět jako možná diskutabilní nárok vůči pojištěncům, kteří byli po dlouhá desetiletí zvyklí na zcela odlišný přístup. Takhle prezentována by mohla motivace čtvrteční stávky opravdu vypadat jen jako stávka "za materiální požadavky". Jenže (i kdyby tu žádné odbory nebyly) -- po vystřízlivění z výchozí chorobné nadvýroby politických stran po roce 1989 -- nejméně půl druhé desítky let jako kdyby byly síly tzv. "pravice" a "levice" vzájemně skoro vyrovnané, takže do praxe vešel v poslední době docela populární boj o možné (a takto pak nemálo známé) "přeběhlíky". Opakovaně také vznikají různé iluze o možné spásonosné roli vždy nějaké "třetí síly" mezi současnými matadory politické scény (jimiž jsou ODS a ČSSD). Tím "Godotem" (tedy setrvale očekávaným "hostem" na scéně) měla být nedávno "Čtyřkoalice" a teď, poměrně čerstvě jím jsou TOP-09 a VV (i když každá z obou těchto stran se zcela odlišným potenciálem). Přitom způsob, jakým se realizuje vládní politika v poslední době, jako kdyby se promítal snad ještě negativněji do rozpočtů občanů, než to bylo kdykoli dříve; protože teď navíc se to inzeruje jako součást komplexu nutných reforem, které -- "poněkud", byť z nutnosti -- dopadnou na každého z nás.

Bez ohledu na pragmatické odkazy na ty či ony nežádoucí "dopady" na sociální statut rodin s dětmi, penzistů, lidí s omezenou pracovní schopností či lidí totálně handicapovaných, o lidech bez práce nemluvě, ta či ona chystaná či již uskutečňovaná opatření vlády jakýmsi zvláštním umanutím osudu dopadnou jaksi na všechny. Teď jsme se např. vůbec nezmínili o jednom zcela zásadním projektu, který má být ozdobou reformního úsilí vlády, totiž unifikace daňového systému. Takže nelze vyloučit, že ať už se občan(ka) podívá na cokoliv z těch připravovaných a dalekosáhlých opatření, může jim případně vzdorovat jen v politických dimenzích. Je přirozené, že po boku odborů v protestech proti vládě jsme našli i ČSSD (ne-li také jisté přitakání ze strany VV!).

6. Jde tu o spor pravicové vlády s levicovými odbory?

Každá vláda snad chce být "vládou všech". Málokdy se to (aspoň na čas) daří. "Moc" chutná moc; takže poměrně brzy a snadno zvolení představitelé myslí pak nemálo (především?) na své vlastní povznesení víc než na zájmy "celku". Vznikají také rozmanité mýty o tom, co a proč se činí. Jak to, že např. se -- dokonce také z vládního dopuštění -- rozmohl hazard (spolu s pohotovými zastavárnami hned v sousedství) takovou měrou, že v tomto směru nemáme zřejmě ve světě konkurenci? (Jen pomalu a jen něco bude zachraňovat zákonodárství s tím tradičním křížkem "po funusu"; ať už jde o zdanění této neblahé činnosti, anebo o nemálo nákladné a málo nadějné pokusy o léčbu těch, kteří gamblerství propadnou. Na to pak přispíváme zase "my, všichni daňoví poplatníci".) --- Nejednou se přitom manipuluje s veřejným míněním různými řečmi o "příspěvcích", kterými to či ono "podnikání" dává nějaké peníze obcím na jejich činnost. Že se ve světě rozmohlo sázení prostřednictvím internetu, vede navíc k tomu, že nemalé sumy peněz plynou z této zlověstné "zábavy" přímo do zahraničí (a stěží se najde způsob, jak tomu zabránit). Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění!

Stěží se také přehlédne, že se opakovaně hovoří o tom, kolik jen peněz nám chybí třeba ve zdravotnictví. Když nám letos v předjaří stávkovali lékaři, upozorňovali na některé nemálo křiklavé případy předražování zdravotnické techniky nebo úplatky v distribuci či předpisování léčiv. Není v těchto směrech stále až příliš ticho po pěšině? --- K tomu nezbytná poznámka, po nedělních Otázkách V. Moravce: Za Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče v tom pořadu také uváděla Dagmar Žitníková, že korupcí ze zdravotnictví uniká 27,6 miliard korun. Je to málem celá jedna desetina sumy, která se teď v uvedeném sektoru každoročně vynakládá. Podle ministra Hegera zdravotnictví teď chybí pořád 10 miliard. Asi jako občané musíme přibrzdit jakékoli uvažování o zřejmě nemálo neschůdnější cestě, s účinnými opatřeními proti korupci. Nebo neměli stávkující lékaři v letošním předjaří a D. Žitníková zrovna nyní pravdu?)

Hned jeden den po čtvrteční stávce bylo možné se dovědět ze zpráv, že snad na pokyn ze Státního zastupitelství byl odložen případ bývalého ministra Drobila, který si měl údajně "nadrobit" návrhem na tunýlek kolem nějakých finančních prostředků, které prý měly spadnout do kasy ODS. (Zatím zůstal jako postižený jen Libor Michálek, který případ nakonec ohlásil.) Samozřejmě že vláda nesmí ovlivňovat soudy a prokuraturu. Jenže co si má občan myslet o té vzájemné "nezávislosti", když se tak okatě zametá něco, o čem předtím věděly i ty příslovečné lišky dávající v pohádkách na samotách "dobrou noc"? Kdo tu "dohlédá" na co a v čí prospěch?...

Nejde tu automaticky a okamžitě o neřešenou -- nebo špatně řešenou -- politiku "pravicové" vlády ve střetu s "levicovými" odbory. Na pořadu dne jsou celospolečenské problémy s celospolečenskými dopady na všechny občany. Viz i ZDE ZDE Také proto si ta stávka zasloužila pozornost i mezi neodboráři. Svým průběhem ovšem moc slavná nebyla. Na to by musela mít onačejší a nemálo víc mobilizující program, než jaký měla (nehledě už na to jak celostátně na různých místech probíhala!). Přitom sama "ulice" nic nevyřeší, protože automaticky nic konkrétně a funkčně "neartikuluje"! Až na tu -- kéž by adresnou -- symboliku nespokojenosti, která tentokrát moc důrazná určitě nebyla! ZDE

Organizovaná síla totiž musí mít zcela jasný, nepochybný a mobilizující program a musí zároveň působit důvěryhodně také svým celkovým vystupováním již před samotným protestem, tak během něho. (Měli být dopraváci skutečně tak razantně nasazeni do stávky, která chtěla také působit jako mluvčí za celospolečenské zájmy?)

7. Opravdu je možné občana utáhnout kamkoliv na vařené nudli?

Některá prohlášení z vládních míst vypadají navenek tak, jako kdyby všechno stálo a padalo s penzijní reformou, na kterou dnes snad ani nejsou prostředky, pokud se neučiní "rázné kroky". Kvůli tomu musí se údajně sjednotit také daně. ZDE jsem upozorňoval na to, že tento princip zdanění má v Evropské unii pouze Dánsko. --- Z vládních míst až příliš často je slyšet jen slova o "škrtech". Vůbec není slyšet nic o cestách k dalšímu oživení malého a středního podnikání.

S. A. Hošek si dal tu práci a uvedl , že mezi lety 1948 až 1988 došlo k nějakým novelizacím v penzijním pojištění celkem 5-krát, zatímco pak za dvacetiletí do konce roku 2010 těch různých úprav, doplňků a změn bylo celkem víc jak 15-krát tolik, tedy 79. Autor nechce za toto závratné číslo ručit; ta osmdesátka různých novelizací svědčí ovšem přinejmenším o zcela nekoncepčním a naprosto nezodpovědném přístupu k penzijní problematice všech vlád a parlamentů, které se touto závažnou tématikou zabývaly. (Je teď zbytečné hořekovat nad tím, že penzijní fond státu byl zprvu aktivní a že šly nejednou desítky miliard z tohoto fondu na zcela jiné účely, než by odpovídalo jeho poslání. Nelze teď rozvádět zcela problematický projekt tzv. "tří pilířů" penzijní reformy. Viz i ZDE) --- (Pokud jde o finanční zajištění zdravotnictví, vypadá to možná také na ten legendární gordický uzel. Ten nelze rozetnout nějakým licitováním, do jaké výše si léky bude muset hradit pacient, když zvláště dražší léky potřebují až penzisté nebo třeba lidé nesoběstační. Viz i 6. bod tohoto příspěvku.)

Zatím veřejnost neví, do jaké míry mají odbory rozpracovánu koncepci svých protinávrhů. Zda a jak je již konkrétně podchyceno, kde utíkaly (nebo ještě pořád utíkají) miliardy. Aby jednání tripartity nezůstávalo trčet jen třeba u těch "benefitů" nebo "nadstandardů" (které jsou navíc také případnými zárukami určitého adresného plnění zcela na vodě). Při tom při všem po relativně symbolickém (až matném) průběhu stávky můžeme mít nemálo zdůvodněné obavy, že vláda v té příští tripartitě ani nepřipustí nějakou zásadnější diskusi o těch námětech, v nichž má sama údajně "zcela jasno" a o nichž pochybnosti nepřipouští. Jako kdyby ani nešlo o celospolečensky nezbytný konsenzus málem ve všem, co je vyhlašováno za "nutnou reformu"! Přece se nechceme dočkat dalšího velkého reformního zemětřesení o 180° po příštích volbách? --- Nelze se spoléhat na to, že VV jsou teď rukojmím nějakých stávajících předpovědí, že by se ve volbách do parlamentu nedostaly, takže teď snad nebudou riskovat pád vlády. Copak jen takto se dělá politika? Zkusme nezapomenout na to, že voliči dokázali překvapit, když si uvědomili možnost třeba kroužkování kandidátů. I když stávající česká "demokracie" skutečně umírá na úbytě pouhého mechanismu "voleb", bez přijatelné kontroly zdola. (Poslanci jsou po svém zvolení pro své voliče vesměs nedostupní. Občanské iniciativy bývají vnímány málem jako obtížný hmyz.)

Kromě "trialogu" v rámci tripartity naprosto nepochybně potřebujeme také otevřený a se vzájemným respektem věcně probíhající "dialog" mezi vládou a opozicí!

Chci doufat, že vláda nepoměřuje ohlas a věrohodnost čtvrteční stávky jen podle zmínek, že někteří "stávkující" využili ve čtvrtek příležitost a zašli si místo demonstrace raději na rybyZDE

Vytisknout