Česká politika: Věčný boj o korupci?

30. 5. 2011 / Boris Cvek

Po kolapsu socialistických kabinetů (Špidla-Gross-Paroubek) přišly kabinety pravicové (Topolánek1-Topolánek2-Fischer), v nichž měla hlavní slovo ODS, která ve své odtlusťovací a odklausovací kůře dostala poslední šanci ve volbách 2010 (z velké části zásluhou Jiřího Paroubka jako šéfa ČSSD). A tehdy jsem ODS volil. Podařilo se dokonce ODS zbavit Ivana Langera ve vedoucích funkcích! O to více jsem však dnes zklamán a rozezlen, že tuto šanci ODS nevyužila. Pravicová politika je dnes v koncích, propadla se do boje partikulárních zájmů ve všemi prostředky vedeném boji nad "bojem proti korupci" nebo mnohem výstižněji "bojem o korupci".

Možná to Miroslav Kalousek pochopil, když v dnešních Otázkách VM (viděl jsem jenom první hodinu pořadu) naznačil brzký pád vlády, ať už z důvodu situace ve Věcech veřejných nebo z důvodu tlaku odborů. Rolí pravice dnes není vládnout a dělat reformy. To snad musí pochopit každý realista. Pravice by se měla přesunout do opozice, přičemž Kalouska čeká historická role zničení ODS jako nenapravitelné strany kmotrů, která v sobě nese celé dědictví dob kožených a železných s prezidentem na Hradě a Drobilem jako stranickým ideologem. Zdá se, že s tím Kalousek již začíná, když postavil v dnešních Otázkách VM do jedné řady Vlastimila Tlustého, Mirka Topolánka a Alexandra Vondru (tedy všechna stádia vývoje ODS), a to v souvislosti s nejnovějším skandálem týkajícím se konání státního zástupce Rampuly.

Kalousek v zásadě může přesvědčit pravicové voliče, že je to on, kdo změní politiku, a to zejména díky Věcem veřejným, které ukázaly, jak hodnotní mohou nakonec být političtí dinosauři ve srovnání s nováčky půjčkové demokracie . Nyní ovšem už nesmí mířit ikonou knížete, který se snažil odklonit dopad Čunkovy aféry od druhé Topolánkovy vlády a nyní zase hájil Víta Bártu, na mladé voliče, kteří asi budou volit mnohem přirozeněji levici, nýbrž musí knížete poslat do důchodu a zaměřit se na přirozenější voliče pravice, jimž nabídne důstojnou, pokud možno nekorupční, alternativu správy země.

Pokud jde o Věci veřejné, ty se na svém sjezdu tváří, jako by se nic nestalo, jako by byly obětí nespravedlnosti novinářů a jiných politiků, oběti spiknutí, což je strategie, jež výborně vyšla Václavu Klausovi v roce 1997 a již přejala i Drobilova ODS. Je to podobné, jako by v Německu kdysi Helmut Kohl na sklonku své kariéry překryté aférou nezákonného financování CDU řekl, že mu všichni křivdí a že on se bude tvářit, jako by se nic nedělo. Leč to by CDU už dávno zanikla. Kohl místo toho přiznal své nelegální jednání s tím, že odmítl říci podrobnosti. Odstoupil a byl poslán do kouta, mimo zájem veřejnosti. A přitom je to jeden z největších německých kancléřů, sjednotitel Německa. Věci veřejné ale nepůsobí v Německu, a tak zaujaly někdejší postoj V. Klause a zdá se, že i po těch 14 letech to stále jakž takž funguje. Je teď na voličích, aby tuto stranu, stejně jako ODS, vymazali z české parlamentní mapy, až dojde ke sněmovním volbám.

Nadešel tedy přirozeně čas, aby k vládě zase nastoupila levice, nyní poprvé snad uskupení ČSSD a KSČM. Je však levice, a zejména ČSSD, poučená? Připravuje se na zodpovědné vládnutí, nebo chce po roce vládnutí skončit stejným rozkladem jako současná ODS? Je celkem zřejmé, že levice vyhraje příští volby, ale to je strašně málo. Podaří-li se Kalouskovi zadávit ODS, vrhne se jistě tvrdě proti příští levicové vládě. A to bude mela. Voliči už ostatně také, myslím, nejsou to, čím byli v roce 2002. Co udělala ČSSD za ty roky v opozici? Modernizovala se? Nebo chce jen spolknout přízeň voličů a rozložit se během příštího vládnutí v korupčních skandálech? Podívejme se na odpověď, již nabízí nová stínová vláda stínového premiéra Bohuslava Sobotky.

Ministrem pro místní rozvoj má být dlouholetý vlivný člen pražské ČSSD Hulinský, který dnes zajišťuje pražskou koalici s postbémovskou ODS. Ministrem životního prostředí má být jihočeský hejtman Zimola, který sotva může znamenat zezelenání ČSSD (byť nejsem odpůrce jaderné energie, zdá se mi logické, aby ministr životního prostředí, zejména levicový, měl k energetické lobby a vůbec k průmyslovým zájmům daleko a hájil opačné pozice). Moderní levicová strana by měla mít jasnou tendenci a ctižádost obsadit zelený prostor. Bohužel ČSSD dlouhodobě nese zátěž grégrovskou, pročezkou, průmyslově lobbystickou. Pak zde máme okoukané tváře Škromacha, Zaorálka, Mládka, Ratha, Špidly... u nichž je otázkou, co si vlastně chtějí počít s levicovou politikou v budoucnosti a dokážou-li jí dát nový náboj. Debaty např. mezi Špidlou a Kalouskem by snad mohly vrátit české politice ideový rozměr, nezdá se mi však, že by ČSSD byla na něco takového opravdu připravena.

Nyní je poslední šance, aby ČSSD přišla s opravdu moderní levicovou politikou, přitáhla mladé lidi, pokusila se vyvolat důvěru ve změnu a získat jasnou většinu (spolu s komunisty) ve Sněmovně. Další slabá levicová vláda nebo vláda, jež sama sebe zničí novým bojem o korupci (který bude muset ovšem vést každá příští vláda nebo aspoň přesvědčit veřejnost, že ho vede a chce vést), neboť její ministři budou spojeni s opoziční smlouvou a vládou expremiéra Grosse, a budou tedy zároveň lovci i lovnou zvěří v praní špinavého prádla minulosti, může znamenat zánik ČSSD jako dominantní levicové strany. ČSSD se může ukázat nereformovatelná stejně jako se to ukazuje u dnešní ODS. V budoucnosti se třeba na politické scéně objeví nový politický subjekt mnohem atraktivnější a důvěryhodnější pro levicového voliče než ČSSD, nebo mohou ČSSD vyřídit komunisté. Bohuslav Sobotka a jeho lidé by si neměli pohrávat s voliči a dráždit je tupou neschopností a pokusem o návrat ke starým grossovským způsobům. Dnes už je jiná doba. Budoucí vláda ČSSD může skončit stejným, ne-li horším fiaskem než vláda současná. Ale přesto by měla dostat šanci. Už jenom proto, abychom ji tím více mohli později vytrestat a vypráskat za její selhání a zneužití naší důvěry.

Vytisknout