Libye: Hon na Pouštní lišku
30. 5. 2011 / Josef Brož
Postavení libyjského vůdce Muammara Kaddáfího je oslabené. O víkendu přinesl arabský list al-Sharq al-Awsat informaci, že Kaddáfí jedná o svém odchodu výměnou za garance pro sebe a svou rodinu. Rebelie na východu země proti němu už trvá 100 dní.
Na čele skupiny, která má smír mezi Kaddáfího rodinou a mezinárodními vyjednavači (pravděpodobně zejména s velkým přispěním ruské diplomacie), stojí jeho syn Sajf al-Islám. Informovala o tom ruská agentura RIA s odvoláním na arabský list.
Více ZDE
Prezident Dmitrij Medveděv na setkání G8 ve francouzském Deauville zároveň odmítl myšlenku, že by Kaddáfímu poskytl azyl. O možnosti, že by se Kaddáfí uchýlil do nějaké africké země, která nepodepsala dohodu Mezinárodního trestního soudu o vydávání osob, na něž byl vyhlášen zatykač, mluví v listu al-Sharq al-Awsat zástupce libyjské Národní přechodné rady.
Více ZDE
Stav vyjednávání patrně postoupil zejména po jednání skupiny G8, kde ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov připustil, že by se mohli do věci zásadně vložit. Do té doby totiž převažovaly především silové postupy: zahájení útoků na Libyi a její posílení vrtulníky, podobně jako hrozba soudním tribunálem.
Více např. ZDE
Všechno ale zahájil již v dubnu americký senátor Lindsay Graham koncem dubna, týden před zastřelením Usámy bin Ládina, když řekl: "Musíme uříznout hadu hlavu."
Řeč nebyla o Usámovi, ale o Muammaru al-Kaddáfím. Republikánský senátor vyzval k ignorování mandátu OSN 1973 a k přímému útoku na Libyi a její hlavní město Tripolis. Koncem května to ale nebyly přímo americké zbraně, ale britské a francouzské bojové vrtulníky, které posílily dosavadní bombardování.
Více ZDE:
Hra na schovávanou
Zatím to ale vypadá spíše jako hra na schovávanou. Zpravodajské služby hlásily minulý týden, že samotný plukovník Kaddáfí už nevyužívá k úkrytu svůj pověstný beduínský stan, ale nemocnice, na které letadla z principu necílí. "Kaddáfí se zjevně přesunuje z jedné nemocnice do další, v každé stráví jednu noc. Pochopili jsme, že vysocí představitelé režimu nesmí používat mobilní telefony. Bojí se, že jsou odposlouchávány a to má také dopad na jejich schopnost komunikovat," cituje deník The Guardian britský diplomatický zdroj.
Více ZDE
Libyjská armáda, a zvláště tzv. pretoriánská garda, disponuje ale také raketami, tanky, loděmi, letadly a stále odhodlanými bojovníky. Kaddáfího armáda sice není právě nejmodernější, ale za ta léta toho Kaddáfí nakoupil nejenom z Ruska, ale i Západu -- Itálie, Francie včetně Spojených států -- dosti.
Naučil se ale i to podstatné: politickému pragmatismu. Ví to i senátor Graham, který se u Kaddáfího pokoušel před několika lety zbraně prodat, podle depeše, kterou zveřejnili WikiLeaks. Ví o tom i dva kandidáti na americké prezidenty: Joe Libermann a John McCain, kteří pod buduínským stanem s Kaddáfím vyjednávali před dvěma lety.
Více ZDE
Liška v čase arabského jara
Postavení Kaddáfího, který vládne Libyi od roku 1969, kdy se chopil vojenským převratem moci, není totiž srovnatelné s jinými diktátory. Libye prostě není ani Tunisko, ani Egypt, jak to vypadá při povrchním pohledu. Libye, brána do Afriky, má totiž strategický význam, jenž dalece překračuje ostatní vzpoury "arabského jara".
Ačkoliv by ho rádi měli za papírového tygra, blíží se více pouštní lišce. Kaddáfího politický systém, zvaný také Velká libyjská arabská lidová socialistická džamahírije (tedy vláda "lidových mas"), si uchoval - velkou míru nezávislosti. To prokázal vůči Sovětům (nepřipustil na území sovětské základny; britské a americké zrušil), to dokázal i po 11. září 2001, kdy odsoudil terorismus a dohodl se s Američany (ministr zahraničí Musa Kusa se proměnil přes noc z persony non grata v nejbližšího spojence). Připomíná to ve své knize vojenský diplomat Patrick Haimzadeh, jemuž v dubnu vyšla v Paříži v nakladatelství JC Lattès kniha: Au cœur de la Libye de Kadhafi (V srdci Kaddáfího Libye).
Více např. rozhovor ZDE:
O postavení Libye v mezinárodním byznysu svědčí i zprávy, že velké bankovní domy (Société générale, HSBC a Goldman Sachs) se podílely na významných přesunech finančních prostředků v aktivech pro Libyan Investment Authority (LIA).
Více ZDE
Zlikvidovat Kaddáfího ale není snadné. Zatykač Mezinárodního trestního dvoru, který vydal v polovině května prokurátor Luis Moreno Ocampo na plukovníka Kaddáfího (a dva nejbližší: jeho syna Sajfa al-Isláma a švagra Abdulláha al-Sanusího) vypadá jako právní výpomoc vojenským útokům NATO.
Ale to by ho nejprve museli zajmout... Sám se patrně nevzdá. Zatykač naopak může posílit jeho odhodlání nenechat se dopadnout.
Analýzu právních variant této situace přinesl již dříve David Kaye, například v revue Foreign Affairs, ZDE
Snaha o mezinárodní izolaci se odehrává vojensky, právně i diplomaticky. Vypadá to, že po summitu G8 se počíná konečně tvořit mezinárodní diplomatický konsensus. Africká unie (její prezident Jakob Zuma jede právě do Tripolisu) ale vždy šla Kaddáfímu na ruku, Arabská liga není rozhodnuta, čemu dát přednost. Čím byl ale Kaddáfí pro Izrael? Nebyl nakonec větší jistotou než jeho pád? Vazby na Moskvu v těchto hodinách, kdy ministr zahraničí Sergej Lavrov vážně vstoupil do hry, mohou patrně rozhodnout.
Mezi Tripolskem a Kyrenaikou
Poválečná Libye za krále Idrise I. která se zbavila po italské okupaci dvojího protektorátu, právě Velké Británie a Francie, byla federací tří regionů: Tripolska, Kyrenaiky a Fezzanu. Teprve objevení ropného bohatství konce 50. let přineslo potřebu unie - kvůli redistribuci ropy.
Síly odporu, soustředěné na východě kolem Benghází, kde sídlí také centrum povstalců a provizorní národní rada, má výhodu ropných nalezišť. Tripolsko, centrum Kaddáfího vlivu a moci, kam nyní dopadají spojenecké bomby, je ovšem stále v jeho rukou. Jak dlouho bude tento boj, nazývaný také jako občanská válka, která stála životy tisíců lidí, trvat dlouho? Již delší čas se nabízí snadná kalkulace.
Dojde k rozdělení Libye? Kolik zemí Evropské unie zatím uznává provizorní vzbouřenecký režim? Francie, Velká Británie, Itálie, Spojené státy... A ostatní? Pokud se Kaddáfí sám nevzdá, nebo nebude zajat (či opravdu zabit) řešením bude dělení země -- na tu západní část pod vlivem Kaddáfího, a na východ, přijatelný pro západní spojence. Na jaké straně stojí libyjská džamahírije?
Je hon na libyjskou Pouštní lišku skutečně u konce?
VytisknoutObsah vydání | Pondělí 30.5. 2011
-
30.5. 2011 / Jan ČulíkČeská vláda vnucuje vysokým školám model, proti němuž britští akademici organizují revoluci30.5. 2011 / Budoucnost Blízkého východu bude bez Ameriky30.5. 2011 / Bible není pohádková kniha29.5. 2011 / Tabákový průmysl ve světě vítězí28.5. 2011 / Katalánská policie zaútočila na pokojné demonstranty28.5. 2011 / Bradley Manning "neměl být nikdy poslán do Iráku"28.5. 2011 / Rusko opustilo plukovníka Kaddáfího27.5. 2011 / Co se stane, když Řecko zbankrotuje?27.5. 2011 / Beseda k filmu Závod ke dnu14.5. 2011 / Hospodaření OSBL za duben 2011