Zlo není skryto v "pravici" nebo "levici", nýbrž ve společném zájmu českých politiků vládnout nečestně a podvodně
16. 5. 2011 / Boris Cvek
Myslím, že otázky pana Tučka k mému článku o selhání české veřejnosti vůči českým politikům nevytyčují cestu k vysvětlení toho, proč německé veřejné mínění své politiky tak tvrdě trestá, že sami okamžitě odstupují i po prvním podezření z malých (z hlediska českého prostředí) přečinů.
Představme si stálého voliče pravice, který se dozví o skandálu vládní pravicové strany.
Čech by uvažoval takto: I levicové strany měly své skandály, když byly u vlády, a ono nakonec politika je prohnilá (=přesvědčení pocházející z normalizace) a krade tam každý, proto se budu zastávat své strany jako fanoušek nějakého klubu.
Němec (západní) by uvažoval takto: Ten, kdo je u vlády, musí chápat, že se skandály nelze vládnout, jinak se politika rozloží, nepůjde o pravici ani levici, nýbrž jenom o zlodějinu - když budu reagovat na skandál své strany negativně a rozhořčeně, když ji nebudu omlouvat, tím spíše zajistím, že ta strana projde očistou a bude moci zastávat autentickou pravicovou politiku.
Nebo jinak řečeno: je-li ve vládě ODS a klesnou-li její preference kvůli skandálům na 5%, je to vzkaz i věrných voličů ODS v zájmu ODS, aby prošla morální proměnou, a je to zároveň varování pro každou budoucí vládní stranu, včetně levice, že za chyby ve vládě se platí krutou ztrátou důvěry voličů.
Veřejnost nesmí dopustit divadlo, kdy vládní politické strany tvrdí, že opozice vládla stejně zkorumpovaně jako ony, a proto je nemá právo kritizovat.
To vede k logice, že politici mohou krást a podvádět, protože kradou a podvádějí všichni.
Veřejnost musí, a není k tomu třeba demonstrací ani souhlasu s tím, že vládní ideologie je špatná, musí prostě vládní strany odmítnout v průzkumech veřejného mínění a pak následně třeba i ve volbách.
Pro okamžité rezignace vysokých politiků by však stačilo i veřejné mínění.
Je pan X pravicový volič, který niky nebude souhlasit s levicovým programem ČSSD? Tím spíše musí pravici nyní vyslat signál o naprosté nespokojenosti, jinak pravice neprojde očistou, jinak si pravice bude myslet, že politici mohou všechno - a z toho se poučí i příští levicová vláda a bude na voliče kašlat taky.
To je ve zkratce vývoj reálné české politiky za posledních 20 let.
Ani ODS, ani ČSSD nedostaly od české veřejnosti zatím ani jednou signál pádu na 5% voličské podpory (nebo níže!) v průzkumu veřejného mínění, a proto nikdy neprošly sebereflexí, ale stále se vytahují tím, jak jsou to nejsilnější, neotřesitelné politické strany.
Společným zájmem pravicového i levicového voliče je to, aby strany, které právě vládnou, vládly čestně a podle pravidel, aby nekradly a nebalamutily veřejnost, byť už budou dělat - podle volebního výsledku - politiku pravicovou, či levicovou.
Zlo není skryto v "pravici" nebo "levici", nýbrž ve společném zájmu českých politiků držet veřejnost zmatenou skandály a vládnout nečestně, podvodně, ve svůj zájem a proti zájmu veřejnému. Udělá-li vládní politik z ODS chybu a podpora ODS klesne pod 5% a politik bude muset odejít, bude to odstrašující příklad pro všechny ostatní politiky vládních stran včetně vlád příštích.
Nebude-li ale ODS dostatečně reflektovat veřejné mínění, drtivě prohraje volby a k vládě se dostane jiná strana, třeba ČSSD. ČSSD by pak měla být poučena z případu ODS, že se u vlády nemůže chovat, jak se jí zlíbí, jinak ji veřejnost krutě ztrestá v průzkumech veřejného mínění. Pokud na to však ČSSD pozapomene a dojde ke skandálu, její vlastní voliči ji právem v jejím vlastním zájmu potrestají, preference klesnou na 5% - a třeba pak i drtivě prohraje volby.
Mezitím by totiž ODS vstala jako Fénix z popela nebo by došlo k vytvoření jiné pravicové strany. A tento cyklus by se opakoval, až by politici konečně pochopili, že u vlády prostě se skandály zůstat nemohou a nemohou se vymlouvat na to, že někdo jiný předtím vládl taky hrozně. Stačilo by podezření a byl by konec, politik by odešel bez ohledu na svou stranickou příslušnost sám jako v Německu.
Taková situace je v zájmu všech českých občanů, ať už mají jakoukoli politickou orientaci. A nemohou ji nastolit "nové tváře", jak vidíme na příkladu VV, nýbrž jenom dlouhodobá drezúra politiků veřejným míněním (drtivý pád voličské podpory pro vládní strany plné skandálů by byl i výborným podnětem pro novináře, aby to těm stranám stále připomínali a bušili do nich - co jinak má novinář dělat, když např. po Drobilově případu vzrostla voličská podpora ODS?.
VytisknoutObsah vydání | Pondělí 16.5. 2011
-
16.5. 2011 / Boris CvekZlo není skryto v "pravici" nebo "levici", nýbrž ve společném zájmu českých politiků vládnout nečestně a podvodně16.5. 2011 / Karel HoffCo se děje, když politikové mlčí aneb Stigma ABL nahrazuje vyčpělé stigma členství v KSČ16.5. 2011 / Podporuji politiku jednoho dítěte14.5. 2011 / Je český národ hloupý, nebo jenom apatický?13.5. 2011 / Milan Štěch oslavy konce války neignoroval14.5. 2011 / Hospodaření OSBL za duben 2011