"Zákon o investičních společnostech a fondech, který připravovalo tehdejší federální ministerstvo financí, nakonec neobsahoval klíčové ustanovení o tom, že v momentě, kdy se do těch už založených investičních a privatizačních fondů pošlou akcie účastníků kuponové privatizace tzv. DIKů (držitel investičních kuponů), tak oni -- ti zakladatelé fondů -- odejdou z toho fondu a zůstanou tam jen akcionáří. To se nestalo. Tento bod byl z toho zákona nakonec vypuštěn a způsobil rozsáhlé tunelování.

Vemte si takového Michaela Kocába. Vždyť on prodával majetek DIKů. Zbavil se toho, co měl pouze spravovat. Prodával majetek, který nebyl jeho. Takže toto vidím jako obrovský problém, který na kuponovou privatizaci vrhl stín, kterého se už kuponovka nezbavila.

Ochrana minoritních akcionářů tu prostě nebyla, přišla až v roce 1996. Novelu obchodního zákoníku jsme dodělali až v roce 1996 - zákon vstoupil v platnost 1. července 1996. Podle parlamentních procedur k tomu mělo být připojeno kladné stanovisko vlády. To ale nepřišlo.

Jsem pyšný na to, že se na to "vládní ne" parlament vykašlal a jednohlasně novelu přijal. Nikdo tehdy nebyl proti, ani se nezdržel hlasování. Jenomže to vše bylo až v roce 1996 a to už bylo pozdě."