Štěstí v neštěstí

17. 3. 2011 / Jan Campbell

Egyptský, 75 letý pan Musa, dlouholetý sluha prezidenta Mubaraka v zahraniční politice, nechce jít do zaslouženého důchodu, trénuje každodenně a dokonce je koučován Hillary. Důkaz, jak dlouho můžeme pracovat pro blaho národa. Musa chce zachránit revoluci! Možná dobrovolně, možná že méně dobrovolně: pan Musa se bude ucházet o funkci presidenta povolebního Egypta. USA a Evropa čekají, hrají na čas, protože nikdo z nich vlastně neví, kdo opravdu je kde u moci.

Francouzský prezident Sarkozy se nemůže smířit se svou osobností a s rolí Francie v přítomnosti a blízké budoucnosti. Proto se bude muset dívat na dění v Maghrebu s pomocí dalekohledu z druhého břehu Středozemního moře. Proto nezvládá neurózu a dává své milované Carle tolik svobody. Protože je aktivní, snaží se současně naladit mladistvého Camerona na svou melodii. Nekvalitní duet zní lépe než nekvalitní sólo.

Cameron, výtečník ve škole, vyzývá z dalekého Albionu do boje, do kterého sám nepůjde podobně, jako Blair nejel na frontu do Iráku. Oba, jakož i další naši vůdci, si nevzpomínají na univerzitní lekce o čistém islamismu s mnoha tvářemi. Včetně té demokratické. Tu měla i Chomejního revoluce do té doby, než ji zkreslili demokratičtí a podobní revolucionáři, teoretici demokracie a svobodného trhu a fanatici.

Kdo se rozhodne hrát po svém na svém, měl by proto vědět, co může tato volba stát v systému svobodné poptávky a nabídky. To ví všichni CEO recyklačního systému západního modelu demokracie. Proto jsou chórovými zpěváky první třídy: západní Alexandrovci v malém. Oni mimo jiné ví, že o ně bude postaráno, až jejich sirénní zpěv a práce nadělají nekontrolovatelné škody svým dirigentům, loutko-vůdcům. Recyklace, kterou provozují, dělá ze starého nové, umožňuje dokonce vykonávat funkce i bez vzdělání či jiné odborné kvalifikace. Proto může být Blair kvalitním koučem Camerona, nezabrzdí-li ho štestěna.

Ta štěstěna zavřela ústa jinak mnohomluvnému Berlusconimu, Casanovovi země. Berlusconi se pravděpodobně denně modlí ve Vatikánu a děkuje JEMU, že si nemusí vynutit změnu azylové politiky v Bruselu pomocí migračního proudu z Afriky. Současně ale prosí čerty, aby si pořádně přečetli marocké matriky a vítězně prohlásili, že sedmnáct je v Maroku devatenáct, podobně jako v Čínštině „sy“ může znamenat deset, ale také jenom čtyři a nikdo nelže. Hodně závisí od místa, ve kterém se mluvící nachází (sever nebo jih Číny) a také od znalostí svého rodu nebo kmene a světa.

Ty má, jak se mi to jeví a jak to potvrzují poslední zprávy, i libyjský plukovník Kaddáfi. Ten pracuje dnem i nocí na obraně své vlasti. Svoje ozbrojené krasavice poslal na odpočinek před oslavou do stínu. Svojí prací Kaddáfi ale prodloužuje chtěně i nechtěně život západnímu modelu demokracie a tím riskuje, že mu nevítaní hosté pošlou posla anebo poštu v láhvi.

Na druhé straně Kaddafi dává svému bývalému příteli Berlusconimu možnost k oslavě: 150 let Itálie, umělého státu, daleko od moře mírumilovných válek, za to ale v srdci nemilosrdné války s justicí ve své rodné vlasti. Proto by měl Kaddáfí za tento výkon obdržet bonus z Evropy a USA. Bonus alespoň v poloviční výši těch, které pobírají investiční kouzelníci-iluzionisté v New Yorku a Londýně. Ti je mají za téměř dokonalé iluze a podvody, krátké dny a dlouhé noci. Kaddáfí za noci bez spánku. Musí se jěště hodně učit. Možná také, že ne.

Možná i bez bonusu má peníze na stavbu kopie Guantánama v libyjské poušti. V té by mohl ubytovat na dobu neurčitou a intenzivně školit v historii arabské civilizace a geografii podpůrce západního modelu demokracie, neschopné členy SAS a jednotek NATO i další hosty, kteří přijíždějí na návštěvu země bez pozvání a nebo vysílají podezřelé (p)osly. Ti a jim podobní se zatím a raději drží na východě země, na hranici s Egyptem, aby mohli rychle zmizet v egyptském chaosu a špíně a nebyli vidět v čistící se Libyi, nepůjde li vše podle jimi předaného plánu.

A jak se mi to jeví, nejde to: plán nebyl aktualizován. Dále na východě to také nevypadá na pokrok podle plánu. Bahrajnský vůdce, král šajch Hamad bin Isá Kalifa si také zaslouží bonus. S jednou z jeho žen, jedním jeho synem a dcerou (samozřejmě zdravotní sestrou – učitelkou) a ochrankou jsem měl já a moje dcera možnost se seznámit. Bylo to v Německu, v Rottach Eggern, během léčebného pobytu. Všichni, kromě její a mé dcery si přáli ztratit několik kilogramů. Zvládli jsme úkol na výbornou. Jako bonus si každý z nás koupil něco módního. Já to nosím dodnes. Princezna asi ne. Král-šajch by to určitě nenosil: nepodléhá módě. Pracuje a žije postaru. Přesto by měl dostat velký bonus z Evropy i z USA. Zaslouží si ho, v hotovosti. Bonus by měl být větší než u plukovníka z Libye. Bahrajn totiž pomocí televize dokazuje zainteresované veřejnosti, jak se chrání vláda s pomocí žoldnéřů a jak rachot nablýskaných vojenských aut, tanků a útvarů neruší ani známé melodie demokratických hitů. Protože nic netrvá věčně, ani jako láska k jedné slečně, je dobré mít otevřená vrátka a okna pro případ, že bude v Bahrajnu příliš horko a demokratické vlády zavřou bankovní konta na podporu demokracie.

Nevím, jak vidí Bahrajn jeho soused, Irán. Tam jsem byl naposledy při zatmění slunce. Nehledě na zatmění a embargo, moje dcera, jeden šlechtický pár a já, jako malá exotická evropská skupinka, jsme viděli nevídané a vídané. Všichni, se kterými jsme se setkali, nás upřímně a s radostí hostili a pomáhali nám. Možná, že bude mít šajch štěstí a potká podobné hostitele jako my, bude-li mít málo času na odletovou kontrolu do země zaslíbené.

Nevím samozřejmě, jak fungují íránské banky v případě nouze. Proto je asi rozumné se řídit starou moudrostí: bez peněz do hospody nelez.

Bonus v hotovosti je proto dobrá alternativa. Proto je večerníček z Bahrajnu dobrým cvičením pro Evropu. V ní může být také horko, až se mladé dospělé demokratické kosovské a černohorské klany s vysokou hladinou testosteronu pustí společně s albánským prezidentem, zkušeným developerem, do modernizace nejenom své rodné země, ale i kousku staré Evropy. Dost se toho naučili u Jelcina při obnově Kremlu, hotelů Belgrad v Moskvě a na dalších objektech. Účetnictví se naučili ve švýcarském Luganu, včetně čtení SMS od strýce Sama. Ten má pro ně již hotové první návrhy dlouhodobého modernizačního projektu, podle mého odhadu, nejenom Balkánu.

V Moskvě se trvale modernizuje a intenzivně bojuje s korupcí, podobně jako v zemi české a moravské. Nehledě na modernizační proces a boj proti korupci, o terorismu již nemluvě, odtok desítek miliard z fondu správy bytů centrálního regionu k demokratům na západě to nezastavilo. (viz TV ze dne 15.3.)

Prezident Medvěděv se rychle doučil svůj chórový part. Zpívá jako profesionál, protože již ví, jak funguje recyklační systém západního modelu demokracie, který se staví v Rusku pod jeho vedením. Přitom si myslí, že recyklačnímu systému ani jemu není na škodu olympijský písek s cenou, blížící se zlatému a nebo i zlatu, ne bulharskému. V době, kdy všechno je možné a nemožné, lze (na)rušit i recyklační funkce v Rusku, kde platí: platíme všichni. Chci přesto věřit, že jako moderní manager má a nebo bude mít brzo po ruce modernější manažerský systém kontroly, třeba takový, jaký nabízí český Unicorn.

V informačním prostředí s decentralizovanou databází se mohu v reálném čase podívat, co moje ovečky dělají, jak a kde se pasou, a co mám ještě v kase. A při tom všem nemusím bojovat s viry, telefonovat sekretářce a nebo dokonce platit licenční poplatky za upgrade Microsoftu, SAPu a podobným velikánům. Nemusím ani plánovat návštěvy konzultantů a ostřit si sluch na novinky. A za to všechno platím jako za mobil: abonomentem. Pak že štěstí nekvete v zemi české!

Máme ale mnohem větší štěstí v neštěstí: Afghánistán, Irák a Japonsko.

Petraeus: vítězíme v Afghánistánu. Hlásí a slibuje balení kufrů, zatím ne bojových sil. Co není, to může být. A rychle. Především bude-li pokračovat zabíjení dětí a příbuzných vládní elity bombami, spuštěnými přáteli.

V době, kdy jedinou jistotou je nejistota a recyklace je akreditována, na kvalitě slibu nezáleží. Irák ztrácí strach z nekonečného boje s terorismem a skáče na moderní surfingovou vlnu boje proti korupci. Místní i importovanou. Dobří jsou to hoši, nebo...?

Japonsko, samozřejmě již dávno demokratické, se již celých dvacet let nemůže dostat z krize ani s pomocí expertů, teorií a bilionů US dolarů. Řešili krizi po svém: odložíme splátky dluhů do neznámého budoucna. Uranové tyče ani neřízené reakce odložit nejdou.

V USA se poučili, okopírovali japonské řešení, rozeslali ho, ale bohužel bez přípomínky, že je vhodné jenom na dobu přechodnou a jenom pro lidi s úsporami. O těch se prostým Američanům jenom sní.

Podobně jako panu Kalouskovi se sní léta o jednotné DPH. Až teď a po létech cvičení se transformuje fata morgána v strašící realitu všedního dne bohatých i chudých. Každý transformační proces nese s sebou bolest. Proto teď trpíme i my.

Věřím ale, že až bloky japonské atomové elektrárny usnou, a národ se probudí z prvního klidného spánku, dovíme se možná něco nového z historie harakiri, něco od odchodech politiků s poklonou do zátiší bez recyklace a snad i o optimismu, nejenom investičních iluzionistů. Ti již teď pracují výborně a hodně, aby jejich bonusy byli nejenom zasloužené, ale i větší než v minulém roce.

Věřím, že příroda se svou tvrdohlavostí a věčná víra lidu v lepší budoucnost pomohou řešit nejenom japonskou ekonomickou krizi, ale částečně i politickou. Doma i ve světě. Prezident Medvěděv bude moci klidně spát alespoň do voleb v roce 2012. Kurilské ostrovy nebudou prioritou japonské vlády, a půjdou na čas do úschovny. Proto tam bude moci jezdit na kontrolu bez japonského hudebního doprovodu ministerstva zahraničí. Japonsko na oplátku nebude muset tak často měnit kvůli Kurilám své ministry.

Rusko a Japonsko si budou pomáhat a dále pracovat na svém přátelském profilu. Ten bude podporovat americká flotila. Ta si nabrala dostatek atomového kouře a záření do zásoby pro nové zkoušky trpělivosti žoldnéřů a jejich odvahy mimo domov. Proto flotilu nebudeme asi často vidět v japonských přístavech. Za to možná v jiných, kam poveze humanitární pomoc na ozářených lodích s personálem zářícím od radosti z nové mise.

V Evropě, kde prý můžeme očekávat japonská oblaka asi za měsíc, nestačí všechny radosti a starosti na zatemnění země české a moravské tak, abychom neuviděli vstup amerického Aspenu na politickou scénu. Pomoc bytového a uhelného magnáta právně ošetří vševěd všemocný Amsterdam(ský) a strategii zpečetí aktivní seniorka Madelaine. Další důkaz pro vládní tvrzení, že můžeme pracovat i v pokročilém věku pro blaho své a blaho národa. Vše požehnané Svatou Trojicí Think-Tanků. Ty se naplní nejlepšími mozky rodné země a zemí spřátelených. Proto budou moci ukázat malé české a moravské zemi správnou cestu ke štěstí v době tolika neštěstí.

Rychlokvašení učitelé – řemeslníci se postarají o výchovu kvalitní údržby a dlouhou životaschopnost think-tanků. Strategie propagovaného celoživotního učení, LLL (life long learning) dovede naše vnoučata do ráje radostí a světa ještě větších lží, lenosti a lakomosti. Tak se srovnají LLL v angličtině s LLL v češtině. Vše bude jednoduché a jednodušší.

Privatizovaná policie nebude hledat dokumenty o korupci v televizi, ale dokumenty a recepty na štěstí. Televizní program bude s ještě větší radostí připravovat ke spánku a ne strašit před ním. Hluboký spánek má přece léčivé účinky. České politické a soudní hádky budou nadále znít jako pohádky - pro malé, aby nerušili velké v jejich odpovědné práci. Na reformě reforem.

V takové pohodě se bude podle mé životní zkušenosti dařit i veverkám, mladým i těm starším. Ty bez vlastního think-tanku a s ním spojenými výdaji budou mít slabší vůni korupce, ale o to čiperněji budou skákat sem a tam. Z radosti a ze starosti. O co? Aby neztloustly.

Taková zábava a podívaná se přenese pomocí nových 3D technologií do domu a do pubu, česky hospody. Tam se bude dále pivo pít a vařit. A zchudlým dařit: bude na co nadávat a stěžovat si. A přitom všichni budou všechno vědět. Máme opravdu štěstí v neštěstí...

Vytisknout