Japonská tragédie patrně způsobí další nárůst cen ropy

16. 3. 2011 / Karel Dolejší

Opět nějaký ten rok potrvá, než lidé pozapomenou, co se stalo, a dobře placení píáristé je přesvědčí, že se vlastně nestalo skoro nic - a kromě toho, k podobným událostem přece dochází maximálně... ehm... třikrát za deset tisíc let. To je však už poněkud jiné téma, než jaké naznačuje titulek.

Do značné míry nezávisle na tom, jak velký bude lidský rozměr japonské tragédie, a nezávisle na tom, jak na ni pod vlivem "tržního sentimentu" reagují panikařící burzovní spekulanti, bude třeba řešit otázku dlouhodobého výpadku japonských energetických kapacit. A už teď je jasné, že celá věc skončí masivním navýšením dovozu fosilních zdrojů, zejména ropy a zemního plynu, který vyvine dodatečný tlak na již tak rozkolísané trhy vyděšené nepokoji na Středním Východě a v Severní Africe. Pokud japonské zemětřesení samo o sobě nezlikviduje rozpačité oživení globální ekonomiky, což by výrazně zredukovalo poptávku po ropě, i tak nás patrně čekají zajímavé časy.

Japonsko je třetím největším výrobcem elektrické energie na světě - hned za USA a Čínou. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) v roce 2008 vyrobilo celkem 1 075 terrawatthodin elektřiny, z toho 27% (288 TWh) v uhelných tepelných elektrárnách, 26% (283 TWh) v tepelných elektrárnách spalujících zemní plyn, 24% (258 TWh) v jaderných elektrárnách, 13% (140 TWh) v energetických zařízeních spalujících ropu a ropné produkty a 8% (83 TWh) ve vodních elektrárnách.

Zemětřesení minulý pátek zasáhlo oblast, v níž se nachází podstatná část celkového instalovaného výkonu japonské jaderné energetiky. Z 54 japonských reaktorů s celkovým instalovaným výkonem 48 GW jich je v současnosti mimo provoz celkem 11, přičemž postiženy jsou právě ty nejvýkonnější. Kdyby všechny ostatní parametry zůstaly nezměněny (tzn. exportně orientovaná japonská ekonomika by mohla počítat s prakticky stejnou zahraniční poptávkou), následovalo by rychlé ekonomické oživení a s ním spojený tlak na energetické zdroje. A i kdyby japonský jaderný program neprošel zásadní revizí, je nemožné postavit jadernou elektrárnu za půl roku. Ztracené kapacity by bylo třeba nahradit. Jenže jak?

Těžba uhlí v Japonsku je od 60. let v útlumu, zbylá ložiska se nacházejí v okrajových částech země a japonské uhlí je proto velice drahé; těžební společnosti jsou v dlouhodobé katastrofální ztrátě. Přitom uhlí představuje jediný dostupný neobnovitelný zdroj energie domácího původu. Nedá se však počítat s tím, že by se produkce dolů na Hokkaidó a Kjúšú po zemětřesení nějak výrazně zvyšovala, a pokud jde o případné krytí jaderného výpadku, domácí uhlí můžeme nejspíše z úvah zcela vypustit. Zbývá tedy uhlí z dovozu - jenže nebývá úplně běžné, aby země v masívním měřítku dovážely energetické uhlí; zpravidla v zahraničí nakupují přednostně kvalitní matalurgickou surovinu. Námořní dovoz a následná pozemní doprava masivních objemů energetického uhlí s poměrně vysokým objemem balastních látek představuje (na rozdíl od přepravy vysoce koncentrovaných paliv kapalných či zkapalnělých) logistický problém závislý na dostupné kapacitě železničních a vnitrozemských vodních dopravních cest - a výrazně zvyšuje náklady. Japonsko vloni dovezlo celkem 184,6 megatun uhlí. Z toho bylo 76,7 Mt (necelých 42%) koksovatelného uhlí a 101,7 Mt (přes 55%) termálního uhlí. Největším importérem je Austrálie, ale rychle roste podíl uhlí dovezeného z USA.

Využití vodní energie v Japonsku je masivní, rezervy pro stavbu dalších elektráren jsou malé a jejich výstavba časově i finančně náročná. Vzhledem k tomu můžeme hydroelektrárny v dalších úvahách zanedbat.

Stejně tak vynechávám obnovitelné zdroje - a to právě proto, že tento článek není PR aktivitou zeleného byznysu, ale v zásadě konzervativní analýzou statu quo a jeho bezprostředních implikací. Je velice nepravděpodobné, že by v Japonsku při okamžité náhradě odstaveného výkonu jaderných elektráren sehrály významnější úlohu obnovitelné zdroje, jakkoliv to mohu subjektivně považovat za docela žádoucí.

Máme tu tedy předpokládaný výpadek instalovaného výkonu, který bude v principu třeba nahradit s využitím energetických zařízení spoléhajících primárně na uhlí, ropu a zemní plyn. Není ovšem mnoho důvodů očekávat, že přitom bude v principu zachován aktuální vzájemný poměr využívaných zdrojů, tzn. zhruba 2:1:2.

Jak vyplývá z publikovaných analýz, Japonsko je již nyní se spotřebou 4,4 milionů barelů denně třetím největším dovozcem ropy na světě (po USA a Číně). V Libyi nastal kvůli povstání výpadek produkce o objemu 1,6 milionu barelů denně. Existují navíc obavy z možných výpadků v Saúdské Arábii, které také hrozí nepokoje - a tato země dodává na trh 8,4 milionu barelů denně.

Podle Michaela Lynche ze společnosti Strategic Energy & Economic Research by Japonsko mohlo krátkodobě upřednostnit ropu před zemním plynem, protože má k dispozici více vhodných tankerů a ropných terminálů. Podle Lynche se japonská poptávka může kvůli náhradě chybějícího výkonu jaderných elektráren zvýšit asi o 300 000 barelů denně.

To jistě není samo o sobě žádná katastrofa, nicméně představuje to další faktor, který otestuje deklarovaná tvrzení hlavních producentských zemí o objemu rezervních kapacit. A tato tvrzení velmi mnozí geologové považují za věcně nepodloženou politickou propagandu...

Vytisknout