S Maďary a Poláky snad v EU dosáhneme víc

9. 11. 2010 / Daniel Strož

Více jak před rokem jsem v BL ("Kanada zavedla víza, Češi zuří", 15. 7. 2009) vyjadřoval svou skepsi k tomu, že se nás Evropská unie zastane při svévolném zavedení víz pro české občany Kanadou. Měl jsem bohužel pravdu. Teprve před několika málo dny se Evropská komise konečně propracovala k přijetí zprávy "o vízové reciprocitě", pro ČR ovšem s hubeným výsledkem.

Ottawa se prý EU již dostatečně podvolila v tom, že zjednodušila vydávání víz (namísto ve Vídni si o ně Češi mohou teď žádat v Praze) a dále přislíbila svou azylovou politiku předem upravit tak, aby proudu uprchlíků z ČR zamezila. To může ale ještě trvat i nějakých pár let, jak bylo hned kanadskými představiteli řečeno. Čili zůstává vše při starém.

Jiným mnou několikrát zmiňovaným problémem byly (a zůstávají!) šikany českých občanů po přejezdu hranic do Německa a Rakouska. Ačkoliv se mi podařilo zburcovat řadu českých europoslanců, aby proti tomuto porušování Schengenské úmluvy vystoupili, nestalo se dodnes nic a hlavně Bavoři snad kontroly dokonce vystupňovali. Český tisk právě uvedl případ podnikatele, jemuž bavorští policejní "civilové" zabrali auto jenom proto, že popelník v něm měl jiné výrobní číslo než karoserie. Když jsem nedávno u jedněch takových "strážců pořádku" na dálnici zastavil a ptal se jich po příčinách tak nesmyslných opatření, bylo mi řečeno (ovšem až poté, co jsem se prokázal německým průkazem), že Češi převážejí kradená auta a houfně drogy, které jsou u nich v zemi povolené, zatímco v Německu nikoli.

Samozřejmě nejen kvůli svrchu uváděným důvodům, ale také některým novým kontroverzním plánům EU, uvítal jsem výsledek nynější schůzky tzv. Visegrádské skupiny, sdružující ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Došlo k ní v nejpříhodnější dobu, neboť příští rok se po sobě v půlročním unijním vedení vystřídají právě Maďaři a Poláci. K prioritám, které obě tyto země za spolupráce zbylých dvou hodlají prosazovat, náleží posvítit si na chystané manipulace s Lisabonskou smlouvou, zbrzdit snahy EP o prudké zvyšování rozpočtu Unie, nebo zmařit pokusy udržet vliv europoslanců na úrovni dobře živených a poslušně hlasujících panáků. Nechybí zde ani rozhodnutí odstraňovat přetrvávající překážky mezi občany této čtyřky a těmi státy, které jsou členy EU již delší dobu.

Neradno předcházet událostem, ale Unie se může dočkat roku, v němž by se (alespoň částečně) mohla dát do pohybu její stávající zatuhlost. Zastupitelé čtyř "zemí z východu", jak se jim tam stále ještě říká, dostanou jedinečnou příležitost. Nenabude-li mezi nimi vrchu jejich údajný sklon ke vzájemné hašteřivosti, s čímž se ze strany "zápaďáků" v EU tak trochu počítá...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.11. 2010